Nespoutaný Django

Dámy a pánové, toho, kdo vynesl scénář plánovaného Tarantinova filmu The Hateful Eight by se zasloužilo pověsit do kůlny, pěkně za obě nohy, hlavou dolů a zakroužit nad jeho mávátkem rozžhaveným nožíkem. Štve mě, že jsme možná přišli o další nálož skvělého tarantinovského rukopisu. Co napsat k Djangovi? Já fakt nevím ... jsem tak nadšená, že nemám tušení kde začít. Kdybych to měla popsat jedním slovem, tak snad - dokonalost - Nesl se celý ve westernovém stylu s koncem tradičním a nadsazeným, bez kterého by nebyl dokonalý v duchu na jaký jsme u Tarantina zvyklí, to znamená řežba a krev stříkající po hektolitrech. Film zároveň září skvělým výběrem hereckých es. Tak třeba Leonardo, zraje jak prvotřídní víno na přísně střežených vinicích ... když sudičky malému Leovi nad kolébkou chtěly natřepat z plátěného pytlíku trochu toho talentu, tak jim zmíněný pytlík zjevně vypad z ruky a celý jeho obsah se na něj vysypal. Na takového Magnuska například se díky tomu vůbec nedostalo! Hudba v Djangovi je další bezkonkurenční skvost - namátkou třeba. Takže ... Quentine, nedej se a natoč pro nás další neméně brilantní pecku. (15.02.2014)

Blaxploitation po westernovsku a ještě v rukou Tarantina? Huh! Ale výsledek pro mě překvapující, protože jsem čekal spíše méně, než více. Během úvodních cca 2 hodin jsem si liboval nad pokračující renesancí westernu, nadchla mě už úvodní titulková pasáž a další průběh sliboval nečekané. Grandiózní Goldsmithův hudební doprovod při příjezdu na "Candyland" naznačuje, že odteď už půjde do tuhého, a taky že jo! Ale očekávané vyvrcholení se trochu protahuje a dramatická akce pak opět po tarantinovsku překypuje červenou barvou, na můj vkus až moc. A poslední rudá kapka bylo to finále, zmiňované např. Pomem, takže proto jen za čtyři - ale našlápnuto bylo parádně... Z herců byl skvělý Waltz v roli Kinga Schultze (nějak se mi tam cpe slůvko Dotcom, asi kvůli zajímavé podobě jmen s Kimem Schmitzem), velmi dobré party sehráli ale i DiCaprio, Foxx a skoro k nepoznání zamaskovaný Sam L. Jackson. (19.12.2013)

Považuji se za racionálního muže, člověka vědy a ctitele přírodních zákonů. Nevěřím na vodníky a hejkaly, usmívám se nad výplody astrologů, krčím rameny nad vírou v proroctví a magii. Výjimečně ale narazím na mystérium, na něco, co zjevně překračuje hranice našeho světa, co nelze vysvětlit logikou, běžnými myšlenkovými postupy. Rozumím tomu, proč se kdysi Tarantino prosadil s Pulp Fiction - historkami z podsvětí. Jeho scénář rafinovaně pracoval s odkazy a popkulturou, byl novátorský a vtipný. Jenže jak přibývaly nové tituly, nápady se vytrácely, snaha být cool přecházela v křeč, citace se měnily v kopírování, snaha vyjít vstříc očekáváním fanoušků vedla ke ztrátě soudnosti. Úspěch ale kupodivu zůstal. Těžko říct, z čeho plynou extatické obdivné komentáře, snad za ně může davová sugesce, neznámé drogy nebo úplatky (ale v tom případě mě Tarantino hanebně vynechal). V celém filmu nacházím snad dvě vtipné scény - je jím představení Christopha Waltze a střetnutí s Ku-Klux-klanem. Zbytek je upocený jako humor cirkusového klauna z toho nejlacinějšího provinčního cirku po pár panácích vodky. Scénář je nenápaditý, opírá se o špatně napsané postavy, se kterými ostatně režisér neumí pracovat. Výsledkem je užvaněný, přestylizovaný a šablonovitý snímek s přetaženou stopáží. Takový Martin McDonagh dnes umí nadhled, hrátky se žánrovým očekáváním a pulpovou estetikou ve snímcích jako V Bruggách či Tři billboardy kousek za Ebbingem používat o několik tříd výš než Tarantino. Můžete si vykládat Nespoutaného Djanga jak chcete, ale pro mě je to případ slušně obsazeného, ale naprosto nezvládnutého filmu. Dlouhou dobu jsem měl tendenci Tarantinovu sebestřednost, nedostatek soudnosti a zjevné přešlapy přehlížet, teď to schytal naplno a možná i za má předchozí zklamání. Celkový dojem: 10 %. (24.10.2018)

Nejzábavnější tarantinovka za pěkných pár let, která - tak jak si žánr zaslouží - oslní hlavně živým velkofilmovým lookem. Richardson je král. Inovativní pohled na přestřelky a machrování s kvéry potěší moc, stejně tak bezděčná souhra dvou hlavních postav. Django má grády, není tak monotónní jako Pancharti, a i když Tarantino zase začne natahovat svou scenáristickou fusekli v rámci oddalování předvídatelných point, základní rámec příběhu je krásně nosný. DiCaprio a hlavně Waltz to dávají královsky. (24.01.2013)

Tarantinovsky encyklopedická, peckinpahovsky brutální a celkově hodně stylová westernová (no, spíš southernová, že jo) nálož, kterou si mě Quentin po delší době zase trochu naklonil. Není to už z podstaty nejčistší (tolik oslích můstků jsem nečekal), některé vtipy vyšumí (hodně zabitý Franco) místy se projevuje Tarantinova stará slabina scény kvůli vtipu v kombinaci s grafomanií, ale to nic nemění na faktu, že herci jsou precizní a táhnou tenhle občas přeplácaný dentistův dostavník napříč prérií s takovou chutí, že se vám prostě musí zalíbit. (14.01.2013)