Přelet nad kukaččím hnízdem

S tématem jsem hodně bojovala. Je to jeden z dalších filmů, kde vnímám jasné poselství, ale zřejmě není adresované tak docela pro mě. Nedokázala jsem se ztotožnit s nikým ze zúčastněných, s hlavním hrdinou už vůbec ne. Toto ryze americké téma pro mou osobnu postarádalo, co by ho převyšovalo. Uznávaný film, který mě neoslovil. (08.07.2014)

Krista boha, debilové, chcete hrát karty, nebo si chcete, kurva, honit péra? Jeden z mých nejoblíbenějších Formanových filmů. Výborný Jack Nicholson v roli volnomyšlenkáře, který v psychiatrické léčebně tropí jeden exces za druhým a do zaběhnutých řádů poklidné kliniky, vnáší neuvěřitelný průvan. Miloš Forman měl ještě dlouho před natáčením jasnou představu o tom, kdo by se měl ujmout hlavní role - jedině Jack Nicholson, na kterého však musel několik měsíců čekat. Výsledek zná určitě každý - Nicholson podal jeden z nejpozoruhodnějších výkonů filmové historie. Skvělé jsou i kreace vedlejších postav. Zde všemi opěvovaná Louis Fletcher, mi zase nepřišla tak démonická a rozhodně bych ji neoznačoval za zrůdu, i když vytvořila skutečně zajímavou zápornou figuru. V menších rolích potěší debutující či začínající herci jako Vincent Schiavelli, Christopher Lloyd nebo Brad Dourif. Já bych rád vyzdvihl výkon Dannyho DeVita. Klasika světového filmu. SVOBODA. (18.11.2009)

Ja viem, urcite si proti sebe postvem vela ludi, ale nemozem dat inac. Videla som koooooopec lepsich filmov, ale musim uznat, ze to bolo majstrovske dielo. Ale bohuzial nie pre mna. Ja som sa nudila a z celeho filmu ma bavila dohromady asi pol hodinka. Mozete ma nazvat neznalcom, ignorantom, ale ja hodnotim filmy na zaklade pocitov, ktore pri nich mam. A tento vo mne nevzbudil ziadne. Smiech, slzy, euforiu, NIC. Nechal ma chladnou ako cencul. (22.08.2009)

Příklad úspěšné adaptace na nové prostředí - i takto lapidárně lze shrnout Formanovu exilovou tvorbu. Že jde o dílo špičkové a mimořádné ve všech ohledech, je zřejmé. Někteří z nás však až příliš hýří superlativy, aniž by přihlíželi k domácí Formanově tvorbě (LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY, HOŘÍ, MÁ PANENKO), i špičkovým světovým dílům (KŘIŽNÍK POTĚMKIN, FRIGO NA MAŠINĚ, MONSIEUR VERDOUX, FORREST GUMP ad.). Atmosféra zneužívaného, neutěšeného psychiatrického ústavu propojená s bojem za základní lidskou důstojnost proti mafii v bílých pláštích, je určitě jedním z dominantních témat a výzev naší současnosti. Oskarového ocenění se Formanovi nedostalo jen tak. A film, jehož obsah určitě není fikcí, šel za hranice svého předlohového vymezení. Naopak. Ruské "psychušky" brežněvovské stagnace vždy měly nějakého souputníka v dalších zemích. Nicholson, kterého jsem si v tomto filmu před lety všiml poprvé, naskytlou nevšední příležitost využil beze zbytku. S jedním zhlédnutím se v případě PŘELETU opravdu nedá vystačit. Tomu, kdo dokáže být trpělivý, se pak Formanovo dílo víc než štědře odmění nevšedním zážitkem. A my i po letech stojíme před Čechem, který jaksi samozřejmě dokázal proniknout až na vrchol pomyslného kinematografického amerického Olympu (nebo spíš Parnasu). Stojíme a žasneme. (01.03.2008)

If he's crazy, what does that make you? Jednoho pozdního večera jsem usedla před rozsvícenou bedýnku a svou dvanáctiletou duši doširoka otevřela Miloši Formanovi. Snad to bylo příliš brzy (následovaly dva dny insomnie), ale poprvé jsem zjistila, že nejen kniha, ale i film může rezonovat v mé hlavě intenzitou takřka magnetickou. Přemýšlela jsem o pravidlech, o hranicích, o normalitě, o šílenství, ale především o věčně vzývané, neskonale křehké svobodě. Svobodě ducha, svobodě činu. Forman umí být bolestně osobní a zároveň jakoby své centrální postavy ověšoval nenásilnou symbolikou, jako by jimi žil a zároveň se na ně shora díval. Při nedávném elektrošokovém návratu do klaustrofobního světa, v němž se nepřizpůsobivost individua strašlivě a s věcnou tupostí legální mašinérie trestá, mi vešel na mysl Chestertonův citát: Odvaha je vlastně protimluv. Znamená totiž silnou touhu po životě beroucí na sebe formu odhodlání ke smrti... (06.08.2007)