Nespoutaný Django

Po megaúspěšném filmu je obvykle velmi těžké přijít znovu s něčím velkolepým a málokterý režisér dokáže znovu přeskočit sebou samým nasazenou laťku, podvědomě jsem tedy čekal, že Quentin Tarantino bude po tak brilantním snímku, jakým byli Hanebný pancharti, zákonitě trochu v útlumu, ale on se projevil jako velmi ,,nehanebný panchart" a znovu natočil cosi brilantního. A zjevně již lze v jeho filmech pozorovat cosi jako trend, už to není jen pouhá zábava, Tarantino má svůj koncept a do svých posledních filmů kóduje sdělení, už u Panchartů chtěl ve scénáři jakoby přepsat historii a dát Židům alternativní druhou šanci, jak se vypořádat s holocaustem, namísto pasivity zažehnout (virtuální) jiskru vzdoru. Bylo to ještě příliš křiklavé a napsané pro efekt, Django už má v tomhle směru mnohem sofistikovanější koncept. Tarantino nejen baví (a jak skvěle!), ale také klade závažné otázky - Proč se černoši nevzbouřili a nepozabíjeli bílé? (analogicky v předchozím filmu Židé) A také svým filmem odpovídá - otroci přijali uvažování bílých a vzali své otroctví jako nezpochybnitelnou normu, nechali se ovládnout strachem, usídlilo se v jejich hlavách. A tak Tarantino nabízí Djanga, černocha na koni, černocha s historickou rozbuškou. Quentin tím vlastně naplňuje k žánru neodmyslitelně patřící institut pomsty, tady ovšem pomsty za celou rasu, což je dost novum. Nikdy bych nečekal, že právě Tarantino natočí film (byť western) o lidských právech, a co je nejzajímavější, udělá to sofistikovaněji a vynalézavěji, než na Oskary nominovaný Spielberg v případě analogicky vyznívajícího historického spektáklu o Lincolnovi. A samozřejmě nesmíme zapomenout na Christophera Waltze, se kterým Quentin konzultoval svůj scénář a který působí v jeho filmech tak trochu jako podvratný element - rakouský představitel samého nacistického Zla Hanse Landy, tedy toho, kdo zodpovídá za holocaust, tu v nové roli iniciuje osvobození černochů z otroctví a konkuruje samotnému Lincolnovi, respektive předbíhá ho o pouhopouhé dva roky. :-) Navíc v roli Němce. To je opravdu pikantní herecký přerod. :-) Dokonalá scéna s Ku-Klux-Klanem v pytlích na hlavách, skrze něž není dobře vidět, je pak podvratná o to více... (06.02.2013)

Černej dynamit. Provokativní kopanec do koulí, který Tarantino uštědřuje xenofobii a rasismu na poli žánru "bílého muže", jakým je western (zároveň ale svým způsobem nešetří ani "niggaz"). Pokud bych Djangovi něco vytýkal, bylo by to vedle toho, že některé části skutečně působí, jako by je střihal zfetovanej negr autogenem, pak snad jen hodně digitální look. Vím, že Tarantino prostě westernovým lokacím chtěl dodat moderní patinu, vím, že se nechtěl zbytečně svazovat konvencemi spaghtetti westernu, ale Django na některých místech vyhlíží stylisticky dost chatrně (spíš nestylově - vlastně myslím, že Django je v kině důležité vidět hlavně proto, aby si člověk užil sborové salvy smíchu). Tam bych ale skončil. Dokonalé punch lines (ty nedávají rány, ale trhají koule a rvou je do huby), skvělé herecké výkony přišité ke znamenitým postavám, absurdně černý humor, neodolatelné těkání mezi velebnou epikou, blaxploitation a grindhouse krvákem, dramatický timing, který si mě Tarantino získal po letech odporu v Panchartech. Co mě na jeho nových filmech baví nejvíc je, jak svou lehkou krvavou a neuctivou ruku obrací proti velkým dějinám a "sociokulturním" konceptům. Tahle černošská verze Nibelungů, kde bílá pýcha z KKK nevidí přes pytle na cestu a proti kolonelům v bílé bojuje Němec popíjející pivko... no prostě mě chytla za pytel. (08.01.2013)

Nešel jsem si pustit tenhle film účelově za tím, abych Tarantina opět zkritizoval. Hanební pancharti se mi upřímně docela líbili, takže jsem spíš čekal, co vypadne z tohodle. Bylo mi nicméně jasné, že stylově to bude opět klasický Tarantino, který si pro změnu vybere to nejlepší z westernů. Výsledek je naprosto očekávaná klasika. Tarantino natočil to nejlepší ze sebe. Natočil snímek, který respektuje westerny v té největší možné míře, ale zároveň si z nich brutálně utahuje. Respektuje je scénami, které jsou věrnou kopií těch nejlepších westernových scén, ale zároveň si z nich utahuje například tím, že zdejší kaubój z Němec si v saloonu uprostřed prérie nenandá whisku, ale natočí si pivo. V životě jsem snad neviděl ve westernu pivo. Stejně tak scéna s kukluxklanem je snad scéna, na kterou v životě nezapomenu. No a vrcholem pak budiž Jamie Foxx, který je brán sobě rovným s každým bělochem ve filmu s tím, že běloch toto není schopný v žádném případě akceptovat. Klasika. Všechno se vším dává dobrý film, typická Tarantinovka, která mně ale prostě nesedí a tak to u Tarantina nejspíš bude vždycky. Každopádně jsem rád, že jsem film viděl a život jde dál. (18.06.2013)

Nechápu, jakou magií Tarantino disponuje (asi černou), že si mě dokázal opět takhle získat. Doslova ŽERU každý jeho dialog, monolog, slůvko... Očka mi žáří radostí a hýřím štěstím pokaždé, když nechá jeden ze svých pitoreskních charakterů promluvit. Django je vybroušený klenot ladně kombinující odkazy na klasický western, až nečekaně vyčnívající a fungující humor, impozantní vzestup otroka, boj za osudovou lásku, brutalitu hraničící s nevkusností i nezapomenutelné postavy podpořené charismatickými herci podávajícími maximum. Nespoutaný Django je esence všeho, co mám na filmu nejraději. Zpětně jsem schopen snímku připsat určité nedokonalosti (krapet natáhnutý závěr, Quentinovo rušivé cameo), ale já nechci - naopak si chci užívat ten slastný pocit, jako na projekci, pořád... 10/10 (16.01.2013)

Presne také, ako som dúfal. Nebyť tej menej záživnej polhodiny po brutálnej megaprestrelke úplná dokonalosť. Je to stále Tarantino, no zároveň klasicky vystavaný pištoľnícky epos v najlepšej tradícii európskych westernov. Vtipné, krvavé, zábavné, výborne zahraté - Waltz samozrejme opäť vládne. Navyše to má tú bohumilú vlastnosť tarantinoviek, že s opakovanými zhliadnutiami je to čoraz väčšia vychutnávka. (08.01.2013)