Lo straniero di silenzio

Tony Anthony jako věčně se křenící a vysmátý cizinec, který se vydá z divokého západu do dalekého Japonska předat svitek výměnou za slušnou finanční odměnu. Velice podařilý a zpracovaný námět. Pobíhající hordy samurajů s meči proti jednomu kovbojovíkovi s pistolkou a později ručně vyrobenou puškou vypadají na první pohled velice vtipně, avšak film je natočen na vàžnou notu a také jej bez problémů takto brát jde. Vynikající hudba tomu všemu dodává potřebné grády, nemluvě o nádherných lokacích. (06.09.2014)

Třetí díl Cizincových eskapád a poslední pod taktovkou Vanziho, čtvrtý a ještě bizarnější ( Get Mean) natočil Baldi. Anthony tentokrát šaškuje v Japonsku a musím přiznat, že mi tahle estráda moc nesedla. Akce je vcelku dost, ale je opět bezkrevná, doslovně i přeneseně, a to tady byly k vidění i katany. Jak už jsem zmínil v úvodu Anthony si zase dělá šprťouchlata po svém, ale ta jeho nadsázka mi přijde taková škobrtající až mírně trapná, nemohu si prostě pomoct. Ciprianiho hudba mi taky nesedla a nebýt skutečně vtipné pointy , tak by třetí Stranger byl pro mne dvojkovou záležitostí. (09.12.2013)

Netradičný western, ktorý je situovaný do feudálneho Japonska. Ani sa neberie vážne, čo je našťastie dobre, pretože až tak veľa toho nemá ponúknuť. Ak si teda odmyslím komedianstvo a prešľapujúci dej. Tony Anthony (predchádzajúce 2 filmy trilógie som nevidel) na mňa pôsobil ako taký malý a komický večne usmievavý salámista, ktorého nemožno vážne brať. Akcie je dostatok, niekedy aj trochu uletenej, choreografia súbojov zasa neprešla silnou choreografiou. Ale celé dokopy to vôbec nenudilo. Trpaslík rulezz. (20.03.2017)

Z trilogie s „Cizincem“ se mi tento spaghetti western, situovaný do Japonska, líbil nejméně, i když je tu několik vtipných sekvencí. Ale jako celek mi připadá až příliš absurdní a roztříštěnou akčností přesycený. Místo pozvolné gradace napětí se tu střídá spousta bojůvek, z nichž Cizinec zázrakem přežívá. Ani Ciprianiho hudba není tak dobrá jako v předchozích dvou Vanziho tvrdých ironických westernech. (28.01.2011)

Pro Tonyho byl evidentně prach pouště příliš horký a westernové prostředí příliš tradiční, i vydal se tedy nečekaně, za volání své uprchlé Pussy, do zasněžených hor Klondiku. Chvíle pobytu ho ovšem přesvědčí, že ani místní prostředí pro něj není nejlepší, zvláště, když nedaleké Japonskou je lákavou výzvou a slušná sumička na dohled. Nemá to tak úplně souvislý děj, který je založený pouze na faktu, že Tony musí ve vzdáleném Japonsku překonat nepřátelství všech šikmookých nepřátel (ozbrojených od mačet po kulomet) i jazykovou bariéru (divák ani netuší, že první japonská slova co se člověk potřebuje naučit jsou "Matori" a "Kosaka"), přičemž jen dvě osoby krom něj ovládají jazyk, kterému můžem (a Tony taktéž) rozumět. Cizinec si čím dál tím více přestává být jistý, jaký že přívětivý národ to vlastně okolo je a nemá zcela jasno ani získal-li to, co chtěl, přičemž veškeré nepopsatelně bláznivé a bizarní eskapády cizince v cizí zemi komentuje velice suchými samomluvnými poznámkami a to, v čem začíná posléze podnikat, zatímco se na něj vrhají Japonky s dlouhými noži, útočí kulometné kanonády či dva konkurenční nepřívětiví vůdci krutovlády, trochu připomíná kostru zápletky Hrsti dolarů. Celý děj je uzavřený do exteriéru malé japonské vesnice plné podivných obyvatel a osamělý Tony uprostřed, zůstávající dle svých tradic v klidu i v sakra nepříjemných situacích (i jemu se ovšem časem, obličej v bahně, už zachce domů). Lloyd Battista coby maniak zcela identického lennonovského zjevu nám zas (dokud neztratí své brýle) nehraje poctivou hru, parádní hudba, prostě takový tradiční kousek z Tonyho továrny na sny a bohužel poslední z trilogie zcela netypických a snad proto tak dobrých kousků s nedůležitým a nenápadným hrdinou ováleného zjevu, nečestného charakteru, suchého humoru a legendárního dopadu. (13.08.2013)