Ona

Marně se pokouším deflorovat počítačový operační systém již od doby slavného MS-DOS a tak jsem rád, že v tom nejedu sám. Nicméně jsem si přitom chtěl užít víc zábavy, než jakou mi smutně osamělý Theodore se svým "ušním" vztahem mohl poskytnout. Zkrátka to bylo celkem zajímavé, ale také zdlouhavé a kdo se chce nudit, ten si k tomu prostor mezi filmovými okénky určitě dokáže najít. (26.08.2014)

Ktovie, či si stav umelej inteligencie k roku 2013 (resp. teda 2017) pamätám korektne, no predstava videného v snímke Her pretavená do reality vtedy pripadala pritiahnutá za vlasy, mimo možností. Bolo však príhodné sa k zatiaľ poslednému Jonzeho filmovému režijnému zárezu vrátiť, hoc i len o 6 rokov neskôr, kedy svet ohúrila vecička menom ChatGPT, dodatočne najmä jeho štvrtá verzia. A dívajúc sa na ňu, táto predstava sa už nezdá až tak absurdná. Jonze tu nenaservíroval ani tak mrazivý či dystopický pohľad na budúcnosť sociálnej interakcie, minimálne indikoval potenciálny smer jej uberania sa (čo už istým spôsobom aj vidíme), prezentoval jej výhody/prínosy a tiaž jej rizík preniesol na jednotlivca, čo cením. Her je ale zvláštny film, ťažký na pozeranie v prípade nestotožnenia sa s ničím zobrazovaným, scenár je plný myšlienok a úvah, no jednotlivé konverzačné segmenty, hoci všeobecne vťahujúce, pre mňa pôsobili odťažito. Obsadenie Phoenixa je tým správnym nárezom, hlas Johansson detto. Spokojnosť aj s vedľajším obsadením Mary, Wilde a Doubleday. Primárne je však ale potrebné vyzdvihnúť prácu scénografov, farebnú paletu v použitých interiéroch, ale hlavne bravúrne odvedenú prácu Hoyteho Hoytemu, jeho strhujúceho snímania výškového Šanghaja a centra Los Angeles. Bez chýb. Sú to ale témy a motívy, ktoré robia film filmom. Či môže byť (respektíve bude) niečo ako Samantha OS produktom eventuálnej reality je určite relevantná otázka s výhľadom pozitívnej odpovede, minimálne čo sa týka jej miery sofistikovanosti v prvej fáze filmu, pred jej značným tempom exponenciálnym rastom a rozvojom. Bude rozhodne pozoruhodné sa k snímke vrátiť o dekádu, možno dve. Teším sa. Alebo vlastne, bojím sa... ♪♫ (x) (x) (29.9.2017) (22.5.2023) "Choke me with that dead cat!" (22.05.2023)

Bože ten "Ahoj, jsem Helmut, opravář komínů" knír, a ty všudypřítomné kalhoty... hipsteři ovládli svět?!?! Vždyť 24/7 onlinovost je "sou mejnstrým":P Tak těmito neartikulovanými skřeky bychom měli vyčerpaná všechna negativa:) No vlastně by tu bylo ještě jedno, které je hypotetické, předpojaté a nepodložené, protože pokud se nepletu, tak český dabing ještě ani nevznikl, ale tohle podle mě nemůže mimo původní znění fungovat. Leda by se Táňa Vilhelmová "fakt hodně moc hecnula" a povedlo se jí replikovat dokonalé hlasové herectví chrapláku Scarlett Johansson. Spike Jonze natočil - lépe řečeno z myšlenky až do posledního střihu vymazlil - zcela unikátní vztahovou one-man show, která toho tolik říká o tolika věcech... a navíc konstruuje tolik zajímavých otázek pro budoucnost, a řeší je tak, že to možná působí trochu utopicky, ale je to jedno ze zcela přípustných řešení (zvlášť pokud svět ovládnou hipsteři:)). Tohle není místo pro rozebírání toho, co to komu z nás říká a jak to vnímáme... tohle je naopak místo, kde bychom si měli říct, že Her je potřeba vidět. A pak si o tom online pokecat se svými "friends":P Nebyl to Jason Reitman se svým Up In The Air, ale Spike Jonze s Her, kdo svým filmem dokonale přitiskl prst na tep doby, a možná že nejen té dnešní. 90% PS: Takhle se mají designovat výtahy. PS2: Update k dabingu - smekám před Marikou Procházkovou, která se kvalitě originálu přiblížila velmi blízko. I bez "chrapláku". (13.04.2014)

Takto nejako si predstavujem zrod Skynetu. Dlhý, ale napriek tonám dialógov (v podstate tu ani nič iné nie je) sa nejedná o nudný film. Poetická atmosféra/kamera, silný herecký výkon presvedčivého, sústredeného a autentického Joaquina Phoenixa (ktorého pri práci sledujem už nejakých 20 rokov a som rád, že „to“ stále má v sebe) a originálny scenár. Nie je to film, ktorý budem chcieť vidieť každý rok, ale proste je kvalitný a svojím spôsobom jedinečný a tak mu musím dať 80%. (16.05.2018)

V krátkometrážní formě to mohla být pětiminutová rychlopalba nebo klidně i dvacetiminutová nostalgie, ale Jonze se rozhodl dát tomuhle nápadu celovečerní podobu - a udělal dobře. Drží totiž celou ideu na tak vysoké úrovni, že je od začátku jasné, že finále nemůže diváckému rozpoložení dostát. Ať totiž dopadne jakkoli, bude znamenat konec onoho splněného snu. A právě na ploše dvou hodin se natolik povznášející i univerzálně osobní premisa zahltí sama sebou a tím, jak moc je pro nás romantické přemýšlivce niterná. Pořád ve mně ale přetrvává úžas nad tím, jak dokonalé jsou všechny scény zobrazující člověka ve stádiu chybějící lásky a vrhání se po očividně slepých uličkách. (28.02.2014)