That's What I Am

V (nejen titulkové) písni Go Ahead And Dream Ricka Jensena se krásně odráží tento film. Pokorný příběh o hledání sama sebe, o předsudcích, ale i toleranci. Mám pocit, že slova k tomuto filmu ani nestačí. Takže už raděj končím a jen si povzdechnu: škoda, že já nezažila na základce takového učitele, jakým byl pan Simon v podání skvělého Eda Harrise :) (10.07.2011)

Subžánr dramat ze školního prostředí se silným vnitřním poselstvím má v americké kinematografii své nesporné místo a už v něm také vznikla celá řada silných snímků, film mně dosud utajeného režiséra Michaela Pavoneho aspiruje ovšem zařadit se k těm nejpůsobivějším. Příběh zasazený do 60. let v sobě na malém prostoru kombinuje závažnější momenty (zpravidla obecnějšího charakteru vypovídajících cosi o bolavých místech americké společnosti) a odlehčenější okamžiky spojené s životem školou a dospíváním povinného mladého muže, jehož rastr je mírněn a idealizován blahosklonnou optikou mládí. Ve výsledku jde ale mnohem více o drama, než o komedii. Skvělý herecký výkon podal Ed Harris, který tak překvapivě vybočil ze své obvyklé škatulky drsných mužů různých amerických silových složek. Při jeho sledování jsem si nejednou říkal: Jsem rád divákem, to jsem... ,,Lidská důstojnost + Soucit = Mír" (14.08.2011)

Studovat na amerických školách musí být opravdu zážitek. Ještě jsem neviděl snad jediný pozitivně laděný snímek z tohoto prostředí a provenience. Herecké výkony v tomto filmu potěší, řada scén v sobě má i něco hlubšího, avšak celkově tento počin nemá nic, co by u mě převýšilo, resp. aspoň vyrovnalo jiné žánrově podobné kousky. (17.11.2014)

Po zhlédnutí filmu bych se vyjádřila stejně jako maminka Andyho, když řekla: "Mám pocit, že jediné věci co se kdy změnily jsou šaty a hudba". Pomalu, ale jistě jsem se stala taky třináctiletou a prožívala jsem s nimi jejich úsměvné, ale i smutné chvilky. Kouzelné chvilky s Andym a Mary Clear se střídaly s vážným obviněním, které se pomalu začalo vinout kolem tak oblíbeného učitele Simona. Ed Harris nám tady předvedl jakým je úžasným hereckým mistrem ve svém oboru. Dojemný příběh o lidské důstojnosti, toleranci, předsudcích, ale i šikaně a kde jsme mohli sledovat, jak si postupně jednotlivé postavičky vytváří svou vlastní identitu. Téměř od začátku jsem byla zvědavá na Stanleyho zpěv při jeho vystoupení na Talentovém večeru a jak to dopadlo, to už se musíte podívat sami. Věřte mi, že se při některých momentech možná neubráníte ani slzám. Vřele doporučuji. (26.07.2015)

Mám ráda Eda Harrise, na tom by snad nebylo nic tak extrémně špatného. Ale bohužel se díky němu občas nechám zlákat na sledování filmu, o který bych jinak okem nezavadila. Na pořádnou dávku patosu jsem u amerických filmů zvyklá. ale co je moc, to je moc. A k tomu ještě stále a donekonečna v různých variantách omílané řeči o tom pravém americkém snu, za kterým člověk musí jít a tím se splní. Inu Amerika je skutečně země netušených možností. (08.11.2018)