Poupata

,,NEZLOBÍŠ SE?....“ /// (no právě, tady se tak nějak nikdo na nikoho nezlobí, jen sou všichni furt nasraní) To bylo totiž tak.......... a proto táta nemá prachy, dcerka je smutná, maminka je smutná a syn (tak a teď pozor!) je v pohodě (možná je to tím hulením...). Smutní jsou i Vietnamci, smutná bude i striptérka a už to tak vypadá, že jedinej veselej tady bude hospodskej (převedeno do filmový řeči – majitel forbesu). Jestli čekáte, že se jejich protnutý osudy ještě víc protnou ..... – serte na to. Všichni maj prostě prekérky, mladí, staří, cizinec i našinec. Na českej film hodně sympatický bahno. Žádný omílání 100x viděných píčovin a špičkovej Javorský (fakt dobrý Kyslík!). Problémy, kterým rozumím, ale na druhou stranu moc nechápu, jak to, že.... no ale vod toho tady asi nejsu, že? Zvláštní, ale hlavně NETUCTOVEJ českej film. Možná jen proto, kolik do sebe narval lidskejch problémů. Škoda, že je nějak neřeší. Prostě si vyhrotí jednu rodinu a jde do hajzlu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Su velkej fanda blikajících kurev. (né ty vole, striptérka tady nebliká....) 2.) Chtěl bych vidět pořádnej vietnamskej ohňostroj. 3.) Byla jsem Poupě. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (29.05.2012)

Poupata mají k dokonalosti daleko zhruba stejně jako Česká republika k životní úrovni Lucemburska. Vyčíst se jim dá ledascos, ale především scénáristická nedotažnost, resp. překombinovanost. Na druhou stranu je to sympatický kousek, nad kterým rád trošku zamhouřím oko už proto, že tenhle žánr je u nás vzácností a Jiráský vstoupil na půdu, kde se do té doby pohyboval vlastně jen Bohdan Sláma. Mimochodem, s čestnou výjimkou Venkovského učitele mám k filmům Bohdana Slámy horší vztah než k Jiráského pokusu. I přes některé přešlapy mi Jiráský přijde celkově přesvědčivější. K dobru mu můžu přičíst casting, práci s herci i s kamerou a především výběr prostředí. Jiráský patří k hrstce českých režisérů, kteří dokážou za pomoci hudby, obrazu a nasvětlení vyvolat atmosféru, v tomhle případě atmosféru marasmu a beznaděje. Jiráský, a to je mi taky sympatické, se nedívá na své antihrdiny s nějakou naivitou, jsou to postavy, které na svém pobytu v suterénu tak či onak intenzivně pracují. V neposlední řadě je mi ten film sympatický i tím, že zobrazuje příslušníky vietnamské menšiny, protože ani tohle se v naší kinematografii jako spousta dalších věcí nepěstuje. Celkový dojem: 75 %. (16.03.2014)

NETFLIX - Obecně mám tyhle obyčejné filmy o obyčejných lidech, kde se vlastně nic převratného neděje, rád. Tady ta deprese lítá na všechny strany, čekal jsem na nějaký pozitivní moment nebo impuls, kdy by se někdo mohl z té bídy dostat, ale ono to nepřišlo. Člověk si celou dobu říká, že takový život je na prd. Bohužel ale mnoho lidí takto skutečně žije a byť je filmu rovných 10 let, tak vyobrazení života chudých lidí na okraji společnosti, je i dnes aktuální. K hudbě a kameře není co vytknout, stejně tak výběr méně známých tváří byl ku prospěchu. Jedině závěr bych uvítal trochu dokreslený, nemyslím samozřejmě přežvýkaný jako v amerických filmech. Nechám si film rozležet a po druhé projekci možná zvednu na 4*. Takto zatím 67%. (19.08.2021)

Prostředí železnice jako by naznačovalo, že jsou jen dvě možnosti. Skočit na vlak, nebo pod něj. Ve skutečnosti však nejvíc kuráže projeví ten, kdo zůstane a nepřestane se rvát.. Sociální i urbanistická periferie, ve které se někde vytratil (černý) humor, co by vdechl život i do prostoru, jenž se zdá ve svém bezútěšném stereotypu mrtvý. Smutného kamera perfektní, konstrukt na přejezdu vrcholící ohňostrojem už tolik ne. Snaha o „kultovnost“ scény či hlášky ala Knoflíkáři byla někdy až moc zjevná.. (11.08.2020)

Snímek, jenž by si z fleku mohl připsat motto.....“Nikdy není tak špatně, aby....nemohlo bejt ještě mnohem hůř“. Nabízí se i, „co Tě nezabije, to Tě posílí“. Byť v tomto případě, by trefnější resp. výstižnější bylo spíše, „každý svého (ne)štěstí strůjce“. Slabošství po zásluze (po)trestáno, problém nastává, když do toho padají i (vaše) děti aneb prostředí, rodina.... nás utváří a formuje naše charaktery, přičemž odstřihnout se od rodinných kořenů, zpřetrhat veškeré svazky a udělat tlustou čáru za minulostí, zdá se, není tak jednoduché, jak by se na první (nezainteresovaný) pohled mohlo zdát, a tak se (začarovaný) kruh, jak je nasnadě, neuzavírá, ale stále dokola opakuje..(me) chyby svých rodičů. To, že jsem na hony vzdálen tomuto prostředí (díky bohu resp. mým rodičům za to), ještě nutně neznamená, že nedokážu (d)ocenit nesporné kvality této Jiráského prvotiny, tj, bezvýchodné syrové poctivé civilní filmařiny. Optimistické s vidinou (rychlé) změny k lepšímu asi jako současné politické podhoubí u nás, ale kvalita (narozdíl od poslaneckých lavic) zde rozhodně neabsentuje. Prvotina jako hrom a až Jiráský obrousí i ty poslední hran(k)y a pokud bude mít po ruce podobně silné téma, klidně i se stejným štábem (kameramana V. Smutného by si měl pro jistotu předplatit hned, stejně jako se jednoznačně vyplatila sázka na neokoukané tváře), troufám si rozhodně tvrdit, dočkáme se „něčeho velkého“. P.S. (Možná) můžeme namítat, že zde chybí potřebná reflexe, či, že je snímek málo popisný, popř. nejde více na dřeň a neodkrývá hlouběji motivace jednotlivých postav, nicméně dá se považovat fakt, že je divákovi (po)nechán větší prostor pro zamyšlení a vlastní interpretaci za nedostatek? (Tolik k některým zdejším výtkám). Za mě spokojenost, byť během vánočních svátků, v teple rodinného krbu, snímek nedoporučuju..... Anebo ano. Možná si potom více začneme vážit toho, co máme a nezaobírat se prkotinama. Schválně, jak dlouho nám to vydrží. 80% (12.09.2013)