12 let v řetězech

Nedalo mi to a trochu víc jsem si přečetla o celé té kauze Solomona Northupa. Až po ten moment, kdy je vysvobozen z otroctví, je to nádherná zpráva o americkém jihu před občanskou válkou. Ale proč film končí právě zde? Protože to, co se dělo později a kolik je k tomu informací, to už by tak jednoznačné nebylo. Není ostatně náhoda, že vzpomínky pomohli Northupovi sepsat a vydat jen rok po Chaloupce strýčka Toma. Nikdo z těch, kdo se podíleli na jeho únosu, potrestán nebyl. A Northup sám se ztrácí velice brzo po krátkém turné na propagaci své kauzy a knihy. Na to, jakým manifestem měla být filmová verze 12 let v řetězech, vyvolává více otázek a není to jen o bohulibé paralele s dneškem. Nač všechny ty herecké orgie Fassbendera, Paulsonové nebo Pitta? Nyong'o stejně dneska hraje tak akorát v MCU, takže z toho vcelku nemám tak úplně dobrý pocit. (30.01.2019)

Steve McQueen dal jasně najevo, že není režisérem, který by se vyžíval v patosu, který tento žánr pravděpodobně občas potřebuje. Emoce se snaží podat skrz syrovost a reálnost, jednotlivé scény fungují, ale jako celek mě to zase nějak nevzalo. Nejvíce mě překvapil ten můj absolutní nezájem o hlavní postavu. Je to bez debat dobrý film, výborně zrežírovaný, skvěle zahraný, ale ve výsledku jsem vážně postrádala hlubší emoce. Od filmu nominovaného na 9 oscarů bych přece jen očekávala malinko víc. Slabší 4* (25.01.2014)

U podobně angažovaných snímků mám problém s tím, že konzistentní vyprávění je až příliš často zásadně upozaděno a děj slouží pouze jako nositel sledu samostatně funkčních scén na téma "bílý muž byl pěkná svině". Myslím, že v tomto případě lze podobný přístup vytýkat snad jen ve třetí čtvrtině, ale i tam je obhajitelný snahou akcentovat motiv otrocké rutiny dané části příběhu. Dvanáct let v řetězech vypráví v poklidném tempu, ale natolik pečlivě, že se příběh (až na onu stagnující třetí čtvrtinu) stále posouvá dál a, přes určitou epizodičnost, narativně drží při sobě. Tematiku nabízí s citlivým odstupem, nesklouzává ani k ultimátní a nesmlouvavé obžalobě, ani k bohorovné benevolenci k dané části historie. Jde o selektivní vyprávění hlavního hrdiny, který si prošel otroctvím. O to uvěřitelnější (a obhajitelnější) je epizodičnost sestávající ze silnějších, až knižních momentů, stejně tak určitá nekompletnost a zamlženost děje. Opravdu jde o výjimečně citlivé uchopení tématu, jak díky výjimečně pokornému a nenávisti téměř prostému vyprávění autora předlohy, tak díky umu tvůrců snímku. (18.07.2014)

Film se silným tématem, ale bohužel nic pro mě. Herecky velmi dobré, Fassbender, Ejiofor a Nyong'o hrají solidně, bohužel ikdyž má film silný příběh končí přesně tak, jak divák doufá. Je vtipné, že těch údajných 12 let ve filmu působí ani ne jako týden, člověk by řekl, že za těch 12 let se toho stalo podstatně víc, než film prezentuje. Postavy mě však moc nezajímaly, emoce mě nechaly chladným a má to hodně pomalé tempo, které se vleče možná ještě víc než 12 let hlavního hrdiny. Že černoši byli otroci a měli to tehdy těžké ví každý, ale nevím proč bych měl sledovat o tom 2 hodinový film. 5/10. (18.02.2021)

Bál jsem se sebe-dojímavé historické fresky o soudržné černošské komunitě a hnusných jižanských otrokářích, ale dostal jsem překvapivě bystrý a komplexní příběh muže, který si snad až příliš rychle osvojí vnucenou identitu a svých 12 let prožije ne v řetězech, ale v odloučení (od rodiny, ale i od "komunity" otroků-negrů). McQueen podobně jako před rokem Tarantino napadá příliš jednoduché škatulky a líbivé katarze. Scénář mu sice mete pod nohy občas až zbytečně velká slova, ale vyprávění obrazem, důraz na nejednoznačné "hledění" do tváře hrdiny i jeho souputníků a vnitřní vrstevnatost jednotlivých Pánů ho udrží poblíž jeho ústředního tématu - nesvobody, která není výsledkem konkrétního zotročení, ale spíš existence samotné. Nakonec tak můžeme dojít k překvapivému zjištění, že víc než cokoli je 12 let v řetězech film o přijetí cizí identity a traumatické ztrátě sebe sama. Odtud mnohde zmiňovaná pasivita hlavní postavy, která je ve skutečnosti bytostnou součástí její volby přežít i prostřednictvím největších kompromisů. Spíš Frantz Fanon než Steven Spielberg, každopádně film i přes svou nevyrovanost v nejlepších momentech mistrovský a silný. V těch ostatních možná bezpečně se blížící konvencím, ale stále přinejmenším fascinující a hodný promýšlení. [85%] (10.01.2014)