Long Live the Family!
Režie:
Robert SedláčekScénář:
Robert SedláčekKamera:
Petr KoblovskýHrají:
Igor Chmela, Eva Vrbková, Martin Finger, Monika A. Fingerová, Simona Babčáková, Jiří Vyorálek, Jan Fišar, Jan Budař, Marek Taclík, Marek Daniel (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Když vám hoří půda pod nohama, není nad rodinný výlet. Libor (Igor Chmela), bývalý učitel dějepisu, který dosáhl vysokého manažerského postu ve významném finančním ústavu, si řadu let spokojeně žije společně se svou rodinou v luxusní vile na okraji Prahy. Bezstarostný život ale netrvá věčně a na povrch začnou vyplouvat machinace s penězi klientů týkající se celého vedení banky. Libor se následně ocitá pod dohledem policejních vyšetřovatelů, kteří mu začnou tvrdě šlapat na paty. Snaží se uniknout před hrozícím vězením a oddálit osvětlení celé situace své nic netušící manželce (Eva Vrbková). Rozhodne se tak pro netradiční útěk, kdy pod záminkou společné dovolené odveze celou rodinu na jižní Moravu. Prchání před spravedlností se stane cestou plnou hledání ztracených vztahů nejen mezi „uprchlíky“, ale také s jejich spolužáky z vysoké školy (Jiří Vyorálek, Simona Babčáková), které náhodou potkávají a kteří žijí své „obyčejné“ životy v okresním městě. Po krátké době ale policie odhaluje další souvislosti včetně místa, kde se rodina nachází, což odstartuje skutečné rodinné drama a stále se zrychlující cestu – útěku před spravedlností i pod povrch vztahů v rodině. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (375)
Aj takto to môže dopadnúť, keď sa podpíšete pod nesprávne papiere. Chvíľu som si musela zvykať na Libora, a v podstate aj na jeho celú rodinu - možno to bolo samotnými dialógmi - ale dalo sa. Návšteva priateľov bola príjemným oživením. Hudba zaujímavá. Videné v rámci Season Challenge Tour vol. 3 ()
Chválit Sedláčka jen proto, že "ostatní" točí ještě mnohem horší filmy, opravdu nebudu. Líbila se mi obrazová i zvuková složka, nikoliv ta obsahová. Přes všechna ta vychvalování jeho postavy a hlavně jejich dialogy nejsou celou dobu přirozené, pět minut života pokazí jedna blbá věta (za všechny hned v úvodu lakonické konstatování vyšetřovatele o bratrově cukrovce a vlastním "nedostatku cukru"). Vadí snaha za každou cenu šokovat/pobavit (české filmové nadsazování), Libor se má na kopci ožrat a ne vykládat do rozhlasu, který jak na potvoru je připraven na vysílání, takže na počítači stačí zmáčknout jedinou klávesu (že by enter?). Nejhorší jsou pak ty stupidní oslí můstky ve scénáři (holka nemůže do zahraničí, protože má epilepsii), které naznačují, že není snadné natočit příběh o tom, jak tatínkovi hráblo. ()
47th KVIFF 2012 - CZECH FILMS 2011-2012 - České filmy 2011-2012 (Rodina je základ státu / LONG LIVE THE FAMILY! / Rodina je základ státu) - Citlivý pohled do srdce upřímného poctivého/nepoctivého člověka. Igor Chmela potěšil, Mark Daniel pobavil... - 26. 7. 2012 - 60% ()
Přesně to co zoufale nefungovalo v "Mužích v říji" v "Rodině základu státu" funguje výborně. Film sice není bezchybný a drobnosti, jakými je podivná plastika s kozou a synem v kimonu, onen lesbický polibek či zvláštně studené a neosobní "milování se" ve velehradském hotelu si režisér rozhodně mohl odpustit, ale obecně je to velmi dobře natočený film. Většina drobných vtípků je skutečně vtipných a hutný příběh dobře koření. Kladem je i dokumentaristický zájem o popis reálií. Takřka bezchybné je herectví, u něhož je nutné ocenit i neokoukanost většiny tváří a dále výborná kamera. Tím nejpodstatnějším je ovšem perfektně zvládnutá psychologie postav... Nikoli vybájené lidské zrůdy z thrillerů, ale obyčejní lidé z masa a krve, kteří ovšem fatálně podléhají všudypřítomné relativizaci hodnot. Vždyť je tak snadné "zůřadovat" nějaké ty miliony, něco si ulít, zdánlivě tím nikdo ničemu a nikomu neubližuje... Otázka zásadní nejen vzhledem k všudypřítomné korupci, ale obecně. Skutečně patří morálka na "smetiště dějin"? Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Tetsuo, Matty, Traffic ()
A opět tu jsou prvky amaterismu, televiznosti, dialogy šustící papírem... a opět to všechno až geniálně funguje. Robert Sedláček si vytvořil vlastní škatulku, a každý jeho nový film se v podstatě nedá připodobnit k ničemu jinému, co v Čechách kdy vzniklo. Je to civilní, chvílemi bizardní, dojemné, smutné i veselé, trapné i strhující...a rozhodně to stojí za vidění. ()
Ironický je název filmu, který sleduje současné problémy naší společnosti s podobně ironickým nadhledem během jakési road movie jedné české rodiny. Ačkoliv film získal cenu českých kritiků, na Českých lvech byl okázale ignorován a cenu získal přehypovaný a přeceňovaný film Poupata. Přitom tam, kde Poupata děsí svou depresivní doslovností, dokáže režisér tohoto snímku, Robert Sedláček, naznačit situaci lehce a s přehledem... Režisér Robert Sedláček vždy přijde se zajímavým počinem, a jeho vidění světa je sice realistické, ale nepostrádá určité prvky odstupu, jemného a hořkého vtipu, ale i lidského pochopení. (Což mimochodem všechno postrádají Poupata.) Příběh muže, který se z malých poměrů vyšvihl nahoru, chtěl přilepšit rodině, neuměl v tom však chodit a jeho skutky ho dohnaly. Vezme svou rodinu na místa svého a manželčina mládí - možná zavzpomínat, možná tak utíkat před policií. Trochu to připomíná Výlet Alice Nellis, avšak s hodně hořčím přesahem. Tento jednoduchý syžet je však vyplněn mnoha scénkami a situacemi, které schválně nejsou jednoznačné - tvůrce se nestaví ani jednu, ani na druhou stranu. Když však hlavní postava obhajuje mnohamiliardové úniky, přece jen cítíme ve slovech jeho kamaráda, totiž že on se na věc dívá z hlediska svého platu, kterým směrem téma filmu směřuje. Tradičně nejpevnější je Sedláček u moravských lokací a scén - na druhou stranu luxusní vila, horentní pojišťovna, to vše působí poněkud nahozené, jen jako výchozí scény. Velmi zdařilé jsou opět dialogy, na nichž z větší části snímek stojí. Ani u nich nedostáváme často klíč, na kterou stranu bychom se měli postavit, to více jsou však postavy i příběh životnější. Hlavní hrdina sice udělal nesprávnou věc, manželka se možná neptala, odkud nosí peníze a proč se mají tak dobře, hlavně, že peníze nosil, ale cítíme v nich i lidský rozměr. Film jejich postoje neobhajuje, avšak dává klíče k jejich psychologii, k jejich vnitřnímu světu, zabitému světem, kde jde jen a jenom o peníze. Byli chamtivci, nebo jsou oběti dnešní doby? Nebo snad obojí? A nejvíce zamrazí ve chvíli, kdy začnou závěrečné titulky a spustí se Ukolébavka Karla Kryla. "Spinkej, synáčku, spi... a budeš jako táta". Tento doslov je nejmrazivějším a nejjednodušším zhodnocením dnešní doby - činy otců budou opakovat jejich děti. K čemu je pak tato republika odsouzena? ---- EDIT po druhém zhlédnutí: Jdu nahoru s hodnocením. Třeba pro to, že film lacině nemoralizuje, nesoudí. Na jednu stranu nám toho chlapa může být líto, protože ti nad ním kradli taky, víc a jsou vyzívaní na Bahamách, po nich poldové nejdou, na druhou si chtěl žít nad standard a zapomněl, co dělá rodinu rodinou, že to prachy nejsou. Jenže on je takový, jaká je česká společnost - a jaké budou naše děti. Všichni si hrajeme na to, kdo má dražší auto, novější iPhone a lepší vilu. I kdybychom na to měli ukrást. Film tohle všechno poodkrývá, ale nepojmenovává natvrdo, a v tom je jeho síla. Poukazuje na nešvar, na který všichni můžeme jednou dojet, ale nehodnotí. () (méně) (více)
V úvaze nad tím, že je naše současná kinematografie kritizována mimo jiné za neschopnost vyjádřit se k současným problémům společnosti, působí Sedláčkova Rodina je základ státu jako osvěžující snímek na naší současné filmové scéně. Na druhou stranu se Robert Sedláček nevyvaroval takových klasických českých klišé, které se objevují takřka v každém druhém současném filmu. Scéna s nablblými policajty je téměř jako vystřižená z mnoha českých komedií, které jsou v dnešní době právě tak kritizované za neschopnost bližšího pojmenování problému. 7/10 ()
„Mámo Nepičuj…“ Docela úsměvný film s ožehavým tématem, při kterém bude nejeden divák zpytovat svědomí. Nejenom divák, ale i politik. Najde se zde spousta dobrých hlášek, ale ty jsou jen doplňkovou ingrediencí k jinak docela smutnému příběhu. Jinak má tvůrce ale pravdu – Rodina je vážně nejdůležitější, ale lidská chamtivost a hlavně blbost nezná mezí. Za vůbec nejlepší pasáž považuju návštěvu známých ve Strážnici – ten strejda neměl chybu. Co se týká samotného filmu, tak se mi asi nejvíc líbila propracovanost psychologické stránky, která skutečně dokáže vzbudit city i emoce a hlavně je uvěřitelná. Sedláček si nevedl vůbec špatně a všichni herci odvedli dobrou práci, která si zaslouží slušné hodnocení. ()
Asi nikdy se mi u českého filmu dosud nestalo, že by mi v hlavě dozníval ještě dva měsíce po zhlédnutí v Hradišti. No vlastně se mi nestalo, že by nějaký nezapadl mezi ostatními zážitky z Hradiště. Že bych ho jedním dechem doporučovala na potkání, ač jsem o něm před projekcí nikdy neslyšela. Rodina tohle mění, Grázlík Igora Chmely si mě podmanil, stejně jako jeho roky oklamávaná žena Evy Vrbkové. Expozice života, který Rodina nechává za sebou, mě donutila děsně závidět učiteli dějepisu, který v pravý čas vstoupil do velkého byznysu, ale nyní už nemůže ven... Na útěku se potom ukazuje, nakolik funkční je zhýčkaná čtveřice jako celek. Odhalují se silné a slabé stránky, drobná i velká sobectví, ale také soudržnost a ideály, které čas úplně nezabil. Ve velmi slušném a uhlazeném formálním obalu. Už se těším na druhou projekci. ()
Jediný český film za dosť dlhú dobu, ktorý sa ako-tak dotýka súčasnej reality a poskytuje možnosť zažiť katarziu. Asi prvýkrát som pri českom filme zažil thrillerové napätie, aj keď scenár nie je taký uzatvorený a konzistentný ako pri televíznych Sráčoch. Sedláčkovi sa oplatilo jeho tvrdohlavé samoučenie. Na jeho štýle to je poznať. Stále tie isté technické a štylistické chyby začínajú vytvárať jeho autorský rukopis. Má šťastie, že ho nikto neučil režírovať hraný film a sám si našiel svoj výraz. To je dôvod, prečo jeho filmy v kontexte súčasnej českej kinematografie pôsobia tak živo a vymykajú sa zabehaným výrobno-estetickým kritériám zvyšnej českej produkcie. ()
Výborný film, jejž sráží pouze z mého pohledu nereálný závěr. Roberta Sedláčka respektuji jako jednoho z našich nejlepších současných režisérů, každý jeho film je svým způsobem originální a zcela z jiného soudku. Igor Chmela je pan divadelní, ale i filmový herec, celá herecká sestava je zde nadprůměrná. Jako absolventa strážnického gymnázia mě potěšily záběry z tohoto jihomoravského městečka a vůbec návštěva u dvojice Babčáková-Vyorálek mě náramně pobavila. ()
Nemáme tu kromě Sedláčka nikoho, kdo by byl schopný natočit současné téma (chcete-li: filmy vypovídající o současnosti) - tedy alespoň v hraném filmu. Díky za něj. Precizní herecké výkony - ano, ale utlumení už na začátku působí nepravděpodobně, když obě postavy (hrané M. Fingerem a Monikou Fingerovou) mají stejný výraz. Asi je to všechno vyargumentovatelné, ale nepůsobí to přirozeně, i když jsem si zvykla a po většinu času to fungovalo. Na postavy mluvící až nepravděpodobně echt spisovnou češtinou jsem si taky zvykala, kvituju, že po přesunu na Moravu (do svého rodného kraje) logicky protagonista začal mluvit "moravsky". Každopádně, z Rodiny jsem byla chvílemi dost na rozpacích. Řada vynikajících scén, naproti tomu jsem zaznamenala scény, které tam působily zbytečně až trapně /několikrát v komentářích zmiňovaní policisté hraní Budařem a Taclíkem - ale když nad tím uvažuju, tak to musel být naprostý záměr - edit: po přečtení rozhovoru s režisérem se dozvídám, že to záměr nebyl/. Zcizováky se mi líbily, s tím absolutně problém nemám. Jako celek film funguje. // Tenhle film snad bude mít divácký úspěch, to Sedláčkovi přeju, ale za cenu, že se jeho filmy budou ubírat do mainstreamu a budou víc "user friendly", bude tam víc prvoplánově vtipných scén, které tam samozřejmě zcela vědomě dává? Ale možná jsem jen mimo, každopádně si myslím, že tohle je film, který bez problémů zkousnou i ti čtyřicátníci, padesátníci, kteří rozhodně nechodí na "artové" filmy. Vyzdvihla bych úžasné užití hudby, ruchů. Paráda. V říjnu půjdu na film znovu, ať si udělám definitivně jasno. A těším se. Zhlédnuto na předpremiéře - LFŠ 2011. //// ad Hank: já jsem naopak byla překvapená reakcí diváků, tím, jak často a kde se publikum smálo. I tam, kde to nebylo na místě (samozřejmě řada scén byla opravdu k smíchu, šlápnutí vedle bylo pár, o to víc mrzí). Jako by už to, že některá z postav něco ucedí bylo hrozně vtipné. Ale z doslechu vím, že se lidé smáli i u Sráčů. Nevím, Sedláčkovy filmy jsou mi blízké, ale asi nevnímám všechny scény jako vyloženě komické. Asi to byla vysmátá LFŠ. Moc to nechápu. Jinak souhlas. /////////////////////////// Po 2. zhlédnutí - - - to, co mi vadilo poprvé, už mi nevadilo, takže ani s policisty Taclíkem a Budařem jsem neměla problém. Herecky je to báječné, jen velmi málo nezazněly repliky tak, jak asi zaznít měly. To jsou takové nuance, spíš to vypovídá o cítění jazyka, které má každý jiné - kde použít obecnou češtinu, kde spisovnou atd. Herci to zvládli výborně, a že to musel být zápřah. Tolik scén na pomezí humoru/vážna nemá asi žádný jiný český režisér. ()
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne či voda dojde. Tímto lidovým rčením lze vyjádřit osud jistého manažera v roli možná poněkud naivního, ale také i chtivého a přiživujícího se bílého koníka šéfů nejmenovaného finančního ústavu, jakých je v té naší, tunelářům přívětivé, zemičce mnoho. Rozhodněte sami, zda na první pohled docela sympatický, svou rodinu milující a vzdělaný Libor bude vaší kladnou či zápornou hereckou postavou. Udělejte si sami názor, zda věta "dělal jsem to všechno především pro vás, aby jste se měli dobře" obstojí v pozadí činů, které doprovází. Udělejte si sami názor, zda role "mrtvého brouka" - tedy role Liborovy manželky, která pohodlí a bohatství ráda přijímá a "pro jistotu se raději na nic neptá" není také spoluvinná. Vlastně oba, Libor i manželka ví, že něco není v pořádku, ale z pohodlnosti a strachu o své dobré bidlo proti tomu nic nedělají, ... a PAK, pak se ucho utrhne. Dobré, pane Sedláčku, to bylo fakt moc dobré, i když poněkud chladné a odtažité. Jó, a policajti pane Sedláčku nejsou vždy takové gumy, jak je zde prezentujete. Mějte prosím k lidem, kteří nám pomáhají a chrání nás více respektu. Ti řadoví si nezaslouží despekt. Natočte film o korupci těch vysoce postavených policajtů a o jejich závratných odměnách na úkor právě těch řadových, kteří to všechno za ty nahoře odmakají!!! To bych Vám vřele doporučil. Mohl by se jmenovat např. : Pomáhat a chránit všechny zkorumpované" či" Korupce je základ státu". ()
Až na pár hlášek a místa, kde se to natáčelo, je to nic. Sedláček by konečně měl pochopit, že pozérství prostě není kůl. ()
Je to na nevzrušivé, přestože chytré úrovni "Mužů v říji", na brilantní vypiplanost "Největšího z Čechů" to nemá ani náhodou. 65% ()
upřímné, trefné, vtipné a s nadhledem podané filmové ztvárnění současné české společnosti a jejího znechucení ze sebe samé.. a když se nedaří, pojďme se ožrat ()
"To je vaše interpretace !!" ;) Depka jako kráva, která vystihuje naši znechucenou současnost i současnost českého filmu jako snad ještě žádný jiný český film, když navíc režisér Robert Sedláček, mimochodem opravdu dobrý scenárista, a tak i autor skutečně tvůrčích projektů, dokazuje nejen, že se nestydí za absenci vlastního rukopisu, ale také že i žánrová neujasněnost, více či méně záměrná, může být i skutečně inspirující.. Nabízí se i jiné, velmi sympatické, vysvětlení této Sedláčkovy motivace v duchu stejné deprese, že tou rozkročeností naznačuje, že dnes vlastně ani ryzí žánrový film v našich podmínkách natočit nelze.. Jakkoliv toto tvrzení částečně popírá třeba Petr Jákl.. ()
Jeden z těch lepších českých filmů. Dalo by se až říci z reality a podle pravdy některých českých úředníků. Film vypráví o osudu hledaného, tak jak to asi u těch našich Krejčířů, Kožených atd. probíhalo. Hlavní hrdina svoji roli zahrál fakt moc dobře, důvěryhodně...moc pěkný film. ()
CITÁT - Otázka je : Co my uděláme vám, když nám nepomůžete......... Scéna z rozhlasem je smutná i veselá zároveň. CITÁT - Sereš mě, ani nevíš jak........... Docela mě štve mluva našich herců. Hlavně Eva Vrbková docela slušně huhňá. Tomu jejímu nosovému dialogu moc nerozumím. CITÁT - No jo Pražáci............ Přiznejme si, každej je trochu svině. Moc mě to nebavilo. Ten film celkem slušně oslavuje sviňárnu a zlodějnu. Ani výchovně není moc na úrovni, spíš obráceně. Chvilkama jsem se nudil a chvilkama nechápal, proč tu každý oplakává hlavního aktéra, když je to celkem hajzl. Udělat chybu umí každý, ale proč se to jmenuje Rodina je základ státu. Nutí nás snad tvůrci abychom taky začaly krást ? Nebo to bylo jen zdání ? Asi nejvíc mě zaujala 72 minuta a projev o konci světa, kanystrech a metanu. Film je depresivní a nic neřeší. Policie v čele s kapitánem Klosem ve mně vyvolala empatie. A konec ? Nic moc. Za dvě ať nežeru. ()
Ne že by film rezignoval na společenskou kritiku, jen ze všech snímků tohoto režiséra nejvíce ctí žánr(y). V popředí stojí příběh, nikoli společenské motivy; ty jen zlehka probublávají skrz dění (ale o to více na ně slyšíme). Nejvýraznější složku "Rodiny" totiž tvoří humor. A to humor mnoha odstínů. Někdy je poťouchlý, jindy absurdní, často hořký a sarkastický, ale také něžně poetický nebo chápavě lidský (pozor, nezaměňovat s termínem lidový)."Mami, taťka mluví z rozhlasu!" Tequilové noční rozjímání na téma "Jsem svině, když pomáhám sviním?", které hlavní hrdina, z korupce obviněný manažer Libor, pronese uprostřed noci do tlampačů obecního rozhlasu, v sobě nese tragiku i humor. Když pak ale jeho rozespalá malá dcerka zatahá maminku za rukáv se slovy: "Mami, venku mluví taťka z rozhlasu!", dostane celá fraška zase úplně jinou náladu.Ostatně právě intimní rovina rodinného života, všechny ty zdánlivě nepodstatné postřehy a detaily jsou tím, co je na Sedláčkově novince to nejcennější. Živočichopis společnosti režisérovi jde, o tom už nás přesvědčil mnohokrát, ale osobní prožitek z nás naposledy vymáčkl, když natočil Pravidla lži. A to už je něco let! Jsou to vlastně jen momenty: rodinné přespávání v provinčním hotelu, kde cvaká radiátor ("Kdo má v tom rámusu usnout?!), (ne)povinné poznávání vlasti, zpívání v autě, filozofování o konci světa nad slivovicí ze zavařovaček... Přesto mají zcela nezpochybnitelné kouzlo – na rozdíl od scén "drsných" výslechů a salonních konverzací, jež nám chtějí zvěstovat prohnilost systému, ale vyznívají naprázdno. Otec rodiny si zprvu hraje na to, že si prostě jen tak vyrazili a dohání, co jako každý správný workoholik zameškal: vztahy s manželkou, dětmi i kamarády. Návštěva u bývalých spolužáků z Moravy (Jiří Vyorálek, Simona Babčáková) se tak ukáže být nejen vítaným azylem, ale i "nastaveným zrcadlem" a spouštěčem skrývaných emocí. Dokud jen popisuje, funguje perfektně – tíživý strach z budoucnosti, bezmoc, nervozita, tedy emoce, jež prožívá pronásledovaný hlavní hrdina, se přenáší i na diváka, a i když ho tvůrci nijak neobhajují, podvědomě mu začne držet palce. Naopak tam, kde se uchyluje ke schématům – zásadoví, ale nešikovní policisté, bezruká justice, "čistý" venkov – přichází příběh o sílu a věrohodnost. Zůstává jen teze a teze do dramatu nepatří. Natož pak do roadmovie. Ústřední dvojice hraje dobře, obzvláště Chmela modeluje Libora jako sympaticky normálního člověka: jeho rejstřík zahrnuje hysterii i vnitřní neklid, bolestínství i schopnost sebeironie, citlivost i obhroublost, statečnost i zbabělost, zkrátka vše, co je vlastní bytostem chybujícím, nikoli však zatraceníhodným. Naopak detektivové, kteří jsou mu v patách, představují jedno velké klišé: svatá dvojice a udeřivší matka spravedlnost v jednom.Simona Babčáková v roli rázné spolužačky Lenky, která žije šťastný, i když ne zcela naplněný život na venkově, jiskří jako vždy a etudy z jejího manželského života s rezignovaným Jiřím (Jiří Vyorálek) jsou vděčné a tak trochu krasosmutné. Jejich účinek však kazí svatozář, kterou Sedláček nasadil všemu a priori nepražskému, prostému a nesnobskému; jako by se právo na štěstí a spokojenost odvíjelo výhradně od výše konta. Na tuhle strunu ostatně chvíli drnká i závěr s absurdní honičkou na pozadí katalogově dokonalé svatby. Do očí bijící klišé však naštěstí režisér včas zarazí, a loučení tak proběhne v roztomilém duchu grotesky, která ústí v úsměv a vzkaz, že rodina skutečně JE základ všeho. Tedy kromě toho prohnilého zkorumpovaného státu. () (méně) (více)