Hunger Games

Lehoulinký nadprůměr s větším potenciálem. Možná je to tím, že jsem nečetl předlohu, ale neustále se mi zdálo, že bych o světě, v němž se Hunger Games odehrávají, potřeboval vědět víc, abych uvěřil, že je něco takového opravdu možné. Takhle mi dělalo problémy přijmout myšlenku, že se už 74 let koná soutěž ve vyvražďování, jejímž cílem je mimo jiné uklidňování obyvatelstva, a že to lidé přijali a nějak to funguje. Sci-fi nesci-fi, světu, ve kterém se příběhy odehrávají, bych zkrátka věřit měl. Nicméně k dobru musím Hunger Games přičíst fajn obsazení (jen hlavní hrdina nemusel být stejný typ jako hlavní záporák, pletli se mi), příjemný spád, díky kterému dvě hodiny a něco utekly docela rychle, a Newton Howardovu hudbu. Režijně to ovšem žádný zázrak nebyl a na žádnou scénu asi vyloženě vzpomínat nebudu - snad další díly dopadnou aspoň v tomhle ohledu lépe, když je dostal na starost Francis Lawrence. (02.08.2020)

Nečekal jsem moc a dostal velmi sympatický únik od reality!! Tu a tam jsem byl na vážkách, ale když to vezmu čistě pocitově, tak jsem se prakticky vůbec nenudil. Čerstvý popkulturní fenomén vtáhne od první minuty do totalitní společnosti budoucnosti, kterou zpustošila válka, a Spojené státy jsou rozdělené do sociálně rozdílných sektorů. I z toho posledního, dvanáctého, musí být vysláni dva zástupci, kteří se při oněch Hrách poperou o holý život. Lidé se (když nejde o jejich potomky nebo známé) baví, alespoň někde to tak má vypadat. Ostatně celé to společenské uspořádání je dosti nepřesvědčivé, stejně jako celá reality-show (až po čtyřiaosmdesáti ročnících her někdo oklamal systém – viz závěr), vize jsou matné, velké myšlenky jakbysmet. Vše je rozehrané tak nějak na půl plynu a mnohdy i bez jasného vyznění (třeba finguje dvojice z dvanáctého kraje svou zamilovanost jen pouze pro kamery?). Je navíc jasné, že by taková hra se zvláštními pravidly, do kterých zasahují dle libosti operátoři u počítačů (podle čeho jednotlivým hráčům nadržují?), v podání dětí nefungovala. Ač to tak možná nevypadá, jsou to ale spíš takové popichovačné poznámky. Protože přímočarý děj (i když délkou přepálený) o zcela herecky suverénní Jennifer Lawrence, která se obětuje pro svou sestru, mě prostě bavil. Syrový audiovizuál podporuje slušná hudba, režisér Gary Ross jednou nabídne slušnou a nápaditou akční scénu, pak dost rutinní nepřehlednou akci. Jako vypravěč ale obstál. Stejně jako herci ve vedlejších rolích. Krotké a opatrné Hladové hry pro náctileté – ale s přivřením oka potěšily i ty o dost starší!! (10.04.2012)

Asi nejdoslovnější katastrofa od posledního Harryho Pottera, ale ani ten Potter nevypadal jako inscenovaný televizní dokument a neubíhal svižně jako Stalker. Tím, že se tvůrci snažili narvat do filmu co nejvíc detailů z předlohy, bezmyšlenkovitě okopírovali a umocnili i její zásadní vady vyplývající z její struktury a obrali ji o její hlavní přednost, a sice příběhovost a perfektní plynutí. Řádka scének postavených vedle sebe se holt dokonalou filmovou řečí chlubit nemůže. Implicitně se počítá se znalostí předlohy, a tak spousta očividně důležitých scén a gest zcela postrádá samostatný emocionální náboj. Kupodivu budu hájit nenáviděné Stmívání, neb to si dokázalo s převodem ich-formy poradit i navzdory nesnesitelné hlavní hrdince mnohem lépe: informace sdělované v myšlenkách Katniss nyní nahlas pronášejí postavy, a výsledkem tudíž je, že nikdo ve filmu nemluví normálně, ale jen dramaticky pronáší expozici a filozofické teze. Naproti tomu způsob přemýšlení, který Katniss charakterizuje, byl převeden protagnostčiným zarputilým mlčením, a tak v adaptaci zbylo už jenom podrobné zobrazování událostí, jež ovšem nyní nic neznamenají. Kvůli nepochopitelné roztahanosti je spousta času klást si otázky týkající se toho, že filmový svět HG naprosto nedává smysl: jak proboha můžou hladové hry sloužit jako naděje pro obyvatele nebo pomáhat potlačit vzpouru? Proč Katniss tolik záleží na cizí holce a kde se skrývá její potenciál vyvolat povstání? Proč se hrne za někým, kdo ji chtěl zabít, a jak to že mu najednou padá kolem krku? Proč sadistický vrah brečí a proč děti z distriktu 12 hajlují? Je taky hezké vidět, že jak předloha, tak adaptace na plné čáře selhávají v kritice toho, co zobrazují, byť každá jiným způsobem: zatímco předloha do společenského zřízení otevřeně buší, je však kvůli líbivému zobrazování nechtěně pokrytecká, tak film se tváří jako odvážně syrový válečný záznam, ale přitom nic nesděluje. I ta velice letmo načrtnutá myšlenka podkuřování tupému diváctvu a manipulace skutečnosti ve prospěch dobré televize se nevybíravým převodem ztratila a zůstaly po ní jen mizerné CGI plameny. Neříkám, že je předloha bůhvíjaký literární klenot, ale vzít svižné a celkem chytré dílo a uplácat z něj něco, co se pomalu podobá poslednímu Stmívání, to už chce talent. (11.08.2012)

Nejzajímavější na Hunger Games je ono „o mladých pro mladé“. Právě skutečnost, že jsou hlavní hrdinové teenageři, je nejlépe využitou kritikou společnosti, jež se k filmu váže. Kdyby v aréně pobíhalo 24 dospělých, kteří by si tupě rozdávali rány, byli bychom zpět v gladiátorských časech. Fakt, že jsou ve smrtelné hře děti, ale atmosféru mění. Jedny si to nerozvážně užívají, jiné jsou vyděšené k smrti. Je to jiné. A pocítíte to hlavně během úvodu hry, kdy se strhne skutečný masakr. Určitě z toho šlo vykřesat více, ale nenudil jsem se a dvojce se nebráním. (22.03.2012)

Takže nie. Bol som maximálne otvorený, pretože v zásade nie som hater týchto spotrebných "young adult" báchoriek a fakt mám rád Jennifer Lawrence. Ale... nie. Nič proti opätovnému vareniu podobných námetov, ale čo je veľa, to je veľa. Podobný problém ako s Eragonom - nejaký chytrák vykradne klasiky a potom to primitívnou a vykastrovanou formou servíruje deťom, ktoré to žerú, pretože to hladko kĺže dolu gágorom. Navyše tu ten svet nefunguje. Všetko vyzerá ako televízny film z roku 1990. Ani jedna postava nie je živá, v dialógoch si okrem komentovania základných posunov v zápletke nemajú čo povedať. A paradoxne od chvíle, keď začne "hra o život", vypukne už úplná nuda s nezmyselne roztrasenou kamerou. Ničomu v tom filme som neveril ani minútu. (04.04.2012)