Vyměřený čas

Kdybych to měl říct v účetnických pojmech - a ten film k tomu svým důrazem na čísla nabádá -, tak největší problém Vyměřeného času vězí v rozklíženosti mezi plánovanou kalkulací a výslednou fakturou. Zatímco plán zjevně počítal s ambiciozní velkolepou dystopií po vzoru Metropolisu, Brazilu nebo Potomků lidí, výsledkem je skromný, malý a trochu tezovitý film, ve kterém nejenže má duch dovolenou, ale pást se nemohou ani oči. Například to ghetto měla být totální anarchie, kde bez bouchačky nemůžete vyjít na ulici, místo toho je tam jeden srandovní gangster, co loupí čas. To je asi, jako kdybyste chtěli točit výpravný film o Kyklopech, i film samotný nazvali „Kyklopové“, ale pak ani jednoho Kyklopa na plátně neukázali. Jako kdyby chtěl Vyměřený čas tímto rozkolem mezi velkými plány a nevalným výsledkem pojmenovat problém všech pokrokářských hnutí, které také vždy dojedou na to, že se ideál začne odchylovat od skutečnosti, jak jsme to měli možnost vidět ve dvacátém století třeba v Sovětském svazu. Nejlépe tuto bezradnost Vyměřeného času vystihuje následující hádanka: představte si, že bychom vzali tentýž film, úplně stejný se vším všudy, akorát s tím rozdílem, že namísto ciferníku na předloktí odtikávajícího lidem čas budou ve filmu klasické peníze. Co bychom dostali? Dostali bychom naprosto esenciální béčko, ne-li ještě něco horšího (stejným způsobem se mimochodem interpretují horory – představíte si stejný horor, akorát bez monstra, o něž většinou moc nejde, je to jen taková vábnička odvádějící pozornost od hlavních postav). A i když se nabízí námitka, že právě to je pointa filmu, vyměnit čas za peníze, samo o sobě mi to přijde málo. Svým způsobem tak připomíná Vyměřený čas všechny ty okupanty z Wall Streetu - je to jen takové gesto bez uceleného programu a skutečného záběru. Ba co víc, dokonce ten film může být chápán, podobně jako Cameronův Titanic, jen jako takový příběh o bohaté dámě Amandě Seyfried, která ztratila chuť do života, podobně jako znuděný milionář omrzený přepychem na začátku, a aby rozehnala nudu a nalezla ztracenou vitalitu, pustila se do dobrodružství s chudým chlapcem, ale o nic víc tu vlastně nikdy nešlo. A naopak – chudý mladíček Timberlake, jak naznačuje konec filmu (-spoiler-), přesidluje z ghetta do světa fantazie bohatých, kde může realizovat své sny a spolu s novou přítelkyní užívat života na maximum. Závěr filmu si lze tedy vykládat jako zoufalé řešení hrdiny, který ze světa skutečné reality definitivně přesídlí do světa fantazie – jako by se Neo z Matrixu opětovně rozhodl beze zbytku rozpustit v digitální realitě matrixu. Chtěl bych proto vzkázat všem důvěřivým duším, že tento film nekope proti bohatým ve prospěch chudých, nýbrž spíše naopak. (28.01.2012)

Jazyk filmu aj príbeh je pomerne naivný, a napríklad celé to šermovanie digitálnymi rukami mi prišlo srandovné. Na druhej strane ako zamyslenie nad stavom sveta, kde už dnes chce byť každý mladý čo najdlhšie (štyridsiatnici objavujú čaro telesnej výchovy), naháňa sa čas a plánovacie kalendáre nahrádzajú tie modlitebné, to istú myšlienkovú úroveň má. Zároveň je potrebné upozorniť, že každý pokus zvrhnúť kapitalizmus sa počíta. Aj keď je len taký nedopečený. Poznámka: Pri sledovaní komentárov ostatných som si uvedomil akú silu v sebe skrýva povesť o Jánošíkovi, keď sa používa ako porovnávací príklad pre americké utopické sci-fi. (07.05.2013)

"Aby někteří mohli být nesmrtelní, jiní musí zemřít." Líbí se mi myšlenka, že bychom MY chudí mohli statečně umírat proto, aby ONI bohatí mohli žít věčně. Je to tak úžasně humánní a nejlepší na tom je, že mocní tohoto světa jsou ochotni stát se nesmrtelnými a umožnit tím lidu adrenalinovou zábavu v podobě každodenního boje o přežití. Asi začnu trochu škudlit, abych si v den D mohl koupit dvě hoďky času na sledování podobně inspirativního snímku, jakým In Time rozhodně je. (06.06.2012)

// No, máme tu jednoho sympatického nicméně chudého hlavního hrdinu, který má asi tu nejhezčí padesátiletou matku, kterou jsem kdy viděl. Hrdina má problémy s penězi. Tedy časem, který utrácí už jen tím, že žije a ještě k tomu, si za něj platí oblečení, jídlo, pití prostě cokoliv. Teda až na lásku, samozřejmě! Ta se koupit nedá. Jeho problém se však rázem vyřeší, poté co mu jeden (ne)důležitý dobrodinec předá století (ano, to je hodně) a spáchá tak sebevraždu. Bum, v tu ránu nastává otázka proč. A tu následuje jak. A tak dále až do konce filmu, si neustále pokládám tyhle otázky a film mi na ně prostě neodpovídá a to mi strašně vadí. Vizuál mi nelahodí, soundtrack mě nijak neuchvacuje a jediný plus je tak sociální podtext a herci. Amanda Seyfried se z nezajimavé holky promění v neskutečně sexy holku, která ještě navíc umí střílet. Justin Timberlake potvrzuje, že je i vynikajicí herec a koneckonců, i ten zbytek ansáblu ty své role tak nějak přesvědčivě zvládá. Není tu ale nic víc a nic míň. Film už se od tří hvězd neodlepí a já vypínám závěrečné titulky trochu zklamán. (13.12.2011)

║Rozpočet $40miliónov║Tržby USA $37,553,932║Tržby Celosvetovo $149,400,000▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $6,888,848 //počet predaných kusov 344,615║ Tržby za predaj DVD v USA $4,699,440 //počet predaných kusov 313,505║ Sklamanie, moc som bol zvedavý na tento v celku zaujímavý námet, ktorý bol prvých 20minút fajn ale týchto 20minút sa potom premietalo ako deja vu až do konca akoby tvorcovia nevedeli kam nasmerovať dej, čím upútať, čo chcú týmto príbehom vlastne povedať, jedine čo držalo pri vedomí bola Amanda Seyfried, tá ako vkusný doplnok to držala nad vodou a to ani nemusí moc hrať. Ubehané Béčko za $40miliónov. /40%/ (27.02.2012)