Poupata

Rovnako zlý a podpriemerne zrežírovaný film ako drvivá väčšina súčasnej českej produkcie. Všetko a najmä postavy plávajú vo vzduchoprázdne. Kurva sa hrá tak, že poviete herečke, aby celý film žula žuvačku. Česká kritika víta tento film kvôli istému záblesku "sociálnej reality". Film je však tak zle zrežírovaný, že je otázne, či to je na prospech. Vtip s aziatom akoby tu doplachtil z iného staršieho českého filmu, podobne ako intertextuálny odkaz s liatim olova. A tu sa dostávame opäť k Pelíškam. Poupata sú opäť len Pelíšky, síce ultradepresívne, ale stále Pelíšky, čo sa týka audiovizuálnej gramotnosti. To je aj dôvod, prečo mu akademici dali prednosť pred Sedláčkovou Rodinou a prečo tento nepozerateľný film dostal toľko Levov. (24.05.2012)

Film plný atmosféry a chyb (nejvíc ve scénáři). Ty chyby ale nevadí (dobrý film nemusí být bezchybný) a hlavně je bude snadné do příště vypilovat - proto si Jiráského stavím hned za Sedláčka mezi zajímavé české režiséry, kteří mají naději natočit opravdovou pecku, i když se jim to zatím nepodařilo tak úplně. 3 a 1/2 (07.12.2011)

A pak že Češi neumějí udělat drama… Poupata jsou filmem, který může být označen DDD (a nemá to žádnou spojitost s hrudníkem Anety Krejčíkové :-)) - Dobré, Drsné Drama. Mnoho českých filmů se v poslední době snaží zachytit českou společnost a nějak ji reflektovat, ale většinou jde o pokusy chabé, jejíchž postavy přímo šustí papírem, jak jsou "skutečné". Ale tohle v Poupatech nehledejte. Neměl jsem ani na sekundu problém uvěřit, že v Česku je takovýchto rodinek víc než jedna. Ani jedna postava v tomto filmu mi nepřišla zbytečná či "papírová". A to je v dnešním českém filmu (a hlavně dramatu!) poměrně unikát. Na konci jsem měl nutkání snímek trochu nadhodnotit, ale to bylo jen pár minut, myslím, že těch 80 % bude pro toto nevšední a uvěřitelné drama tak akorát. Možná, že to po druhé projekci budu vidět jinak, uvidíme… (01.08.2012)

Poupata. Film, který mi v hlavě bude znít do smrti, jako největší filmový zážitek roku 2011. Kamarád Enšpígl mi je doporučil s tím, že tenhle film prostě musím vidět a že pod čtyři nepůjdu. Problém byl, že film nejblíž nabízeli ke shlédnutí až za Vltavou v multikinu Anděl. Nicméně film moc lidí nepodpořilo a já si hrozně přál ještě na něco vyrazit do kina a tak jsem se odhodlal na skoro dvouhodinovou cestu za filmem, u kterého jsem se už předem hrozně těšil, až ho podpořím. Jenže to jsem ještě netušil, co mě čeká. Takhle vážný a ještě k tomu český film, jsem hodně dlouho neviděl. Je fakt, že už tu byla řada vážných filmů jako Pouta a další, ale žádný v sobě neměl ten punc vážnosti, jako právě Poupata. Poupata totiž naprosto přirozeně představují českou společnost, kterou tu nemůže nikdo kritizovat, dokud jí sám nezažije. A já můžu upřímně říct, že plno těch postaviček, ať už pro film důležitých nebo méně důležitých já u nás ve městě dnes a denně vídám. Včetně té postavy nejdůležitější, kterou naprosto perfektně předvedl Vladimír Javorský se svým forbesem v místni putice. Samozřejmě ale nebyl jediný, kdo ve filmu herecky vynikal. Překvapila mě i polská herečka Malgorzata Pikus, která mluvila nádherně česky, čehož si nesmírně vážím, nebo kopa mladých herců a hereček včetně vietnamských herců, kteří ukázali, co v nich je a všichni, do jednoho, předvedli naprosto perfektní výkon. To vše je pak obsaženo v atmosféře nejmelancholičtější, v jaké se film jen může odehrávat. Tedy v Severních Čechách, u čerstvě zasněžené fabriky, která den, co den zapadá dalším sněhem. Smutný, ale neskutečně opravdový příběh o životě, osudu a jeho cestách, které nám den, co den určuje, prevít jeden. (29.12.2011)

S neobyčejným (kam se hrabe Sláma) sadismem prohlubovaná beznaděj. Díky kameře Vladimíra Smutného dosahuje zmar obestírající Poupata místy až apokalyptických kvalit (výjev se sťatým andělem). Nic není dobré a všechno může být jedině horší, což bezezbytku platí i pro postavy, s nimiž nelze moc soucítit. Hrdinové jsou zamrzlí v čase. Neschopní se hnout vpřed a zároveň neschopní kritického zhodnocení minulosti. Ženy se chovají jako kurvy, muži jako kreténi a zástupci obou pohlaví činí zásadně rozhodnutí, kterými ubližují nejen sobě, ale také druhým. Jediným důsledněji rozpracovaným tématem je příliš povšechná mizérie bytí. Byť se nabízí v českém filmu zatím seriózněji nereflektované téma přistěhovalectví, případně téma redukování člověka na zpeněžitelný objekt (čemu ale v případě striptýzových scén brání nekritické snímání ženského těla). Obtížně pro tenhle požitek z bolesti, fyzické i duševní a navozované nápadně umělými prostředky (nevěrohodná linie se Zuzanou), nacházím pochopení, přesto neuhýbavou drsnost filmu obdivuji. Chybí v něm náznak chlácholení, naděje, vyloženě kladná postava. Absence pozitivních hodnot nabývá tak kolosálních rozměrů, že už zbývá jedině bezradný smích. Jinak nelze reagovat na štědrovečerní scénu, nejkrutější popření imperativu, že na vánoce musí být všechno pěkné, jaké jsem ve filmu dosud viděl. Že nás autoři zřejmě chtěli dovést právě k této „opoziční“, vůči situaci postav neslušné reakci, jsem si uvědomil během závěrečných minut, kdy je bez rozjásanou písní Michala Davida a s ohňostrojem na pozadí oživováno období normalizace, ve skutečnosti stále přítomné jako špína zažraná za nehty (spíše než určitý systém film kritizuje mentalitu lidí - alibistické odkazování na komunistickou minulost jako na příčinu toho, jak se dnes "věci" mají, ač explicitně se v tomto smyslu žádná z postav nevyjádří). Implicitní pojmenování příčin „našeho“ dnešního neštěstí, v němž je pro tolik lidí snazší žít, než s ním něco udělat, dodává Poupatům nový rozměr a povyšuje je nad rámec pouhého pozorování cizího utrpení. Žádná shovívavost, žádný soucit, ale přesto nějaké sdělení. Určitě? Abych si udělal jasno, budu film muset vidět znovu. 70% (07.12.2011)