Je to jen vítr

Bohužel se v tomhle případě přikláním na stranu barikády, která se nudila. Jednotlivé scény, jednotlivé detaily mi nic neříkaly a já jsem se na ně díval bez toho, abych v podstatě cokoli cítil. Nemyslím si, že jsem rasista, nedělá mi problém komunikovat s kýmkoli, ale nějak jsem pořádně netušil, co je vlastně na téhle rodině zajímavého. (20.10.2016)

Největší síla Fliegaufova filmu je v jeho nestrannosti a nemanipulativnosti. Zatímco devět z deseti režisérů by tlačilo na emoce, Fliegauf nikoho nesoudí, nikomu nic nepodstrkuje a hlavně nikoho nezesměšňuje. Na půdorysu jediného dne, kdy se zdánlivě nic neděje, vytváří hutnou atmosféru strachu, která je všudypřítomná a bezvýchodná. Tak nějak tušíme, že něco přijde, ale ani zdaleka nedomyslíme, co to bude. Naprosto uchvacující je použití ruční kamery, díky které jsme postavám, co nejblíž to jde a je to dost působivé. Podobně je tomu i se zvukem, s nímž se pracuje úchvatně a také působivě. O hercích nemá cenu mluvit, protože jde asi o autentické příslušníky komunity a neznámé tváře, tudíž autenticita jako blázen. K plnému počtu mi přesto něco chybí, možná je to přece jen někdy nudné a fádnost denního režimu prostě ubíjí. Původně jsem chtěl dát 70%, jenomže ten film ve mně pořád rezonuje a hned tak mi z hlavy nezmizí. Proto dávám silné čtyři hvězdy a 80%. (06.09.2012)

Môžete ma ukameňovať ale aj tak budem tvrdiť, že Maďarský tvorcovia od roku 1990 strčia Slovenských aj Českých režisérov spolu do toho najmenšieho zadného vrecka.Keď sa s nimi porovnáme, mali by sme sa od hanby prepadnúť. Nová vlna Maďarských filmov na čele s kultovým režisérom menom Béla Tarr ma ešte ani raz nesklamala. Takáto, dajme tomu, nezávislá umelecká škola ma neskutočne baví. Lepší od nich sú už hádam iba Dáni a Francúzi, čo je taká kvázi kolíska a Mekka umeleckých filmov. Benedek Fliegauf , neskutočne nadaný režisér a scenárista ovenčený nejednou cenou ma ani v tomto prípade nesklamal, keďže som od neho naposledy videl film DEALER (2004), ktorý považujem za najlepší film o drogách v dejinách kinematografie (Sorry Strach a hnus v Las Vegas a Trainspotting ale ani vy sa nechytáte), mal som od tohoto veľmi vysoké očakávania, a tie sa veru takmer do bodky naplnili. Snímka zachytáva konfliktné obdobie v Maďarsku kedy sa v rómskych osadách začali znenazdajky vraždiť nevinný ľudia, partia anonymných skinheadov prepadávala domy a rituálne vraždila cigáňov, deti, ženy, všetkých, bez ľútosti, sám si na toto obdobie pamätám. Režisér zaznamenáva kontroverzne ale hlavne autenticky tieto momenty z pohľadu chudobnej rómskej rodiny. Bez prikrášlenia je vidieť, že žijú v podmienkach v akých žijú ale stále ide o relatívne slušnú rodinu kde sa mama dvoch detí snaží pre svoje ratolesti urobiť skutočné maximum. Dcéra je mladučé dievča ktoré sa v škole snaží čo najviac ale okolie jej bráni nejako intenzívnejšie sa presadiť a rozvinúť svoj talent na kreslenie. Ešte mladší syn je klasický vzor lajdáka ktorý nechodí do školy iba sa pofľakuje po vonku, kradne a tak ďalej. Rodina prechádza náročným obdobím. Ich otec pracuje v Kanade a oni iba čakajú na letenky, už zopár dlhých mesiacov, aby začali svoj nový a lepší život. Na snímke sa mi najviac páči to, že je to zachytené tak neskutočne autenticky. Sám pochádzam z podobného prostredia a poznám aj takých ľudí, takže presne viem o čo sa konkrétne jedná. Po pozretí som sa dočítal, že režisér na zachytenie autentickosti isté obdobie žil z Rómami a dva roky zbieral materiál na film. Postavy, ktoré stvárnili cigáňov neboli vyštudovaní herci ale skutočný,pravý Rómovia, jednoducho ide o poctivú a nefalšovanú filmárčinu. Je to z toho cítiť. Jediné čo sa mi až tak nepáčilo bolo to, že snímka má skutočne pomalé tempo čo bolo v jeho filme DEALER famózne, tak tuto mi to až tak nesedelo ale ináč úchvatný film. (23.02.2016)

Měl jsem s kamarádem ve Varech vybrané filmy, které by neměli zklamat, ale i ty, které můžou jen překvapit. A tohle bylo to největší překvapení! Po celou dobu jsem měl oči nalepené na plátně a sledoval jeden den jedné romské rodiny. Opravdový mrazivý zážitek. 47. MFF KV (15.07.2012)

"Ou n'est-ce que le vent / Qui gonfle un peu le sable/ Et forme des mirages/ Pour nous passer le temps?", zpívá Jacques Brel v nádherné písničce "Regarde bien, petit" - Nejspíš je to jen vítr, který zvedá hrstku písku a tvoří fatu morganu, aby nám krátil dlouhou chvilku... Přesto, že mi předchozí Fliegaufův film "Lůno" moc nesedl, přičítal jsem to spíš sobě, než režisérovým schopnostem. Zde je patrné, že režisér má plnou kontrolu nad svým dílem, které i když poněkud efemérní, má jediný výklad a jediný smysl... Nájemní vrahové se děsí dozvědět se něco o své budoucí oběti, aby zabíjení příliš netížilo jejich svědomí - "To know you is to love you", to už je zas jiná písnička... Zde je to naopak. Zde není věnováno vrahům jediné filmové políčko. Zde nám režisér až příliš podrobně líčí jednu cikánskou rodinu, než abychom si její vybití definitivně nezhnusili. A nejen její! (03.05.2015)

Hm, tak opět mě Fliegauf zklamal. Opět vypráví pomalu, jako vždycky, ale z jeho filmů, co jsem viděl, to fungovalo jenom u Dealera a ani tam ne po celou dobu. Je to jen vítr vypráví o dost kruté události, co se tehdy v Maďarsku stala, ale on o ní vlastně ve finále nevypráví. Místo toho vypráví o jednom obyčejném dni romské rodiny a celé poselství, co by z toho mělo jít, jde do kelu. Mělo to být o rasismu, ale o rasismu se to zdaleka vyhýbá, kromě toho, že občas slyšíme, že se asi něco stane (párkrát to v tom filmu je naznačené), tak se v tom filmu vlastně nic neděje. Jestli vás nechytne natáčení jednoho dne romské rodiny a čekáte od toho to, co by to mělo říkat, bude zklamaní. Mě fakt přijde, že Fliegauf si chtěl opět dokázat, jaký je umělec a artový filmař a tak natočil tohle pomalé vyprávění zdánlivě o ničem, díky čemuž naprosto popřel to, co se stalo, jelikož se o tom dozvídáme jenom v titulcích na začátku a v posledních pěti minutách to (ne)vidíme v akci (všechna akce se totiž odehraje za tmy). No, tohle mě neoslovilo a to jsem na to byl zvědavý dost... 2* (23.05.2019)

Po rumunskej "nadhere" menom Gadzo Dillo zas dalsi film zo zivota Ciganov, tentokrat vsak ako -tak usporiadanej. Reziser Benedek Fliegauf mi fakt nic nehovori. Prva polka filmu Csak a Szel je priserne nudna, dohromady nic sa nedeje, poriadny dej sa rozbehne az v druhej polke. Herecke vykony slabe a mdle, a samotny Fliegaulf odviedol len zrucnu rutinu. Remeselne dobre natocenu, to ano, ale stale len rutinu. 52 % (28.01.2014)

Fliegaufův snímek je bezesporu originální počin, přesto je nutné být opatrný a nevkládat do něj něco, co v něm není. Něco se rozpíná v divákově duševním prostoru mezi obavami, přáními, úžkostmi, přesvědčeními. Svěžím větrem bychom mohli nazvat formální stránku snímku, kde je atmosféra tím hlavním tahounem a Fliegauf moc dobře ví, jak si diváka podmanit. Repetitivní a všedně ušmudlaný svět nabízí lehce divákovi pomocnou ruku k identifikaci nebo alespoň k sympatiím s hlavními představiteli. Problém je, že děj až moc ustupuje atmosféře bokem do stínu. Tma a stín je tu všeobecně dominantím prvkem a nepamatuji si, kdy naposled jsem tolik času zíral do tmavého plátna. Fliegaufovo poselství není nikterak komplikované a sledovat jeho myšlenkové pochody v oparu vycizelovaných obrazů má své kouzlo. Bohužel díky téměř naprosté absenci děje (který se v nejlepším případě ukáže v posledních 5 minutách, ale i tak tu zůstává více otázek jak odpovědí) je po většinu času Je to jen vítr nuda k uzoufání. (13.11.2014)

socialne okienko na jeden života v cigánskej rodine. S prapodivným zvukom s čudnou kamerou a koncom ktorý sa dal tušiť už na začiatku. Ten zvuk siel akosi samostatne a kamera tiez ako ked je dvojkolajka a na jednej ide jeden a na druhej druhy ale nedrzia sa za ruky. V Maďarsku je to vraj moderné, mne tam ta vzájomna harmonia chýbala . Amatérskosť hercov , prekrývala skutočnosť, že hrali samých seba, placho až bojazlivo, ale snaživo.. Smutný ale hrozne studený záver filmu ponecháva v divákovi pachuť nedojedeného koláča aj to zo zlezpečeného cesta. Pán režisér, ako sa píše , strávil v rámci prípravy dlhý čas medzi maďarskými cigánmi. Neviem ako v Maďarsku ale tu u nás sa cigáni medzi sebou vždy rozprávajú rómsky, ešte aj keď sa vadia a bijú v krčme. tá chýbajúca rómština ubrala na autentičnosti prostredia (15.10.2015)

Nic proti nametu. Jako divaka me to ale vubec nebavilo, postradal jsem atmosferu i autenticitu. Tak tiche cikany jako tito snad svet jeste nevidel. Typicky festivalovy film, ktery neni urcen pro obycejne divaky z lidu. Za me zklamani. (31.07.2023)

Must see. Chápu ale, že audience se omezuje jen na artové nadšence a humanistické jedince. Čas od času není od věci na jiné kultury nahlížet nejen z pohledu exotiky, ale i prosté existenční roviny. Lidi jsou schopní pořádných hnusů. A ti, co jich nejsou schopni, nebo si to myslí, velmi neradi připouštějí, že i jejich slova a tichý souhlas tyto odporné skutky vlastně podporují. To není jen vítr, to je bolestivá autenticita tiše a klidně vyprávěného bolestného příběhu... (02.02.2013)

U tématu a obsahu není o čem debatovat, tam je to za jasných pět. Přímá jízdenka na rubovou stranu naší současnosti, expres a bez přestupů; tentýž pocit, jako když jsme se na gymnaziálním výletě do Vysokých Tater někdy v 80. letech octli u jejich osady-ghetta (takhle v téhle době na tomhle konci světa žijí lidé? – tenkrát šok z toho zjištění, dnes už „jen“ trvalé mrazení z toho vědomí) a pak s partou odtamtud chvíli čutali do mičudy (vždyť jsou to kluci jako my, jak se octli oni tam a my tady?). Mnoho bodů za neidealizování a neromantizování stavu věcí (viz též mi_X_oův komentář), za to, že koukáme na skutečné lidi a ne chodící stereotypy à la Marian. — Co se týká formy, „kontaktní“ (= neustále nalepená v rozkývaných polodetailech na záda toho či onoho hlavního protagonisty) ruční kamera mi připadá občas přece jen zbytečně únavná (i když vím, kam tím básník mířil, a uznávám, že účelu bylo dosaženo); ze začátku mě navíc rušily dialogy v přece jen ne úplně přesvědčivém nehereckém podání (ale zase – s uplývajícím časem slov chytře ubývá a moje námitka se stává irelevantní). Naopak potěšil vymazlený zvuk odvádějící spoustu nevtíravé práce s podvědomím diváka; takový cit pro míru a načasování věcí typu bzučení much nebo osamělé údery na cimbál – na pomezí hudby a zvukové atmosféry – se málokdy slyší. Takže tam těch pět nakonec nejspíš vrazím. (10.02.2016)

Fliegauf si vybral etnikum, ktoré sa už toľkým režisérom vymklo z rúk. Idealizovaných rómov, neustále sa zabávajúcich, šťastných, žijúcich pre daný moment (atď...), konečne niekto dokázal zachytiť v reálnej každodennosti, strachu, neistote...V podstate observačnou metódou sleduje jeden deň, jednej rómskej rodiny z jednej osady. Bez ružových okuliarov, bez osobných stanovisiek (a bez Gorana Bregoviča či Tonyho Gatliffa !) divákom ukazuje čo je to strach. (25.06.2012)

Jestě dnes se mi o tom zdá (viděno v Karlových Varech). Naprosto pohlcující... (03.09.2012)

V tomto prípade ani reálny námet a dôležitá téma nemali šancu zachrániť pre mňa neprijateľné spracovanie. Aj keď som mala zhasnuté, nič som nevidela (okrem iného) (28.01.2022)

No jasně, že je to v poslední scéně jen vítr. Co jiného by to taky bylo, když v tu chvíli nikdo z diváků samým napětím ani nedýchá. (27.07.2012)

Výrez zo života maďarských Cigánov. Celý film sa nesie v takej neistej, úzkostnej atmosfére a postupne sa dozvedáme niečo zo života hlavných postáv. Niekedy mi to predstavovanie prišlo trocha povrchné a monotónne, ale záver vo mne zanechal hlboký dojem. 70-75% (18.11.2013)

Tento film mi absolútne nesadol. Respektíve z neho nie som nadšený tak, ako boli všetci v mojom okolí. Musím uznať, že miestami je vytvorená naozaj mrazivá atmosféra a pravdepodobne dosť autenticky tu vidíme smutné fragmenty jednej rodiny. Tu ale vidím najzásadnejší problém. Primárne sa pozeráme na jednu rodinu a ako teda môžeme hovoriť, že tento film mapuje celé etnikum ? Alebo, že prináša nejaké ťažké celospoločenské a univerzálne posolstvo ? Jedna rodina, jeden príbeh a bodka. Nič viac, nič menej a v tomto kontexte tento film nepriniesol nič navyše. Vytiahol iba jeden problém, ktorý v Maďarsku svojho času žiaľ bol a pravdepodobne aj stále je a aplikoval ho na vcelku sympatickú rodinu, ktorá sa ale správa oproti väčšine minimálne trochu neštandardne. Toto zasadenie je tak z môjho pohľadu čisto účelové, aby bolo divákovi hrané na city. Ak sa od tohto zámeru divák odosobní, sleduje len nič nehovoriacu nudu s niekoľkými zaujímavými scénami. 40% IFF Bratislava 2012 (18.11.2012)

Sledujeme jeden deň slušnej rómskej rodiny od ranného vstávania po večerné zaspávanie. Teda skoro. Úplne obyčajné činnosti, chodenie z miesta na miesto, a keď nestačí chodenia, tak sa presúvame autobusom. Mal som pocit silnej nudy, nič sa nedeje. Stane sa to až na konci a keďže mi tá rodinka s obyčajným až fádnym životom prirástla k srdcu, tak je koniec silnejší, ako keby sa to stalo na začiatku filmu. Pocity sa dostavili, ale akýkoľvek prínos filmu nevidím. Možno len tí policajti, ktorí si zafilozofujú k cigánskej otázke, mali symbolizovať bezzubosť spoločnosti k problému. (18.08.2015)

Film má rozhodne výpovednú hodnotu. ++++ Tu si môžete uvedomiť i to, že nie každý má rovnakú štartovaciu čiaru do života. Téma rasizmu natočená uveriteľnejšie.. Avšak človek musí porozmýšľať. Nedostane naservírovanú poučku, či múdru vetu ako v iných tuctových, "medom" ulepených kúskoch. Nakoniec +++. Nevýhodou JtW je to, že film nie je moc vizuálne, či dynamicky atraktívny pre bežnejšieho diváka. Až takmer do konca filmu som si myslel, že tvorcom išlo o to, vykresliť život v napätí.... "Je to len vietor..." (19.02.2018)