Into the White
Into the White
Into the White
Kríž cti
Into the White
Into the White
Into the White
Cross of Honour
Režie:
Petter NæssKamera:
Daniel VoldheimHudba:
Nils Petter MolværHrají:
Florian Lukas, David Kross, Stig Henrik Hoff, Lachlan Nieboer, Rupert Grint, Kim Haugen, Knut Joner, Morten Faldaas, Sondre Krogtoft LarsenObsahy(2)
Vysoko nad drsnou norskou divočinou se po prudkém vzdušném útoku vzájemně sestřelí angličtí a němečtí piloti. Izolovaní od okolního světa musí bojovat, aby přežili krutou zimu. Ačkoliv válka z nich učinila nepřátele, postupem dní je těžké si udržet nenávist a zlobu. Skrze společnou touhu přežít se zrodí neobvyklá přátelství. Válka je po tom všem naprosto absurdní. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (274)
Trochu předvídatelné, ale přesto fantastické. Již dlouho jsem z kina neodcházel s tak dobrým pocitem. Výborní herci a jejich postavy dobře vykresleny. ()
Vynikající protiválečný komorní film ve kterém ten největší nepřítel není Němec nebo Brit, ale drsná a nádherná severská příroda. Díky ní sestřelené posádky dvou letadel přestanou jednat podle své národnosti, ale začnou se k sobě chovat jako lidé. Zápletka je průhledná, ale to je to úžasné a neuvěřitelné (inspirováno skutečnými událostmi). Vrcholem filmu je pro mě píseň Somewhere over the Rainbow. ()
Zde je vidět, jak málo humbuku stačí pro natočení kvalitního snímku. Jedna chata, pár dobrých herců a kvalitní příběh (podle skutečné události) ukazuje, jak je důležité umět spolupracovat a vycházet s lidmi, kteří jsou přitom předurčeni jako hlavní nepřátelé. Po několika dnech už není třeba klást otázku, zda lze toto předurčení otočit o 180°. ()
Mám rád válečné filmy. Zvláště ty, které se opírají o nějaký historický fakt. Včera se mi shodou okolností podařilo vidět film, o kterém jsem vůbec nevěděl a který byl jednoznačně jeden z nejlepších filmů, které jsem letos viděl. Název je prostý a přitom maximálně výstižný - KŘÍŽ CTI. Snímek se odehrává na jaře roku 1940 v Norsku, nad kterým se vzájemně sestřelí dvě znepřátelená letadla. Jedno německé a druhé britské. Dochází jim zásoby a tak rádoby nepřátelství musí jít stranou a je potřeba se semknout, aby krutou zimu přežili. Dále nebudu prozrazovat děj, o ten jde totiž především. Herce nemá cenu zmiňovat, protože jsem znal jen jednoho - Ruperta Grinta - který hrál v Harry Potterovi. Na to, že snímek je víceméně nízkorozpočtový, je na něm vidět skutečný režisérský um a kvalita. Hudba vhodně sedí do kulis, ve kterých se film odehrává a herci zahrají přesně to, co se od nich čeká. Jsem opravdu mile překvapen a film mohu s klidným svědomím doporučit všem, kteří jsou postiženi stejnou nemocí, jako já - teda filmy s válečnou tématikou. Hodnocení : 80% ()
Kdykoliv sleduji válečné příběhy, nemohu nevzpomenout na velmi pěknou recenzi Františka Fuky na film Zachraňte vojína Ryana, otištěnou už hodně dávno v časopise Cinema. Pan Fuka na závěr poznamenal, že film patří k těm, které v lidech nutně vyvolávají otázku „jak bych se v dané situaci zachoval já?“, a vzápětí si i odpověděl: „Já? Pos... bych se strachy!“ Je pravda, že Into the White nezpracovává nijak nový námět: už jen ta samotná zima připomíná Zajatce mlhy a Hlídku v Ardenách, ale zajímavé určitě je, že vychází ze skutečné události. Studená válka a komunistická propaganda už nejsou, tak proč neříct věci tak, jak byly, že... Úsporné pojetí odpovídá okolnostem, černobílá klišé jsou rozbita – pěkné dílko. Jen mi tam trochu neseděly ty jazykové znalosti a lyže najednou vytažené z půdičky chaty, která už byla celá rozebraná a spálená. Proto jen 4*. ()
Nechybelo tomu mnoho a mohlo to byt za 5*. Bohuzel tempo filmu dost kolisalo a kdyz uz se zdalo, ze se dockam paradniho psychodramatu, opet se to zvrtlo v prachobycejnou hadku dvou (a vice) vidlaku. Ten film mel urcite na vic, sice je snimku na toto tema spousta, ale zrovna tady mely postavy slusne naslapnuto k promyslenejsimu deji. Bohuzel, film se celou dobu ubira ve stejne rovine a s obcasnym kolisanim je pribeh dost plytky. 3,3* ()
Moc příjemný a hezký film. Válečný film, který není o válce jako takové, ale o lidech, kteří jsou ve válce. Film se snaží odkrývat osobnosti jednotlivých hrdinů. Dlouho jsem neviděl válečný film, kde by se nebyli Němci ukázáni jako vraždící zrůdy. Film rozmotává, jak malicherná věc válka v porovnání s prostým, šťastným životem je. Skvěle obsazený film, ve kterém jsem si našel především cestu ke Strunkovi, velkému hromotlukovi, který se nakonec ukáže jako prosta citlivá bytost. Ke všemu je film zasazen do nádherné norské přírody. Konec je velice smutný. Dávám 4* za rozpačitý začátek. ()
Tenhle film je řemeslně dobře zvládnuté dílo. Nemá slabiny. Scénář vykresluje všechny postavy do potřebné podrobnosti. Vše je uvěřitelné. Myslím, že režisér měl šťastnou ruku při volně hlavních představitelů. Bourá zažité klišé o Němcích = fanaticích zblbnutých Hitlerem a odtažitých a nepřístupných a nade všechno povznešených Anglánech. Pak i scénu dvou velících důstojnících společně držících strop, kdy se jeden spontánně začne svěřovat se svými průsery, je uvěřitelná. Další pozoruhodný počin severské kinematografie do pokladnice světového filmu. ()
Za plný početbodů. Má-li film něco sdělovat, má-li film zachycovat život ve všech jeho podobách, pak se to má dělat právě takto. ()
Minimalisticke, predvidatelne, prijemne a krasna vyprava v prostredi norskych hor. Byla by z toho i pekna divadelni hra (pokud bychom si odmysleli ty kopce kolem srubu). Mimodek jsem se pobavil, kdyz jsem si predstavoval jak norsti a svedsti filmari nechavaji spadnout, vybouchnout a shoret letadlo nekde v kopcich nad fjordy, kolik opatreni kolem toho muselo byt, kolik rizik se muselo eliminovat, aby nedoslo k zadnym skodam na prirode vukol. No nakonec se konalo jen horeni naoko s umelym ohnem a umelym dymem a torzo letadla bylo z prirodou plne a rychlo odbouratelnych eko-materialu. Samozrejme, tak je to spravne. ()
K dokonalosti tomu něco chybělo, i tak jednoduchý zajímavý film. Na můj vkus tam bylo moc drobností, s kterými by se dalo polemizovat. !Spoiler: 1) V chatě spálili skoro všechno a dokonce chtěli použít i jediný podpěrný sloup, ale nakonec zpod střechy vytáhli dvoje lyže a vyrazili na projížďku. 2) Po amputaci sekerou se kluk nějak rychle zotavil, ráno neměl horečku a najednou byl úplně fit, nehledě na to, že rána sekerou by kost asi zčásti rozdrtila - ale nejsem doktor. 3) Všichni tři Němci umí perfektně anglicky, z Anglánů naopak neumí německy ani jeden ani slovo. Atd. ()
Prostě... Já nevím. Je jen málo nově natočených válečných filmů, které stojí za shlédnutí. Tenhle k nim rozhodně patří. Člověk tuší jak to dopadne, ale stejně. Naprosto úchvatné. Alespoň pro mě. ()
Lehká Srágora. 2 bandy nepřátel se sejdou, hádají se o kraviny, anglán si koleduje o kulku do palice a film skončí s mým rozčarováním, čemu že jsem já naivka dal svůj čas. Jako že drama? Akční? Historický? To si někdo dělá prdel, ne? A 80 % hodnocení? Padla na vás hmla či co? ()
Po dlouhé době film co se mi opravdu líbil.Dokonce i ten zrzek z Pottera mi tu přišel že fakt pěkně hraje,což jsem nečekal.Vykreslení postav herci,projevy ideologie,i emoce nepřátel bojujících proti hladu a přírodě byli podány skvěle. TAKŽE ZA MĚ URČITĚ ZA PLNEJ !! ()
***1/2 ()
Konfrontační soužití nepřátelských letců po vzájemném sestřelení v horské chatě norských hor. Nízký rozpočet. Žádné bojového scény. Podle skutečných událostí. ()
Jé, to mě příjemně pohladilo po duši. Mám tyhle typy filmů moc rád. Nedávno jsem shlídl dva další snímky na toto téma: Tichá noc a Kukuška. Druhá světová. Znepřátelení vojáci. Chata. Jazyková bariéra. Izolace. Spojenectví z donucení. A nakonec přátelství. Taková kombinace u mě funguje vždycky. A u Into the White jsem tohle všechno našel. Dokonce jsem byl trochu zklamaný, když se ke konci rozjela záchranná operace. Klidně bych to jejich kočkování mohl sledovat další hodinu a půl. Za mě obrovský palec nahoru. ()
Ľudskosť aj počas vojny ()
O vojne bez boja, ale o to pútavejšie. Komorná dráma o tom, ako sa z nepriateľov stanú v boji o prežitie spojenci a nakoniec aj priatelia. Záver je veľmi silný a a len dokazuje nezmyselnosť vojen. ()
Absolutní kulervoucnost! Řekl bych tak 4,5. Jenom jsem měl problém s tím, jak se němečtí vojáci briskně přizpůsobili anglické konverzaci. ()