Lonely Hearts Club
Obsahy(1)
Přehoupl se 1968 rok a svět se - alespoň pro nás - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že ta změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš Knapp, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, které nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, které necítí potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirálě, která se nevyhýbá nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Skutečně je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy, ale i lidskosti. Příběh spisovatele a scenáristy Martina Bezoušky z ranných sedmdesátých let, kdy se čeští a slovenští lidé teprve učili, co to znamená normalizace, natočil v převážně mlhami pokrytých severních Čechách režišér Petr Nikolaev s herci, jako je Václav Postránecký, Simona Stašová, Oldřich Vlach, Roman Říčař a mnozí další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (90)
Klub osamělých srdcí je neskutečně unylý snímek, což je při tématu "problémy bigbítu za totáče" celkem ostudné. Při radostných vzpomínkách na to, jak jsem v inkriminované době nejednou z nepovoleného koncertu prchal předem připravenými stezkami, mi tahle nuda celkem pokazila večer. ONI to zkrátka zase zvládli, všechno zakázali a i nějaký ten život stihli zničit. Jenom do dneška pořád nevím, kteří ONI to byli. Zda-li ti, kteří i v dnešní době prezentují socialistické myšlenky, nebo ti, kteří již dávno přestoupili do stran jiných barev, nebo ti, o nichž jsou vedeny tajné svazky STB, či ti, kteří stále tahají za nitky dějin a jejichž jména v žádném archívu nikdo nikdy nenajde? Jsem si plně vědom toho, že podobné úvahy sem nepatří, ale pokud se již někomu podařilo odhalit JEJICH totožnost, tak ať si to nenechá pro sebe. KSČ totiž měla dva miliony členů, z nichž většina se v roce 1989 záhadně vypařila. ()
Mě se tyhle filmy ze 70., 80. a 90. let fakt líběj. Tenhle film nebyl výjimka a krásně ukázal atmosféru 70. let, kdy si každý opravdu nemohl se svou kapelou hrát co chtěl a texty písní byly kámen úrazu. Hlavní hrdinové Říčař a Kajnarová zahráli své role suprově. Určitě ještě jednou zčíhnu. 80% // (30.3.2017) ČT1 HD - It's been more than 6 years...75% ()
Příjemný film o nepříjemných věcech, ale spíš je to taková romance než vhled do těžkého života za normalizace. Docela pěkný modelový příklad hlavních postav a jejich dalších osudů, které jsou v závěru naznačeny. Zaujme mladá Kajnarová jako naivní zamilovaná dívenka s jednou parádní scénou. Hlavní máničky jsou dost toporné. ()
Ani jsem to nečekal, ale tenhle návrat do komunisty okupovanýho Československa se mi celkem i zalíbil. Ač třeba Petr Nikolaev nepracoval zrovna s rozpočtem jako k Transformers, podařilo se mu kulisama, exteriérama, hudbou, dobovym oblečením i celkem "šik" parukama celkem dobře navodit atmosféru šedesátejch let, což je pro začátek dobrý. Kostra příběhu obsahuje asi všechno, co bych od retro filmu s takovým tématem čekal, takže překvapoval spíše jenom lehce a častokrát i dost vtipnejma cameo rolema (Macháček, Márdi - frontman Vypsaný fixy, Postránecký....). Dokoukal jsem to ale v klidu a nelituju, že jsem u toho tu hoďku a půl strávil. Jo a když jsem viděl ten zátah gestapáků na ten bigbítovej klub a jejich následkou neskutečnou šikanu komplet všech, byl jsem zas jednou skutečně rád, že jsem se narodil v prvním roce svobody. :) ()
Byla to neskutečná hovadina, ale dal jsem tomu tři hvězdy kvůli sentimentální vzpomínce: "hrál" jsem v tom coby mánička křoví (když Kainarová před autobusem nadává fízlovi do gestapáků, tak "vyděšený" stojím za nimi). Točilo se to jedné říjnové noci roku 2009, dokonce tehdy i lehce spadl nějaký sníh, několik hodin jsem někde na okraji Prahy seděli v hospodě a čekali na scénu, kdy nás snbáci naháněli, přičemž někteří z nás u toho spali, a v komparzu byl i Jakub Zdeněk (Harry ze Zdivočelé země), jenž v té hospodě po nás somroval pivo. Od té doby o něm nemám valného mínění. ()
Reklama