Doteky osudu

Pilot: Tak tohle mě dostalo už prologem, který dokonale navnadil a očekávání nezklamal . Přes občas poněkud krkolomné momenty mě nadchla úžasná atmosféra nabitá emocemi, vibrující tajemnem a momenty osudových propojení tak silně, až se mi z toho v několika momentech ježily chloupky. Originální mozaika s výtečně propojenými kamínky, které nespojuje zločin ani násilí, ale lidskost a dobro. Dojemné i napínavé, tak že člověk občas zapomínal dýchat. Má to skvělého Sutherlanda i specifický Kriegovský rukopis, který jsem si oblíbil už v Heroes, probudilo to můj zájem a já chci okamžitě vědět co bude dál. Pilot je výborný tak, že jsem se rozhodl přistoupit na hru, nešťourat se v detailech a lapsech v logice, ale prostě a jednoduše si užívat. 1. řada: Jak jsem řekl, tak jsem udělal a užival si celou sérii. Bavil jsem se proletenci náhod, kterými proplouvá téměř napdřirozený Jake a za ním vlající zmatený otec. Vychutnával si hru čísel i tu pozitivní energii, kterou to rozdávalo, skvěle budouvanou a udržovanou atmosféru i detaily, které zase udržovaly kontinuitu a současně nenápadně provázaly všechny epizody. Mrzí mě jen to, že tvůrci neudrželi čistotu a styl po celou sérii, že neodolali a museli do ní zkrátka přimíchat další zbytečné spiknutí, další všemocnou korporaci, která tahá za nitky světa. Ke konci už jsem jen čekal odkud se vynoří Kuřák s Blofeldem v patách a Kiefer odhodí inkognito a začne běhat s pistolí jako Jack Bauer, aby to všechno stihl dát do pořádku do dne a do hodiny. Dřív než na to všechno přijde Mulder. Z tohoto úhlu pohledu se docela bojím druhé řady. (13.01.2014)