Insidious

Už mě začíná srát, ta bába s loutkoksichtem, co se mi pořád prochází za okny (!!!) Kdysi dávno, po shlédnutí Dead Silence jsem říkal, že James Wan prostě ví, ví co říct, kdy a jak to říct, aby strach gradoval a v pravou chvíli i kulminoval. I když pořád považuju Insidious za zbytečně překombinovaný, místy až okázale obrazný, stále je to nebývale funkční oldschoolovka, která si tu zpětnou vazbu umí nenuceně vynutit. Ve tmě nejlíp funguje NĚCO a ze všeho nejdál se v ní dostává lidská fantazie. Jako kdyby jednadvacátý století chytlo Poltergeista za koule a skrz působivý vizuál jen tak potichu špitlo: "Zatancuj mi!" Není to tak okatý, prvoplánový bizár, jak by ho nejspíš podal Rob Zombie a ani Lin Shaye není tak senzační médium jako byla Zelda Rubinstein alias Tangina, přesto tenhle digitál má potenciál k tomu, stát se s odstupem mnoha let letmo kultovní. Navíc, ta muzika Josepha Bishary, která mimo film podle mýho zas tak moc nefunguje, s vizuálem skvěle ladí. Tady dvojnásob. Pseudoasijským duchařinám nejspíš odzvonilo a já se v tomhle neoklasickým, transcendentálním bloudění našel na slušných [final rate: 70%] (05.06.2014)

Josh žije so svojou ženou Renai a tromi deťmi v nádhernom dome. Niečo však nie je v poriadku a zo dňa na deň sa opakujú situácie z ktorých ostáva rozum stáť. Čudesné hlasy, rôzne zvuky, ktorými sú svedkami nie len deti. Na všetko jedného dňa dopláca syn Dalton, ktorý podľa doktorov po páde z rebríka upadá do kómy. Josh sa rozhodne spraviť rázny krok a s celou rodinou sa presťahujú do nového príbytku, dúfajúc, že okolnosti naberú starý spád a všetko bude tak ako predtým. Postupom času si však s manželkou Renai uvedomujú, že ich syn má iný problém. Na pomoc privolajú známu Joshovej matky, Elisu Rainierovú, ktorá sa venuje okultnej vede. Vidí veci, ktoré iní nevidia. Jasne im dá najavo, že z predošlého domu bolo úplne zbytočné odísť. Posadnutý je totiž ich syn, Dalton. Priviesť ho späť do sveta živých bude náročnejšie ako si všetci myslia. Za prvé by som chcel povedať, že žáner horor rozdeľujem do niekoľkých druhov, ktoré hodnotím z viacerých uhľov pohľadu. Duchariny sú mojim najobľúbenejším z pomedzi všetkých. Asi preto som na tento druh taký kritický. Film ma bavil. Miestami celkom slušná atmosféra, ktorú však ťahala najmä hudba a to je fakt, ktorý ma núti ísť s hodnotením dolu. Nie že by snímok neobsahoval lakačky, alebo by divák nemal pocit strachu. No mňa tento film nezasiahol tak ako by mal. Všetko mi to prišlo akési detské. Dej sa rozbiehal veľmi pomaly. Muž s ohňom v tvári mi pripomínal vizážistky z jarmokov, ktoré maľujú motýle na tváre detí. Všetkého bolo akosi poskromne. Duchovia nestrašili, ba dokonca sa ani poriadne nehýbali. Len stáli ako figuríny vo výkladoch Sportisima. Na mňa tento "pasivizmus" nezaberal. Wan je hororovým režisérom budúcnosti - to bez pochýb! Myslím, že nás ešte nejeden krát poteší svojou originalitou a obrovským potenciálom. Pre tento krát, o trošku lepší priemer - 65%. (13.10.2013)

Viděl jsem hada chcát, koně blejt a žábu bušit pěstí do skály, ale tohle jsem ještě neviděl. Prostě občas se stane, že někdo zaspí a v tu ránu si to už kvaltuje rovnou k samotnému Princi lži do tenat. To beru. Naštěstí ale každý fakan, co takhle v duchu vandruje, má fotra, jenž to umí taky a tak už jen stačí přizvat bábu na saních, co rozkmitáním starejch cibulí uvede do spánku i diváky a ejhle, všechno jde do hajzlu. Vlastně pocaď dobrý. Lekačky a duchařina s vrzajícími dveřmi, divným chichotem v baráku a děsivou hudbou - to je moje. Ale od vandrování po dreamlandu a boji o synovu píchlou duši se pro mě stal filmu prakticky nekoukatelným. Nuda jak u videostopu i s onou strhující losovačkou o kuchyňskou váhu Zepter. Vážně zvažuji, jestli má cenu nudit se i u druhého dílu. (04.07.2014)

Nejsem si jistý, jestli mám vůbec posuzovat scénář, neboť jsem tohoto subžánru hororu zcela neznalý, ale myslím si, že i kdyby byl dobrý nebo byl ještě horší, pocity by se změnily minimálně. Tenhle film totiž hraje čistě na strach. A na rozdíl od mnohých uživatelů zde mě neděsila pouze úvodní 3/4 hodina plná mrazivých náznaků a tancujících dětí, ale i ten bizarní svět poté. Takže mi vůbec nezáleží, jestli tvůrci různé humorné prvky zahrnuli schválně nebo si mysleli, že to stále je pod hranicí over the top. Dobře 5x jsem prodělal těžký infarkt a ještě jsem se neodvážil podívat do kalhot. Kdo ví, co za hnusného bubáka by na mně odtud vyskočilo. Ano, takhle si představuji horor. Dívat se na to o půlnoci na sluchátkách opravdu k nezaplacení, ale být sám bez jakékoliv lidské podpory, asi to nerozdýchám. BAF! (07.11.2012)

Dokud se Wan drží v klasických vodách, tak nejde sice o zázrak, ale funguje to. Jakmile zabrousí do neprobádaných astrálních vod, tak jde vše do kopru, protože je to rázem tak debilní a směšné, že nezbývá prostor pro atmosféru a napětí; což u žánrovky podobného ražení při projekci ve tři ráno se zvukem na plné pecky očekávám jako samozřejmost. (26.06.2011)