Poupata

Do extrému dovedené chcípácké sociální drama, aneb jak si zkurvit život a Vánoční deprese 10x jinak. Ocenit se sice musí poměrně civilní situace, jako takové, samotné nastavení bezvýchodného stavu hned na začátku je ale v kombinaci s naprosto nulovým vývojem takřka ČEHOKOLIV skutečně ubíjející. Za zmínku tak stojí jen ambientní zvukový doprovod a fascinující Javorský. Zbytek se utopil ve scenáristické neohrabanosti, nudě a šedi periferie a odporných postsynchronech... (16.12.2011)

A pak že Češi neumějí udělat drama… Poupata jsou filmem, který může být označen DDD (a nemá to žádnou spojitost s hrudníkem Anety Krejčíkové :-)) - Dobré, Drsné Drama. Mnoho českých filmů se v poslední době snaží zachytit českou společnost a nějak ji reflektovat, ale většinou jde o pokusy chabé, jejíchž postavy přímo šustí papírem, jak jsou "skutečné". Ale tohle v Poupatech nehledejte. Neměl jsem ani na sekundu problém uvěřit, že v Česku je takovýchto rodinek víc než jedna. Ani jedna postava v tomto filmu mi nepřišla zbytečná či "papírová". A to je v dnešním českém filmu (a hlavně dramatu!) poměrně unikát. Na konci jsem měl nutkání snímek trochu nadhodnotit, ale to bylo jen pár minut, myslím, že těch 80 % bude pro toto nevšední a uvěřitelné drama tak akorát. Možná, že to po druhé projekci budu vidět jinak, uvidíme… (01.08.2012)

Život na okraji společnosti není oblíbené téma, protože kina nenaplní. Jiráský ale měl odvahu a ukázal ho bez hysterických výstupů všech zúčastněných. Depresivní nádech je autentický a nejsilnější scény nepotřebují ani žádná slova. Smutného ponurá kamera dělá divy a Javorského postupný pád na dno je strhující. (24.04.2022)

Odnikud nikam? I tak by se dal zjednodušeně popsat děj, potažmo vývoj postav tohoto dramatu a pravděpodobně ani celkový dopad na diváka nebude nijak převratný - jenže to by tahle filmová fikce nesměla být tak nepřikrášlená a v důsledku stejně zdrcující jako všední realita kolem nás. Tohle místy trochu neotesané, někdy výsměšně cynické připomenutí stavu a hodnot současné společnosti život asi nikomu výrazně nezmění, ale citlivější a "šťastnější" člověk si z něj odnese alespoň chvilkový pocit spokojenosti a možná i víc vděku za vše, co dosud bral jako samozřejmost, všem ostatním zůstane, stejně jako hlavním hrdinům, jen jejich "status quo" - někdy horší, někdy lepší, ale hlavně opravdový. (18.12.2011)

Syrově depresivní drama, z kterého zamrazí, ovšem které jako jeden z mála filmů poslední doby působí uvěřitelně a drsná atmosféra industriálního města baví vizuálně i příběhem. Stereotypní dny šedivého nádraží, špinavých vlaků a nuda stále stejných lidí žijících v okolí, jimž prostředí nenabízí lepší zábavu než trávu, alkohol, sex, automaty a jeden soubor nadšených cvičenek. Tahle chladná frustrace se s nesnesytelnou jednoduchostí zaryje pod nehty, ovšem z filmového hlediska možná mile zahřeje na duši. (01.07.2012)