Anjel milosrdenstva
Režie:
Miloslav LutherKamera:
Vlado HollošHrají:
Ingrid Timková, Juraj Šimko, Josef Vajnar, Peter Šimun, Juraj Mokrý, Marta Sládečková, Ján Pomšár, Ivan Krúpa, Igor Hrabinský, Jozef Husár, Igor Šimeg (více)Obsahy(1)
Pozoruhodný historický film autora Vladimíra Körnera a režiséra Miloslava Luthera se vrací doprostřed první světové války. V poutavém i drásavém milostném příběhu vdovy po důstojníkovi, která se stala ošetřovatelkou v jednom z válečných lazaretů, a zajatce, nadaného schopností léčit vlastní energií a vůlí, se odhaluje zoufalá a nekonečná touha po štěstí a smysluplné existenci, i když doba, která se řítí kolem hrdinů příběhu, je zbavena smyslu, citu i naděje. (Česká televize)
(více)Recenze (46)
Pro ty jeho chryzantémové oči stojí za to žít, milovat i umírat. Probodli srdce naší lásky. Zasadili úder tělu touhy. Bezbranný lyrismus citu, který kvetl, byl otupen, zmrzačen, ubit bezcitnými úklady cynismu. ()
Jeden z tých vydarených filmov, ktoré sa na Slovensku natočili v 90tych rokoch... Výborný scenár, kvalitná kamera a aj herecké výkony sú nadpriemerné, takže suma-sumárum: 85%. ()
Ingrid Timková vo svojej možno najlepšej úlohe ako vojnová vdova. Príbeh pobláznenia alebo lásky sa najskôr pomaly rodí, aby sa v poslednej časti filmu už len potácal do očakávaného baladického konca. Nie všetko sa na konci filmu vydarilo, ale skvelá prvá polovica stojí za to. Úvodné vešanie je také, aké musí vystihnúť charakter jedného človeka, ale celý zvyšok filmu je iný, tak sa toho netreba zľaknúť. –––– Za vojny je väčší kumšt žiť ako umierať, miláčik. –––– Aj my predsa máme trochu právo na šťastie, nie? – Šťastní v mori nešťastných. ()
Nadržená a nafrněná vdova po Rakousko- Uherském oficírovi si to během první světové války rozdává v polním lazaretu se zajatcem s podivnými léčitelskými schopnostmi, ve snaze odčinit manželovi válečné zločiny na civilním obyvatelstvu. Ten však ze zajateckého tábora uprchne a paničce tak trošku hrábne v makovici. Po hudební stránce super a první půlka filmu nabízí tajemnou atmosféru zasněžené krajiny a vojenského lazaretu, ale pro mě prostě nudné a hlavně předramatizované a mám z toho pocit, že se film chce tvářit jako něco víc, než čím ve skutečnosti je. Celkově z toho působí televizní zpracování a podle vizuálu bych to čekal tak o deset let starší, než to ve skutečnosti je. ()
Viděno kdysi a nyní. Velmi silné a podmanivé, nekompromisně osudové…a ten chlad, ta zima neúprosně zalézající konečkama prstů do těla chladnokrevně a bezděčně jakoby tělo neexistovalo, ten všeprostupující mráz ochromující údy i myšlenky…brrr...A pak ta nepřekonatelná Síla několika malých okamžiků v celé tragičnosti oné su(y)rové doby, starší sestry druhé světové…Takhle nějak si představuji Venuši ve Štíru někde v hodně zasutém domě….asi proto mě to tak mocně oslovuje. Kronerova perla. Anděl milosrdenství je jako mrazivé zjevení ve snu…jenž kdysi býval skutečností, ve které se snilo o ....běžnosti dneška? ()
Doposud jsem se nesetkal s jediným filmem podle předlohy Vladimíra Körnera, který by byl špatný, nezajímavý či filmařsky zmršený. A nejinak je tomu i s tímto snímkem. Vladimír Körner je v celém svém díle nekompromisní strůjce unhappyendů, a tedy především realista. ()
Neunikneš. ()
Válka, sníh, mráz, všudypřítomná deprese a nejistota a v tom všem malý lidský příběh. Dobovost a už klasickou atmosféru adaptací Vladimíra Körnera vystihl Miloslav Luther dokonale. Příběhu přes jeho nesporné kvality ale přeci jen něco chybí a ve druhé polovině přijde chvíle, kdy se zdá být poněkud dlouhý. Přesto o překvapení není nouze, starají se o ně především vedlejší postavy, prakticky všechny nemálo podivné. Nelehké místo a nelehká doba pro Anežku a Kryštofa... obě hlavní postavy výborně hrají Ingrid Timková a Juraj Šimko. Úchvatné jsou i místa natáčení, především "vojenský lazaret" a jeho okolí. Přesto jsem od Anděla milosrdenství čekal víc, jde přeci o adaptaci mého oblíbeného autora. 60% ()
Typický körnerovský příběh, ponurý, drsný, pesimistický. Takové byly všechny války a ty světové zvlášť. Körner se tentokrát zaměřuje na rakouský týl na ruské frontě, nyní právě dost posunuté na západ, až někam k městu Stryj, kde na následky popálenin umírá rakouský důstojník, za nímž přijíždí jeho manželka, která před smrtí naposled viděla manžela vraždit místní civilisty. Chce odčinit manželovy zločiny službou v polním lazaretu, kde se osudově setkává s mladým Kryštofem, zajatcem a léčitelem. - Musím se opakovat, ta drsnost příběhu člověka nutí se dívat stále a stále, ačkoliv se děj příběhu poměrně dost vleče... Film uveden na RTVS k úmrtí scénáristy M. Puobiše, takže nečekaná, ale docela vítaná změna programu. ()
Coraz castejsie narazam na vynikajuce slovenske filmy a toto je jeden z nich. Niet co dodat. ()
Z tohto filmu som si odniesol hlavne krásne prsia Ingrit Timkovej a debilné herectvo už vtedy beznádejného debila Juraja Mokrého! ()
Tisko zasnem, ze Slovaci si schopni natocit takyto film. So slovenskymi hercami a po slovensky. 4* v pohode ()
Drama z I.světové války, kdy vdova po rakouském důstojníkovi jde dělat ošetřovatelku, aby odčinila válečné hříchy svého muže. Expresivní pojetí je ne vždy přesvědčivé... ()
Slovenské válečné drama odehrávající se na sklonku 1. světové války v zimě 1917/1918 na východní frontě v Haliči, konkrétně v okolí západoukrajinského města Stryj. Hlavní postavu ztvárňuje vdova Anežka po rakousko-uherském důstojníkovi Brunovi, údajně válečném hrdinovi, ve skutečnosti však po chladnokrevném zabijákovi nevinných a dokonce i dětí, jehož nakonec postihne strašlivá, ale spravedlivá smrt. Vdova Brunová (I. Timková) touží odčinit hříchy svého manžela a rozhodne se působit jako zdravotní sestra ve vojenském lazaretu. Tamtéž se seznámí se záhadným mužem Kryštofem, zřejmě nepřátelským agentem, disponujícím však zázračnými léčivými schopnostmi a po nějaké době mezi nimi propuknou vášnivé city. Snímek je laděn velmi pesimisticky, ukazuje lidi psychicky těžce poznamenané dlouhodobou nestabilitou (zaujme scéna s chlípným nevděčným kudrnáčem), jejichž myšlení se stalo stejně kruté jako válka sama, vše je podbarveno pochmurnou zimní nevlídnou pustou krajinou a povedenou hudbou. Drama M. Luthera podle Körnerovy předlohy popisuje dobře nelítostnou válečnou atmosféru, je situováno do zajímavé oblasti, herecké výkony byly též ucházející (i když mimo I. Timkové jsou pro mě jména herců neznámá), přesto však dílo nepůsobilo tak poutavě, aby to stačilo na nadprůměrné hodnocení. ()
Jedno se autorům musí nechat. Dokázali ukázat hrůzy 1. světové války i bez toho, aby diváka zavedli přímo na bojiště. Stačí jen stísněná atmosféra lazaretu a pohled na raněné vojáky. Bohužel tohle platí o první polovině filmu. Pak se už jen mluví, mluví a mluví... Nejhorší na tom je, že ty řeči ani k ničemu nevedou, takže z celkem atmosférického snímku se rázem stává užvaněná a natahovaná konverzační nuda. Když se k tomu ještě přidá naprosto nesmyslný milostný vztah mezi vdovou po rakouském majorovi a válečným zajatcem, je to definitivní konec. Bohužel, tohle je promarněná šance. Ale aspoň jsem si procvičil slovenštinu... ()
Mrazivá "körnerovka" se spisovatelovou typickou premisou "život se s nikým nesere". Tentokrát ze zimní Haliče v průběhu 1. světové války. Perfektně vypointované a pěkně natočené. Scéna s věšením a bitka v koupelně jsou opravdu hodně ostrá jízda. Stejně jako ta zimní atmosféra, která se z filmu po chvíli rozlézá po celém bytě (kině). Co ale vedle scénáře celý film táhne je výkon Ingrid Timkové. Její chladná a tvrdá vdova z lepší společnosti, která v okolním marasmu na chvíli uzří plamínek naděje, je prostě božská... ()
Körnerovština na kvadrát, ze scénáře plného nepravděpodobných obratů a zvratů se nic pravdě podobného udělat nedá. Oceňuji aspoň velkou snahu tvůrců a herců. ()
Trošku odklon od knižní předlohy (nakolik si ji pamatuji), ale skvěle vystižená körnerovská atmosféra. Obvyklé rekvizity jako válečné oběti na všech stranách, beznaděj a (nejen) morální špína - tíživý výlet do lidského marasmu. Výborná Ingrid Timková, postava Kryštofa taky dle mého velmi dobře vystižená. ()
Anděl milosrdenství je další z řady povídek Vladimíra Körnera. Má to temnou atmosféru, popisuje to opravdové válečné utrpení v jeho syrové podobě. Ale to je asi tak vše. Na rozdíl od jiných děl toto nikam nesměřovalo a krom výše uvedeného nemělo vypovídající hodnotu. Pokud jsem dal Adelheid čtyři hvězdy, musím jít tady do třech. Ingrid Timková nebyla špatná, výprava také nepůsobila nejhůř, ale příběhově to byl nudný film bez skutečného napětí. ()
Na můj vkus, je příběh až moc zdlouhavý. A abych pravdu řekl, tak se mi ani moc nelíbilo ono téma. Jen bych asi měl vyzdvihnout některé herecké výkony a to především výkon představitelky hlavní role Ingrid Timkové. ()