Kvůli mně přestane (E08)

Příběh přímo ze života. Takhle to bohužel chodí, i když by byla radši, kdyby nebylo. Bylo mi docela líto Jardových rodičů a Martiny. No, čekala jsem jsem trochu jiný konec a vlastně jsem v něj doufala. Ale ono bylo tak lepší. Jako varování před metlou lidstva to bylo moc dobré. To by člověk nevěřil, co z těch mladých herců jednou vyroste. (09.02.2013)

"Já tě mám tak hrozně ráda, že jsi s tím přestal." Notorik a nána pitomá sice nejsou zcela ideálním párem pro plození potomků, leč naprosto běžným. To je trošku smutné, ale tady jde o alkoholismus, tak to beru vážně. Mě prostě nejvíc pobavilo, když si Martina uvědomila, že je příliš málo tekutá na to, aby byla pro Jardu číslo 1. Já jsem tedy abstinent, ale kdybych měl doma hloupou stíhačka, tak bych s Jardou na jedno či dvě pětipiva každý večer zašel. (07.12.2016)

Spíše průměrná televizní inscenace se všemi jejími neduhy (statická neinvenční kamera, příšerná mizanscéna, rozvláčný děj, deficit dramatické složky...), ze které ovšem vyčnívá neuvěřitelně přesvědčivě zahraný notorik Jana Teplého, který jakoby před kameru omylem zabloudil z nějaké čtvrté cenové hned vedle místa, kde se natáčelo, tak autentický byl... (24.11.2011)

Notorici už dneska nikoho neberou. Notorik = hloupý člověk. Roden mně do role ochlasty nepasoval, není to ten typ. Ke všemu vypadal naprosto kulturně a vymydleně. To Jan Teplý, to byl panečku autentický notor! Ten páchl alkoholem i přes obrazovku. Jak toho dosáhl, nechápu. Prostě bravurní výkon. Další úsek, který mě bavil, byly scény z hospody. Roden obklopený opileckou omladinou, v níž se skvěl Pavel Vítek v montérkách, byl vskutku delikátní obraz té doby. A pak Zverimex a v něm plno akvárií. Kdyby to zůstalo takhle nějak posazeno, bez zásahu rodičů stiženého páru, i když mě moc nezaujalo uchopení role Vilmou Cibulkovou, byl by to poměrně vtipně archaický náhled na jepičí problémy jedné doby. Jenže v tv hře jsou Galatíková, Haničinec, Hadrbolcová, tedy herecké osobnosti, a najednou příběhu překážejí a přibouchli dveře zábavnosti, trapnosti, vtipnosti. Najednou se v těch uměloblbých archaických kulisách má rozvinout děsně dramatický příběh, kterému má vévodit pochopení, laskavost, tedy syžet, který pomůže dostat alkoholika na očistnou cestu. Dramatická složka ve filmu nefunguje. Adamec tedy nabízí dvě roviny. Mládež je socialisticky bezstarostná, neinternetová, nesmartově mobilní, je montérková, tesilová a účesově šwarckopfově kreativní, kdežto rodiče se můžou posrat, že u svého synátora byla ve skříňce mezi oblečením nalezena flaška s alkoholem, když mu máma v jeho nepřítomnosti nesla do jeho pokojíčku uložit vyžehlené košile. Tak to je neskutečně dramatické a hodné Přeučilova psychologického rozboru. Samozřejmě mám z té inscenace prdel, brát vážně ji opravdu nešlo. Prostě to už v dnešní době nemá koho oslovit. 5/10 (20.03.2018)

Měla-li tahle inscenace provokovat k zamyšlení, tak se jí to podle mého povedlo. --- Zabrousil jsem do zdejších komentářů, a je to taky poučné. Někteří (např. uživatel "dobytek") na sebe bezděky prozrazují, že nemají představu, kolik lidí se bez alkoholu úplně a trvale obejde. Mnozí další evidentně nechápou, že definičním znakem alkoholismu není vypité množství, ale každodennost pití. Jiní vytýkají zastaralost. Tak určitě, je tady posun v hodnotách; nemanželské dítě dnes až taková katastrofa není a rodiče se vesměs chovají trochu jinak. Zato alkoholik v rodině byl, je a bude katastrofou vždycky. A putyky k mému úžasu přežily i zákaz kouření, takže problém asi nezastaral. (20.12.2021)