Reklama

Reklama

Vláda

(seriál)
Dánsko, (2010–2022), 36 h 28 min (Minutáž: 54–59 min)

Tvůrci:

Adam Price

Hrají:

Sidse Babett Knudsen, Birgitte Hjort Sørensen, Freja Riemann, Emil Poulsen Dam, Søren Malling, Thomas Levin, Pilou Asbæk, Benedikte Hansen (více)
(další profese)

VOD (1)

Série(4) / Epizody(38)

Dánská seriálová produkce dnes platí za pojem na světovém trhu, ale bývá převážně asociována s ponurými kriminálkami. Její mezinárodně nejúspěšnější a nejoslavovanější příspěvek, který je všeobecně považovaný za jeden z nejzásadnějších titulů celosvětové televizní tvorby, nicméně náleží do zcela vlastní žánrové kategorie. Jak napovídá název, Vláda je seriál o politice, potažmo o její provázanosti se světem médií. Hlavní hrdinka Birgitte Nyborgová, předsedkyně hlavní středové strany, se v prvním díle stává překvapivým vítězem voleb a následující epizody sledují její působení na postu premiérky. Při tom vyprávění sleduje nejen rovinu profesní s osobním životem a ukazuje nejen, jak se idealistická politička učí manévrovat v prostoru vládních jednání a mocenských bojů během událostí lokálního rázu, ale i mezinárodního dosahu. Současně se zaměřuje také na její rodinný život, který je vystaven těžkým zkouškám. Dalšími klíčovými postavami, které seriál sleduje v práci i soukromí, jsou premiérčin spin doctor Kasper Juul a ambiciózní televizní moderátorka Katrine Fonsmarková.

Ačkoli by se mohlo zdát, že seriál ze zákulisí dánské politiky bude mít pouze lokální dopad, právě díky bravurnímu dramatickému rozvedení politických problémů tak, aby postihovaly obecnou rovinu a ne minoritní jednotlivosti, a díky důrazu na morální ohledy i dopady politických rozhodnutí na osobní životy se z Vlády stal nejdiskutovanější seriál dánské historie, ale také ohromující mezinárodní hit vysílaný v sedmdesáti zemích světa. Nejdůmyslnějším tahem tvůrců bylo, že diváky navnadí na nahlédnutí pod pokličku vrcholové politiky, ale přitom ve skutečnosti nepřinášejí nezaujaté pojednání o tom, jak to v politice a médiích chodí, ani nesklouzávají k vyhrocenému démonizování politických kariéristů jako americký hit Dům z karet. Vláda naopak ukazuje, jaká politika má být. Tento přístup právě v kontrastu k reálné politice udělal ze seriálu divácký hit, ale také předmět vášnivých debat a vyhrocených reakcí některých představitelů dánských stran. (Česká televize)

(více)

Recenze uživatele castor k tomuto seriálu (8)

Vláda (2010) 

Mafiánskými praktikami politiků z House of Cards (který rovněž a mnohem lépe atraktivní svět propojil s neméně atraktivním světem médií) jsem teda přesycený nebyl, protože politická kariéra Birgitte Nyborg klouže tak moc po povrchu, až se musí divák nejednou ušklíbnout. Právě dítě Beau Willimona bylo ukázkou vysoké školy scenáristiky, výrazné atmosféry a výborných herců. Tady platí snad jen to poslední. Ale z počátku fajn, rychle se zorientujeme mezi postavami a hlavně sledujeme volební úspěch předsedkyně (fiktivní) strany, jež se navzdory všem očekáváním stane první ženou v čele dánské vlády. Je inteligentní, má vystupování, ale o autoritě či pevných názorech bych fakt nemluvil. Viděna sice jenom polovina PRVNÍ SÉRIE, ale působí jak politický amatér, nechápe koaliční matematiku, tvrdá data se dozvídá z novin, mnohé dialogy působí tak, aby je pochopil i divák novácké tvorby. Navíc každou epizodu řeší jiný problém, takže se nějaká zajímavost či poutavost ještě víc tříští. Zůstává a jednotlivými díly prostupuje (skoro) jen fakt, co dělá funkce předsedkyně s rodinným životem vdané matky, ale i to je podané poměrně naivně a povrchně. K systému novinářské práce bych měl taky nejednu výtku, ale omezím to jen na konstatování, že televize má v rukou exkluzivní odhalení, ale vysílání vypršel čas? Těm 87 procentům za první sérii vůbec nerozumím. Na Dány je to špatně vylouhovaný čaj. ()

Série 1 (2010) (S01) 

Já teda mafiánskými praktikami politiků z House of Cards (který rovněž a mnohem lépe atraktivní svět propojil s neméně atraktivním světem médií) přesycený nebyl, protože politická kariéra Birgitte Nyborg klouže tak moc po povrchu, až se musí divák nejednou ušklíbnout. Právě dítě Beau Willimona bylo ukázkou vysoké školy scenáristiky, výrazné atmosféry a výborných herců. Tady platí snad jen to poslední. Ale z počátku fajn, rychle se zorientujeme mezi postavami a hlavně sledujeme volební úspěch předsedkyně (fiktivní) strany, jež se navzdory všem očekáváním stane první ženou v čele dánské vlády. Je inteligentní, má vystupování, ale o autoritě či pevných názorech bych fakt nemluvil. Viděna sice jenom polovina první série, ale působí jak politický amatér, nechápe koaliční matematiku, tvrdá data se dozvídá z novin, mnohé dialogy působí tak, aby je pochopil i divák novácké tvorby. Navíc každou epizodu řeší jiný problém, takže se nějaká zajímavost či poutavost ještě víc tříští. Zůstává a jednotlivými díly prostupuje (skoro) jen fakt, co dělá funkce předsedkyně s rodinným životem vdané matky, ale i to je podané poměrně naivně a povrchně. K systému novinářské práce bych měl taky nejednu výtku, ale omezím to jen na konstatování, že televize má v rukou exkluzivní odhalení, ale vysílání vypršel čas? Místy jsem měl v průběhu jednotlivých dílů pocit, zda autor titulků neměl úraz hlavy a měl jsem třeba špatný překlad, ale ne… prostě takhle vypadá oceňovaná dánská série s 87procentním hodnocením. ()

Ctnost uprostřed (2010) (S01E01) 

Já teda mafiánskými praktikami politiků z House of Cards (který rovněž a mnohem lépe atraktivní svět propojil s neméně atraktivním světem médií) přesycený nebyl, protože politická kariéra Birgitte Nyborg klouže tak moc po povrchu, až se musí divák nejednou ušklíbnout. První díl se motá okolo účtenky dokazující, že premiérova žena utratila v butiku státní peníze, okolo zakázaného vztahu novinářky Katrine a zejména okolo volebního úspěchu předsedkyně (fiktivní) strany, jež se navzdory všem očekáváním stane první ženou v čele dánské vlády. Představuje inteligentní a kultivovanou ženu, ale o autoritě či pevných názorech bych zatím fakt nemluvil. ()

Napočítej do devadesáti (2010) (S01E02) 

Dánsko upadá a je potřeba jej nastartovat a vrátit opět na výsluní, než bude pozdě. Vítězka voleb Birgitte se setkává s dánskou královnou, ale postupně už naskakují první škobrtnutí, kdy evidentně vůbec nechápe koaliční matematiku. Zatím tvůrci nabízejí jen problém – řešení, další problém – další řešení. Proboha, opravdu jí manžel musí vykládat o ostrých loktech, to se v politice pohybuje půl roku i s cestou? Její naivní vyjednávání selhávají, protože to místy vypadá, že neumí počítat (získaná křesla), klíčová fakta se dozvídá z novin, chvíli chce hrát fér, pak nemá problém využít „nekalé“ informace, před manželem jen papouškuje, že děti vidí jen když spí (co proboha čekala?), její mentor a zkušený místopředseda strany Bent Sejrø jednou smířlivě kvákne, že holt udělala, co bylo v jejích silách, vzápětí důrazně a státotvorně pronese „že šla do obchodu pro hovězí a vrátila se s kuřetem“. ()

Umění možného (2010) (S01E03) 

Budu věřit, že tyhle díly jsou pouhým odvarem toho, co prý následovalo (dialogy, napětím, zápletkami) později, ale asi u toho budu chybět. Ten nebývalý ohlas (seriál sledovala skoro třetina Dánů) úplně nechápu, a to vážně nepotřebuju vyhrocený pohled na nejvyšší mocenská patra politiky á la House of Cards. Postupně sledujeme, co dělá funkce předsedkyně s ideály, morálkou a rodinným životem vdané matky, ale pořád je to zoufale naivní a povrchní. Chce vyměnit sekretářku (ale nevymění), nechce tiskového poradce (ale stejně ho mít bude), hodlá prosadit návrh státního rozpočtu (ale vůbec netuší, co se děje v její koalici). Mimochodem celá linie s tiskovým mluvčím (jeho vystupování, nesmyslný polibek), který se přece musí hlásit hned další den ráno, je úplně jalová. Dneska má několikahlavá tisková oddělení kde kdo. Komické je i to, že někdo zavolá a obratem může dorazit na schůzku, paní premiérka má asi hodně volných políček v diáři. Nebo když sama pátrá po informacích, na které má snad mít tým lidí. Každopádně šikovný poradce Kasper (který podle Birgitte nemá svědomí) je zpět a hned přinese klíčovou zprávu. Na Dány je to špatně vylouhovaný čaj. Btw. premiérku na ulici potkávají desítky lidí, ale nikdo se neotočí, s nikým to nic neudělá? ()

Sto dní (2010) (S01E04) 

Premiérka zatím řeší každou epizodu jiný problém, takže se nějaká zajímavost či poutavost ještě víc tříští. Novinářka Katrine obdrží překvapivé podklady od chlapíka z vojenské rozvědky, který nicméně přesně splňuje nelogické a naivní chování jiných postav v předchozích epizodách (nejprve je děsně opatrný, později nemá problém vystoupit v televizi), její šéf mění postoj jak ponožky, televize má v rukou exkluzivní odhalení, ale vysílání vypršel čas?, ostřílená politička je překvapená, že má za sebou sto dní v pozici a že by to možná chtělo nějaký komentář… Nečekám mordy nebo špinavé praktiky za každou cenu, ale… Často skloňovaný House of Cards byl ukázkou vysoké školy scenáristiky, výrazné atmosféry a výborných herců. Tady platí snad jen to poslední. Grónsko raději ani nekomentuju. Těm 87 procentům za první sérii vůbec nerozumím. ()

Muži, kteří milují ženy (2010) (S01E05) 

Obsah tady nahoře zní tak erudovaně, nicméně je to další telenovelácký střípek do mozaiky. Další epizoda, další problém. Tentokrát kterak malé procento žen zastává důležité pozice v představenstvech velkých dánských společností… To se nelíbí nejmocnějšímu dánskému průmyslníkovi, jeho debata s premiérkou je ovšem dost mimo. Chlapík pohrozí odchodem ze země, Birgitte svolá tým s výsledkem „že budou hrát tvrdě“. Vzápětí si premiérka plní domácí úkol – o šéfovi firmy si před spaním zjišťuje informace (asi z Wikipedie). Proboha. Na to má snad tým lidí, poradce… Právě Kasper pak přijde s informací, kdo vlastní který mediální dům. To si opravdu musel v takové otázce hrát na detektiva? Komická diskuze o genderových předsudcích se strhne i mezi kolegy v televizi, obsahově je znovu na úrovni základní školy. A co televizní debata o počtu sexuálních partnerů ministryně? Opravdu? Navíc je několik měsíců po volbách a nikdo nevěděl, jak (sexy) vypadá ministryně práce a obchodu? Kabaret s neschopnou sekretářkou pokračuje. Když pak Birgitte čte pasáže z ranního tisku – to má být vážně novinařina? Mám pokračovat? ()

Státní návštěva (2010) (S01E06) 

Párkrát už to tvůrci načali, teď máme asi zbystřit nad tím, co dělá funkce premiérky s ideály, morálkou a hlavně rodinným životem vdané matky, respektive nás o tom má přesvědčit scéna z rána s manželem. Fíííha, to bude asi ten partnerský nedostatek komunikace, jak o tom psali v rubrice Vztahy a sex. Naivní a okaté. No, každopádně Úřad vlády má pochopitelně jasný protokol, nicméně tady se nemalé detaily (včetně reputace dotyčného) řeší těsně před oficiální návštěvou prezidenta postkomunistického státu. Fakt uhozené. To je jako kdyby k nám přijel třeba Peter Schmeichel a my postupně zjišťovali, že je to ten chlapík, co vyhrál s dánskou reprezentací EURO 1992, a taky ten, co v 90. letech platil za ikonu anglické Premier League, i dokonce ten, co vlastně chytal v bráně. Uff... Končím!! Místy jsem měl v průběhu jednotlivých dílů pocit, zda autor titulků neměl úraz hlavy a měl jsem třeba špatný překlad, ale ne… prostě takhle vypadá oceňovaná dánská série s 87procentním hodnocením. ()

Související novinky

Reklama

Reklama