Velký Gatsby

Dvě a půl hvězdičky za soundtrack, který v samotném filmu vlastně ani není pořádně využitý. Film jako takový mě zásadně minul, ale časem mu dám ještě jednu šanci. Při prvním zhlédnutí mě iritoval podobně intenzivně jako začátek Moulin Rouge! ... Moulin Rouge jsem ale s postupující stopáží podlehl, Gatsby iritoval celou dobu. Tak třeba příště. (17.05.2013)

Mnohem více depresivní a snažící se o těžký art, než bych čekal. Že je Luhrmann packal, to víme už od dob Australie. Jeho teatrální dialogy a naškrobená romantika mi vadila už od té doby. Tady v mnohém utrpení pokračuje. Postava DiCapria bohužel není zdaleka tak pozitivní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Myslím, že došlo k hrubému nepochopení předlohy, potažmo úmysl divertovat se jaksi nepovedl. Gatsby jakožto film je vizuálně velmi okázalý, skoro až snový. Některé vizuální finesy se povedly výborně, některé jsou otřesné (některé kamerové nálety wtf ?). Celé to působí pompézně, monumentálně, vyprecizovaně a chladně, stejně chladně, jako na mne působili hlavní hrdinové. Nevěřil jsem mnoho scén a když už, tak spíše ty zlé, nežli dobré. Snaha o dokonalé audiovizuální zpracování (spolupráce s Jay Z přináší feeling jako řemen, vizuální efekty) je jasně patrná a určitě v hodnocení plusová. Působí to však na mne jako dvacátá léta dvacátého století, které si představuje člověk žijící v roce 2148. Lehce "future retro styl", který mi nesedl a cítil jsem prapodivnou pachuť v ústech. Ani ta snaha o artovou záležiitost není na místě. (19.05.2013)

Zpočátku záměrně přestylizované a extravagantní, aby Luhrmann později začal létající sněhové vločky, létající peří, létající závěsy a dějem prolétávající kamery umírňovat a zároveň tak také zlidšťovat postavu tajemného J. Gatsbyho. Spojení písní z dvacátých let (Porterovo Let's Misbehave) se současnou hudební produkcí (Jay-Z) dopadlo překvapivě sympaticky, příběhově mě však Velký Gatsby nevzal za srdce tak, jak bych doufala. Je to spíše moje chyba než chyba filmu, jelikož věřím, že věrnější, lepší adaptace Fitzgeraldovy klasiky natočena zatím nebyla a v nejbližších letech ani nebude. Objektivně jednoznačně jeden z nejvyspělejších Luhrmannových filmů, který je mnohem chytřejší, než jak se přes veškeré to pozlátko tváří, a který mi několikrát připomněl Sunset Blvd. (17.05.2013)

"Veľký Gatsby" je zvláštny film, natočený podľa zvláštneho románu, ktorý napísal v roku 1925 spisovateľ Francis Scott Fitzgerald. Je to útla, ani nie dvesto stranová, knižka. Skôr ako som si pozrel film, tak som si prečítal literárnu predlohu. Toto vraj klasické dielo na mňa vôbec nezapôsobilo. Zdalo sa mi to nudné a plytké. Napriek tomu som si o dva dni na to pustil rovnomenný film, ktorý v roku 2013 natočil režisér Baz Luhrmann. Verne sa pridržiaval Fitzgeraldovho románu. Nevynechal, neprerobil, ani nepridal žiadnu scénu, v mnohých pasážach doslova cituje dialógy použité v knihe. Zo stosedemdesiat stranovej novely vznikol stoštyridsaťpäť minútový veľkofilm. Pri jeho pozeraní som sa nudil rovnako ako pri čítaní. "Veľký Gatsby" (The Great Gatsby) je bezobsažný nablískaný pseudoromantický príbeh, ktorý môže očariť snáď iba Američanov. Chladný, povrchný, ale za to giganticky megalomanský. Ja tento snímok oceňujem tromi hviezdičkami len kvôli jeho vizuálnej stránke a výborným hereckým výkonom. *** (18.02.2024)

VELKÝ GATSBY, po AUSTRÁLII druhá část Luhrmannovy tzv. Epické trilogie, se ještě víc než předchůdce polemicky staví ke konvencím klasického hollywoodského filmu a spolu s titulním hrdinou si klade otázku, jestli lze (kinematografickou) minulost zopakovat. K zodpovězení dané otázky se dobere velmi důmyslným způsobem, založeným na proměně strategií filmové formy, kterou je divák veden od záměrně distance k maximální možné imerzi a jejímu následnému zpochybnění._____ První dva akty - které patří k tomu nejopojnějšímu, co jsem za dlouhou dobu viděl - dosahují distance vysokou mírou sebeuvědomělosti vyprávění a zesílením neviditelného stylu. Funkcí postavy Nicka je být mediátor, který nejenom že na rovině příběhu zajišťuje setkání ostatních, ale zároveň zprostředkovává vyprávění, jehož zdroje se proměňují od ústního podání přes psaný deník až k jeho předčítání (...). Snímek nám to dává okázale najevo, když slyšíme voice-over mimo obraz a akcentuje se, že prezentované je odvislé od vnímání Nicka, který nezapomíná dodávat, že je zároveň "uvnitř" i "vně" fikce. Do toho jsou ještě vkládány vzpomínky ostatních, které jsou filtrovány skrze ně a které upomínají na konkrétní filmové dobové postupy (okázalé zadní (pře)svícení, umísťování herců do archivních zrnitých záběrů atd.). Především úvodní půlhodina pak problematizuje vnoření se tím, že v míře větší než velké zesiluje a zmnožuje kontinuitní postupy, a tak kamera prolétává prostředími, mezi kterými vytváří návaznost na základě kompoziční podobnosti, dialogový háček odstartuje uvnitř fikce přítomnou hudbu, jež je zároveň komentářem k dění, a do toho zní část dalšího tracku, který je vyjádřením mentálních pochodů některé z přítomných postav._____ Ovšem od sporu mezi Nickem a Gatsbym, kteří se neshodnou na (ne)opakovatelnosti historie, celé dílo "zklidní". Stříhá se méně častěji, záběry jsou inscenovány klasicky s významotvorným rozmístěním postav v několika plánech a přeostřováním mezi nimi, vyprávění nedává najevo sebe sama, voice-overů radikálně ubyde a okázale prezentované mezery jsou postupně vyplňovány, nespolehlivé informace uváděny na pravou míru, důmyslně se zužitkovávají prostředí, (vedlejší) postavy i motivy představené předtím. Následkem toho se i přes drobné odchylky film stává pro diváka imerzivním, ale nakonec skončí neklasicky. V melodramatu není ustanoven ani jeden z několika možných heterosexuálních párů a nabízí se číst celý příběh jako vyprávění o nenaplněných láskách, především pak mezi Nickem a Gatsbym (zvlášť když oproti předloze schází Nickova letní známost, Tom o něm řekne, že se "rád dívá" a pohledy mezi Nickem a Gatsbym a nasvícení scén s nimi k této interpretaci přímo vybízí). Minulost, ačkoliv se o to Gatsby snaží, navrátit nelze, "říká" GATSBY. Díky své poučenosti historií kinematografie a formální promyšlenosti i podvratnosti vůči konvencím je pro mě VELKÝ GATSBY nejlepším Luhrmannovým počinem a jedním z nejlepších letošních kinotitulů. (17.05.2013)