Lonely Hearts Club
Obsahy(1)
Přehoupl se 1968 rok a svět se - alespoň pro nás - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že ta změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš Knapp, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, které nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, které necítí potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirálě, která se nevyhýbá nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Skutečně je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy, ale i lidskosti. Příběh spisovatele a scenáristy Martina Bezoušky z ranných sedmdesátých let, kdy se čeští a slovenští lidé teprve učili, co to znamená normalizace, natočil v převážně mlhami pokrytých severních Čechách režišér Petr Nikolaev s herci, jako je Václav Postránecký, Simona Stašová, Oldřich Vlach, Roman Říčař a mnozí další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (90)
Nikolaevovi bylo v té době deset let, takže toho zas moc nezažil, ale i tak se jedná o docela povedený retrospektivní pohled, zachycující události krátce po Pražském jaru, násilnému vstupu armád Varšavské smlouvy a posléze tuhé Normalizaci, zde především bigbíťáckou undergroundovou scénu (spolek K.O.S.), která to neměla lehké, ale to asi nikdo v tý době. Rok 68' a dál, filmařsky často vyhledávané téma, no ještě že mají co točit a na co vzpomínat, vyrostl v tom každý, kdo se o tom dnes snaží něco točit, ano taková byla skutečně doba, tvrdé represe, tuhá cenzura, šťáry, vlasy dolů atd. Do roku 68' to byla v tom našem socialistickém státečku, pomalu balada, dle vzpomínek pamětníků a pak se rázem všechno změnilo. Takže žádný zbytečný kecy, jede se dál, konec byl stejně nejlepší. ps ; Palec dolů za nepříliš povedené exteriéry a jednání některých postav, jinak věřím že se tam někteří z nás především ve spojitosti ze spolkem SSM znovu jakoby viděli..:-) ddt ; V rámci tv tvorby, omezenou fin. prostředky, nedal se čekat jistě zázrak, film nebo jak vtipně poznamenal Mariogold, rumíček pro příliš neorientovanou mládež, mohl jen mile překvapit.. ()
TV/// Obsazení 6/10 Děj 5/10 Hudba 6/10 Prostředí 5/10/// +Roman Říčář a Zuzana Kajnarová, potěší i někteří další herci, texty písní, hudba -tísnivá atmosféra, později film začíná nudit/// Docela dobrá první třetina ve které je film zajímavý se v druhé a třetí zvrhává v celkem omšelou a nezáživnou historku. Najde se tu sice pár světlých bodů v podobě dramatičtějších situací, ale nic extra to taky není. Závěrečný doslov tomu mírně napravuje reputaci, divák má pak pocit, že se nedíval zbytečně./// Celkem 54%/// ()
Zas tak příšerné to nebylo, jakkoli volba paruk a úvodní dikce postav vážně zavánějí Mimikrami verze 2009 (svoje odvede i cameo Oldy "Mně už je všechno jedno!!!" Vlacha). Pak se to pročistí do takového neurážejícího průměru, kterému ale absolutně chybí jakákoli vyhraněnost a působivost – kulisy se účelně pletou pod nohy a jednotlivé peripetie řeší tak televizně, že to připomíná spíše papundeklové slátaniny typu Vyprávěj. Nikolaev jakoby úplně zapomněl na svůj syrový flák ... a bude hůř. Klub osamělých srdcí zapadá do zinscenované televizní poetiky, která zlou dobu chtě nechtě přibarvuje jakousi nepřirozenou měkkostí a křečovitostí v jednání. Oproti skutečným příběhům bigbítu je tohle hodně ředěný rumíček pro mládež. ()
Děj filmu jako vystřižený ze škatulky typu "Vyprávěj" nijak nezklamal ale ani nenadchnul. Naprosto mě však zklamala práce maskérů. Paradoxně u představitele hlavní role jeho paruka máničky ani v jednom záběru nevypadala přirozeně. Nemohl jsem se vůbec soustředit. Myslím, že čeští maskéři by dokázali víc kdyby chtěli, než vrazit herci chemlon na hlavu ... ()
Dokoukal jsem, a dokoukal jsem se zájmem. Plus taky za účast Márdího. Víc než tady hojně zmiňované paruky mě zaujaly slipy hlavního hrdiny. Vážně. Netušil jsem, že se u nás nosily už kolem roku 1970. Sám jsem je zaznamenal až tak někdy kolem roku 1980 a to rozhodně ne masově.V podstatě jen u progresivního souseda, co v nich rád myl auto. Ale to jsem odběhl. Budu to muset ještě nastudovat. No nic, víc hvězd víc ví, tak lehce přifouknuté čtyři. ()
Reklama