George Harrison: Living in the Material World

HBO nám film rozdělilo na 2 díly, takže hodnotím part 1. Pár docela zajímavých rozhovorů a mnou nikdy neviděné archivní záběry byly fain, ale tak nějak z toho nesálalo nějaké hudební nadšení, jaké by u dokumentu takového významu mělo být._Po zhlédnutí i druhé části jsem spokojenější. Důstojná pocta parádnímu hudebníkovi. 7.5/10 (08.06.2014)

George Harrison. Můj oblíbený Brouk díky jeho pomániové hudbě, jeho přístupu k životu, jeho charakteru. Dokument přesně vyjadřuje můj názor či přístup k němu. Je to spíše pocta, náhled na Harrisona než dokument o jeho životě. Nebo aspoň takový dojem jsem si odnesl. Záběr s tulipány mi ho nějak tak krásně reprezentuje. -"Come into the control room and have a listen and see what we've been doing. And if there's anything you don't like, tell us." -"Well, I don't like your tie for a start." (15.02.2012)

Každý dokument, kde se objevují Beatles anebo alespoň některý z jejich členů, mě zajímá, o to více pak, kdy se ho režijně ujal takový filmový mistr, jakým je Martin Scorsese. George Harrison byl jedním z těch tišších členů, ale přitom byl neméně tvůrčí a k tomu ještě velký inovátor. Finále už je trochu moc konstruované k slzám, ale dojem to udělá. (28.03.2017)

Z beatlologického hlediska se Scorsesemu povedlo skoro nemožné – neopakovat, co už bylo stokrát řečeno jinde, a když už, tak aspoň volit originální úhel pohledu, nesklouznout na jedné straně do nekritického adorování ani na druhé do bulváru, ale podívat se na život, tvorbu i dynamiku vztahů uvnitř a okolo slavné kapely po svém, hodně intimně a přitom s obyčejně lidským respektem ke všem zúčastněným, a to i u hodně kontroverzních témat – aniž by člověk měl pocit, že se toho ve jménu smířlivosti nějak moc zametlo pod koberec. Co se týká mravenčí práce na postižení všemožných zákrut klikaté životní, osobnostní, tvůrčí i světonázorové cesty samotného George, mám jen tu výhradu, že některé věci (třeba tu o dvou protikladných povahách) jsme možná nemuseli slyšet tolikrát z tolika různých úst, výsledek by asi nebyl o nic míň strhující (zvlášť pro někoho, kdo byl beatlovskou i post-beatlovskou muzikou a celým jejich fenoménem kus života uhranutý) a zároveň by byl o něco málo stravitelnější. (15.02.2018)

S ohledem na stopáž se možná nabízí, že život George Harrisona je pro Scorseseho nějakou osobní záležitostí, ale v tomto případě byl regulérně najat vdovou a správkyní hudebníkova dědictví, Olivií Harrison, která se k desetiletému výročí úmrtí svého chotě chystala vydat o něm knížku a chtěla to mít podepřené z obou stran. Skrze to zajímavé sledovat, jak si režisér v dlouhém a členitém životě nachází to svoje téma vykořeněnosti, pátrání po své roli a selhávání v jejím naplňování. Harrison zde nepůsobí toliko jako prorok, inovátor a svébytný umělec (v kontrastu s tím, jak to tam o něm prohlašují mluvící hlavy), nýbrž jako zmatený osamělý muž, který do puntíku naplňuje životní úsečku úspěšného západního muže pozdního kapitalismu: úspěch v mládí -> bezstarostné večírky -> psychedelické drogy -> mudrlanství -> východní filozofie -> snaha o comeback -> mudrlanství, ale jiné -> zahradničení -> smrt. Výsledný pocit z filmu přichází tak nějak mimoděk a je to zvláštní melancholie nad malým člověkem, který se pokusil prakticky o vše, měl po celém světě tisíce dobrých známých, ale vlastně byl celou dobu docela sám. Osobní bonus materiál: Harrison je další z hudebníků, kteří ve svých teen/20s letech vypadali jak já v teen/20s letech, já si jednou ty DNA testy udělám a pak se těšte jak na vás všech zbohatnu! (31.12.2023)