Nevinnost

Slušné psychologické drama, kdy první polovina snímku mi připadala hutnější a lepší než druhá. Velmi se líbila postava detektiva v podání Hynka Čermáka. Netušil jsem, že má tento rozměr hraní. Zdá se mi že, Hřebejk - Jarchovský zkusili zase trochu něco jiného. Avšak co u mne dokonale fungovalo v Kawasakiho růži tak zde už jen částečně. Nevím jak to popsat, všechny postavy typově seděly. Zahráno to bylo také skvěle. I Linhartové jsem věřil každé slovo, čehož důkezam je , že jsem ji v první části snímku nenáviděl. Nikdo nepřehrával, přesto .... Souhlasím s řadou komentujících zde - ten konec nemusel být tak polopatický. Mohl se dát divákovi a jeho myšlenkám větší prostor. Každopádně jsem rád, že autor filmu sklouzl od komedií k dramatickému žánru a drží se tam. Budu se těšit příště. Dávám tři poctivé hvězdy * * * (30.10.2011)

S Nevinností je to těžké. Vrství na sebe motivy nevinnosti z hlouposti, zdánlivé, vylhané, nepochopené. Život nás o ní okrádá a my o ni okrádáme ostatní. Samolibí krátkozrací egoisti. Lupiči citů, v kanadách na rozkvetlý louce. Ono se Hřebejkovi povedlo v poměrně obnažené podobě ukázat ubohé aspekty tý slavný lidský romantiky, ale když už básníci přicházejí o iluze, je škoda vnímat roztříštěnost jednotlivých motivů, které smrdí účelovostí bez stravitelné pospolitosti. Velký náběh na poskládání příběhu měla Aňa v úžasnym monologu ke konci. Tím měl film končit, nechat doznít katarzi a v poklidu opustit marginálně podstatnou kostru děje. Variace na boží mlýny, které se odehrály poté, můj zážitek poslaly do kytek a je to sakra škoda. Přibližně tak nefunkčně, jako když měl záběr proti slunci v každé druhé scéně podtrhnout, že je krásné, ale když se díváme přímo do něj, může ublížit a pohled to je nejasný, oslepující, v důsledku jen po pár minutách rozčiloval tím, že nic není vidět a původní myšlenka šla pocitově stranou. (22.10.2011)

Hřebejk s pokročilým věkem opouští (tragi)komické vody, začíná brnkat na vážnější strunu, snaží se (i) o určitý přesah, avšak jakoby se bál odhodit veškeré své doposud pracně (vy)budované postupy-jistoty, překročit (své) mantinely a tím se definitvně vytrhnout ze škatulky „toho tvůrce, co točí stále dokola (s lehkými variacemi) ožehav(é)á téma(ta) naší (ne)dávné minulosti, přičemž důraz klade na „jistotu“ v podobě humorného (pod)tónu a navíc (téměř) vždy sází na stejný (byť prověřený a osvědčený) herecký tým“. Musím (si) přiznat, že jeho snahu kvituju veskrze s povděkem. Nevinnost je příjemně civilní intimní výpovědí, kterou nesráží Hřebejk režisér, ale Hřebejk scénárista resp. Petr Jarchovský. To jak (lehkou) roztříštěností, tak zejména (zbytečnou) doslovností, přičemž a to je nejhorší, (pravda, je to čistě můj subjektivní pocit), cítím z toho scénáristickou prvoplánovou vykonstruovanost se snahou o (za každou cenu) překvapující pointu, která nakonec tvůrcům (alespoň v mých očích) láme vaz. Jak jsem před časem v případě Kawasakiho růží hořekoval nad úvodními 25-ti min, v případě Nevinnosti je to právě těch 25 min posledních, což je o poznání horší varianta. Zatímco v prvním případě měl Hřebejk zbytek snímku na vylepšení dojmu (také se tak měrou vrchovatou stalo), v tomto případě nemohlo výsledný dojem už nic zachránit (právě naopak). P.s. Jedno ale musím Hřebejkovi (soukromě) přičíst k dobru. Aňa Geislerová. Nemám ji (jemně řečeno) v oblibě. To, co se vzezření týče (pro mě naprosto asexuální typ) vím, je to čistě můj osobní problém, tak zejména po herecké stránce ji nevěřím. Až do tohoto snímku. Byť na první skutečnosti se nic zásadního nemění, jako herečka mě zde (bez jakýchkoliv výraznějších námitek) přesvědčila. Předvádí příjemně civilní, utlumený vyzrálý výkon. 70% (27.07.2012)

Jsem neskonale rád, že se Hřebejk s Jarchovským momentálně zaobírají vážnými látkami a ne bezzubými komediemi pro masy (burany), jak tomu bylo do doby před natočením KAWASAKIHO RŮŽE. Jejich aktuální počin trpí jistou vykonstruovaností (hlavně v závěru), podivnostmi v logice (zatčení a uvalení do vazby na základě nicneřikajícího deníku, mailů a nepodložených výpovědí, no kde to jsme - jestli to takhle v reálu doopravdy chodí, tak potěš) a nepříliš obratně napsanou a podanou (přesněji řečeno: zbytečně dlouhou a strašlivě doslovnou) vysvětlovací scénou v posledním dějství. Z Jarchovského velice ambiciózního scénáře je cítit velká snaha o komplexnost a snad i o jakousi osudovost, postavy a vztahy mezi nimi působí poměrně přesvědčivě, přestože si Jarchovský zkouší hrát na českého Shyamalana a vystavovat nicnetušící diváky překvapivým zvratům, které jinak poměrně tradičně vedený příběh o obvinění ze zneužívání nezletilé dívky neobvykle zkomplikují a pokoušejí se mu tak dát nový rozměr (proto doporučuju o ději před zhlédnutím zjišťovat co nejméně). I tentokrát naštěstí Hřebejk svým umem táhne film kupředu i přes jeho občas hodně zjevné dějové nedostatky (zápletka i s jejím vyústěním má až překvapivý potenciál, ale některé její hrany by potřebovaly ještě značně obrousit). Ovšem jsou zde také pasáže (zejména dialogové), při nichž jsem naprosto přestal vnímat okolní svět a vychutnával si naplno v podstatě dokonalou filmařinu. Když má Hřebejk k dispozici slušně napsanou emočně zabarvenou konverzaci a schopné herce, je to slast bez kompromisů (i když na plátně zrovna nic nevybuchuje, nikdo z ničeho nestřílí nebo neskáče atd.). 70 % (01.02.2011)

Začíná to nudou, pak následuje celkem slušné psychologické drama a završí to mexická romantika. Výborné herecké výkony nemohou zakrýt scenáristovu bezradnost a pokus vymyslet nějaký konec, který by diváka šokoval. A ono se to nakonec povedlo, šokovaně jsem zírala na závěrečných dvacet minut a říkala si, že si ze mě Jarchovský s Hřebejkem trapně utahují. Bojím se však, že to mysleli vážně. (06.04.2014)