Režie:
James WanKamera:
John R. LeonettiHrají:
Vera Farmiga, Patrick Wilson, Ron Livingston, Lili Taylor, Shanley Caswell, Joey King, Hayley McFarland, Christy Johnson, Mackenzie Foy, John Brotherton (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Manželé Roger a Carolyn Perronovi se se svými pěti dcerami přestěhují do zchátralého domu na statku v Harrisville na Rhode Islandu. Jejich pes ale odmítá do domu vstoupit. Už během první noci se ale začínají dít paranormální události. Ozývají se zvláštní zvuky, v určitý čas se zastaví všechny hodiny, obrazy padají samy od sebe a všichni mají pocit, že v místnosti s nimi někdo je. Jedna z dcer má noční můry, ve kterých se setkává s děsivým démonem, který jí říká, že chce, aby její rodina zemřela. Na statek přijíždějí vyšetřovatelé paranormálních jevů Ed a Lorraine Warrenovi. To, co se Warrenovým jeví jako banalita, se brzy stává nejtěžším a nejhrůznějším případem jejich kariéry. Podaří se jim pomoct rodině ovládané hrůzostrašnými silami? (TV Nova)
(více)Videa (12)
Recenze (1 780)
Co má tahle převelice klasická bubu vymítačka opravdu k dobru, to je herecké obsazení. Vera Farmiga čím je starší, tím je lepší, i ostatní tři hlavní dospělí mě velmi bavili, a děti fungovaly. Vlastně bych ještě mohl pochválit kameru -- konečně zas jednou natočil někdo sedmdesátky stylem, kterým by byly natočeny v onu dobu, bez toho, aby se z výsledku stala artistní manýra a břečka. Úplně naplno ovšem nadšen nejsem, tempo občas víc než klopýtalo a úplně jsem vypadával z děje, což u filmu, který má sevřít a nenechat dýchat, je docela hloupé. Slušný nadprůměr. ()
Zvuková stopa filmu děsila i moji sestru, která vedle v kuchyni počítala limity, ale to, že jsem trošku řvala strachy (přece jen je noc a ten kravál ve filmu byl velký), mi nemůže zabránit v tom, abych se pokusila prohlásit, že film vlastně ve výsledku nic moc. Protože ta story je prostě strašně, strašně špatná. Samozřejmě jsem si vyhledala, jak že to s rodinou bylo ve skutečnosti, a ihned mě začaly napadat různé způsoby, jak by se podobná látka dala zpracovat. (Mezi jinými i bergmannovské drama, například. Černobílá. Matka v kuchyni hněte těsto. Musí se postarat o svou rodinu. Rodina musí vydržet. Políčky neviditelných rukou. Studené políčky a ji z nich pálí tváře. A znova. A znova. Otec ve sklepní dílně opravuje rozbité hodiny. Čarodějnice ho hladí po krku a zádech a představuje si samu sebe v manželské posteli. Pět dcer se k sobě tiskne v jednom pokoji, jsou oněmělé, po tvářích jim tečou slzy, zatímco slabé hlasy přesně za hranicí světla se dožadují pozornosti pro sedm vojáků pohřbených ve zdi. Deset let v tomto domě. Deset let čekání na boha.) A James Wan se samozřejmě vytasí s tak podružnou interpretací, až bych si přála ho někdy osobně potkat a nafackovat mu. Jeho (a tedy scénář napsali nějací dva jiní lidé, kteří by tedy asi taky zasloužili osobní setkání) verze okázale ignoruje jakýkoliv ze zajímavých a originálních prvků původního případu, takže nám vzniká bezpohlavní a nerozlišitelná říkanka podobná desítkám dalších, která žádnou nálepku "podle skutečné události" nikdy nemůže obhájit. Žádné ctění času nebo citlivost pro koherenci duchařského světa. Místo rozvíjení na místě přítomných motivů zanáší pozornost pitomými srdceryvnými problémy vyšetřovatelů. Damn, ale i ten sklad plný "věcí" by mohl být tak cool, kdyby vypadal a byl použit jinak. A teď už jsem tak rozčílená, že raději přestanu psát. ()
3:15 zemřeš v Amityville, 3:07 zemřeš tady - to aby si člověk v podobně nesnášenlivých domech natočil na tři budíka a šel si lehnout za psem do boudy.. Je pravdou, že Wan nepřišel s ničím novým, ale to, co důvěrně známe, dovedl k dokonalosti. Haunted House hororů s rezidencí, co vrže, skřípe, bouchá dveřmi a z nájemníků děla vynervované trosky jsem viděl tucty, stejně tak vymítacích filmů s posedlou snahou zabít své nejbližší, kroucením hlavy ve stylu puštíka a nadáváním Ježíškovi, jenže ten hrůzu přinášející Malajec umí pomocí zvuků, timingu scén, kamery i oldschoolové patiny navodit atmosféru, při které vám běhá mráz po zádech olympijské časy a to je jak známo efekt, při kterém divák sám sebe neobelže.. Apropo, absolutně jsem nečekal, že u mě The Conjuring vyvolá Pavlovův reflex - od nynějška totiž dvojí tlesknutí podněcuje reakci v podobě nutné výměny zablácených spodků! To znamená už žádné latinsko-americké tance s tleskáním nad hlavou, šatní moly zabíjet na první dobrou a hlavně, vyhnout se návštěvě divadla, neboť závěrečný aplaus by mohl vyvolat něco vskutku nechutného.. ()
Že se budeme bát jsme všichni věděli. James Wan natočil podobnou pecku jako Insidious, takže kdo má rád strach, určitě by neměl otálet s návštěvou kina a vyrazit. K naprosté dokonalosti opět chybí jen pověstný kousíček. Místy se mě zdálo jakoby nás pan režisér v určitých momentech trošku šetřil, protože několikrát hodně citlivě strašidelnou scénu utnul. Spíše se zaměřil na postupně budovanou atmosféru což se mu povedlo na jedničku. Závěrečné vymítání je snad první, které se mě kdy líbilo. ()
Plnohodnotný zážitek se nekonal, ale není to chyba filmu, nýbrž bandy nedomr*lých teenagerů, v níhž musel každej drban svý sousedce dokázat, jak se vůbec nebojí - hodnocení tedy lehce nadsazené a ukáže se při druhé projekci. K samotnému filmu - áno, lekačky přichází v tušitelných místech, ale v rámci žánru už snad ani nic jiného vymyslet nejde a především, v tomto případě vše pod rukou (dnes už) hororového mazáka Wana funguje, jak má. Film má skvělý střih, nestárnoucí (sexy!) Veru Farmigu a především HMATATELNOU atmosféru. Poslední pamatovatelný hororový zážitek v kině byl Sinister a pokud jsem mu dal 4*, tady musím jít i přes počáteční výtku do plného hodnocení - 90%. A tady něco zajímavého k večernímu počtení -> http://www.warrens.net/The-Warren-Files.html ()
Galerie (88)
Photo © Michael Tackett
Zajímavosti (62)
- Ve filmu zazní skladba "In The Room Where You Sleep" od skupiny Dead Man's Bones, což je kapela, jejímž spoluzakládajícím členem je i herec Ryan Gosling. (Lobotommy)
- Lili Taylor (Carolyn Perron) v rámci přípravy na svou roli četla knihy o exorcismu. (maluti)
- Panenka Annabelle nebyla ve skutečnosti ani z poloviny tak děsivá. Naopak to byla hadrová panenka v bledě modrých šatečkách s velkýma látkovýma očima a široce vyšitým úsměvem. (Geriel)
Reklama