Tajomstvo krvi
The Secret of Blood
Režie:
Martin FričScénář:
Vladimír NeffKamera:
Jan StallichHudba:
Dalibor C. VačkářHrají:
Vladimír Ráž, Zdeněk Štěpánek, Jiřina Petrovická, Vlastimil Brodský, Svatopluk Beneš, Rudolf Hrušínský, Rudolf Deyl ml., Radovan Lukavský (více)Obsahy(1)
Barevný český film o vynikajícím českém lékaři doktoru Janském. Sportovně založený medik Jan Janský dokončuje úspěšně svá studia. Chce se stát chirurgem, ale ocitá se na psychiatrické klinice profesora Kuffnera, kde společně se svým kolegou Kozderou se snaží vypátrat spojitost mezi srážlivostí krve a duševními chorobami. Dojdou k překvapivému zjištěni, že je možno krev lidí rozdělit do čtyř skupin a tím zamezil srážení krve při transfusích. Objev Janského se však setká s nepochopením české lékařské veřejnosti, která přínos tohoto vědce lékařské vědě uznává teprve po Janského tragické smrti. (Filmový přehled)
(více)Recenze (60)
Tajemství krve je určitě dobře zvládnuté. Zachytit něčí život není tak jednoduché, v úvahu se musí vzít historické zasazení a lidská stránka příběhu. Na film se mi pěkně koukalo, ale na druhou stranu mě něčím zvlášť nezaujal. Hodnotím ho průměrně, z hlediska námětu a přiblížení doktora Jánského-tedy jako učební materiál si ovšem stojí nadprůměrně. ()
Málokterý životopisný film dovede být tak napínavý a vzrušující jako Tajemství krve. Mnohé biografie jsou zdlouhavé a mívají spoustu hluchých míst, přičemž toho řeknou relativně málo. Mistr Frič dovedl popsat Janského lékařskou praxi velice podrobně, ale nikterak se nezdržoval slepováním důležitých událostí jeho života nějakými můstky, takže diváka stále dokázal držet u plátna nebo obrazovky. Přičteme-li k tomu skvělé výkony Vladimíra Ráže, Zdeňka Štěpánka a Jiřiny Petrovické, pak tu máme dílo v životopisném filmu jedinečné. ()
I dnes velmi poutavý film s krásně napsanou postavou J. Janského. Prvním objevitelem krevních skupin, byť jen tří, byl podle wikipedie rakouský vědec, později nositel Nobelovy ceny. Na něj film neodkazuje, říkám si, neznal Janský jeho objevy? Každopádně systém čtyř Janského skupin je platný dodnes... a je tak poučný i z medicínského hlediska. ()
Hezký, starý, český snímek o lékaři, který zkoumá krevní skupiny a praktikuje infuzi. Vladimír Ráž to zahrál perfektně, ten jeho hlas mi bude dlouho zvučet v uších. Pěkné. ()
Škoda toho zbytečného závěrečného patosu, který ovlivnil mé hodnocení. Film byl natočen podle knihy Vladimíra Neffa, který na scénáři rovněř spolupracoval (ovšem na těchto stránkách není kupodivu uveden). V knize Večery u krbu vzpomíná, jak mu vrtalo hlavou, proč Janský zanevřel na transplantace. Dedukcí dospěl k názoru, že mu je zatrhla rakouská byrokracie. Po natočení filmu se do něj při jakési besedě pustili hematologové, jak si to mohl dovolit, kde k tomu přišel apod. A (cituji): ... povstala jakási paní a povídá: 'Jenže ono je to všechno pravda! Ono se to v té Haliči skutečně tak stalo! Jenom jedno nechápu, jak se to pan Neff mohl dovědět." - "Kdo račte být?" podivil se nejučenější a nejrozhořčenější z mých odpůrců. - "Jmenuju se Janská a mockrát jsem tu historii slyšela od tchána vyprávět." I to k filmu patří. ()
Československý životopisný film o doktoru Janu Janském (1873-1921), objeviteli čtyř základních krevních skupin. Janský pracoval na pražské psychiatrické klinice profesora Kuffnera (Z. Štěpánek) a snažil se objevit souvislost mezi shlukováním krve a duševními poruchami svých pacientů. Hledaná spojitost se nepotvrdila, avšak na přednášce před členy Spolku českých lékařů v roce 1905 prokázal, že lidskou krev jakéhokoli člověka lze podle určitých vlastností krvinek rozdělit do čtyř skupin. Tato vědecká novinka nalezla v lékařství velké uplatnění a způsobila především závratný pokles úmrtnosti při transfuzích. V roli českého vědce, propagátora dárcovství krve, jehož objev nebyl odborníky přijat okamžitě a jehož jméno se proslavilo až později, se objevil výborný V. Ráž. Kromě něj se v historickém snímku M. Friče představilo mnoho dnešních hereckých legend, v té době mladých začínajících herců. Kromě výrazného S. Beneše a Janského vědeckého asistenta v ústavu V. Brodského mohu vzpomenout v menších rolích na R. Hrušínského, M. Kopeckého, R. Lukavského, R. Deyla, L. Lipského či J. Kemra. Snímek Tajemství krve se dostatečně věrně a poutavě věnuje Janského vědecké činnosti a způsobu, jakým došlo k onomu přelomovému zjištění a také jeho těžkostmi v konzervativní společnosti počátku 20. století při obhajobě svého objevu. Na Fričově snímku neshledávám žádné slabiny, naopak legendární režisér prokázal své mimořádné filmařské nadání i to, že i v první polovině 50. let se výjimečně daly natočit historicky věrné a ideologicky neupravené filmy. ()
Spoilery. Pan profesor Janský, s KRÁTKÝM A, byl třída. Musela jsem dát 5 hvězdiček, protože je mi toto téma blízké a zajímám se o něj. Nevyhnu se zamyšlení, jak neuvěřitelně doba za takovou chvíli pokročila. Teď už se zdá skoro neuvěřitelné, že si někdo mohl myslet, že by krevní skupiny mohly mít něco společného s duševní či fyzickou poruchou. A není tomu zas tak dávno... Opravdu velmi pěkný životopisný příběh. Pan Janský s manželkou mi byli velmi sympatičtí. Muselo být neuvěřitelně těžké a frustrující stát si na svém, i když mu téměř nikdo jiný nevěřil. Ještě, že takto zapálení a inteligentní lidé byli a jsou mezi námi. Opět uznání přišlo až po smrti. ()
Soudruzi za socialismu kromě blábolení umožnili také natočit několik kvalitních filmů, a tohle je jeden z nich. Příběh doktora a psychiatra Karla Janského, který učinil objev v trochu jiném medicínském oboru, než kterému se přímo věnoval. A navíc nebyl za svého života ani pořádně uznán. Na začátku se Janský dostaví na závěrečné zkoušky pozdě a je při tom náležitě grilován profesorem Karlem Kuffnerem, ale i ten je Janského znalostmi překvapen. Janský neuznává psychiatrii jako vědu a chce se stát chirurgem, ale to mu nevyjde a nechce žádnou protekci. Kuffner je přednosta psychiatrické kliniky a výzkumného ústavu, kde se nakonec uplatní také Janský. Jeho kolegou je doktor Kozdera a ti dva společně tráví na klinice veškerý čas, kromě odpoledních hodin od šesti do devíti, kdy může být Janský doma se svou ženou a dětmi. Jejich úkolem je najít nové léčebné metody psychicky nemocných jedinců. Povede se jim provést úspěšnou transfuzi krve u pacientky, která si podřezala žíly. Rozhodnou se provést experiment, jehož náplní je souvislost mezi srážlivostí krve a duševním stavem člověka. Po bádání se zjistí, že souvislost není žádná, a tak se Janský zblázní, strhne z nástěnky diagram a jde domů s tím, že podal výpověď. Doma jej však jeho dcera díky svým otázkám na červené krvinky přesvědčí, aby ve svém výzkumu pokračoval. Zjistí, že lidská krev se dělí do čtyř skupin, ale při přednášce před spolkem lékařů je jeho objev konfrontován s výsměchem hematologů, kardiologů a nefrologů. Jediný profesor Kuffner se jej zastane a poukáže na důležitost tohoto objevu. Ve výzkumu pokračuje Kozdera a vydává se kvůli tomu do Maroka, kde probíhá válka za nezávislost. Povede se mu provést 30 úspěšných transfuzí, ale nakonec je zastřelen, protože se přidá k rebelům. Přichází první světová válka a Janský na bojišti opět zachraňuje životy díky svým transfuzím - povede se mu jich zachránit 19. Ale zrovna, když je na návštěvě vojenská inspekce, tak se transfuze nepovede a Janský to vzdává. Navíc se opět ozývá jeho bolest na srdci, jelikož se často pracovně přepíná. Když se dozví od vojenského sluhy, že mu přeházel jeho vzorky krve, tak dostane infarkt a léky k němu díky podezřívavým policajtům už nedorazí. Na závěr však před spolkem lékařů zdůrazní profesor Kuffner jeho význam pro vědu a zařadí jej mezi jména jako Koch, Pasteur, Bernard, Adler a další, které si nepamatuji. Myslím, že film se celkem povedl, na svou dobu byl natočen fakt dobře a povedlo se mu zdůraznit odkaz jednoho z nejvýznamnějších českých vědců. Jo, a jeho příjmení se píše s krátkým A! ()
Na počátku 50. let muselo být pro celý tvůrčí tým a herce velké štěstí, když mohli točit něco jiného než budovatelskou agitku. A na výsledku je to myslím i znát, tím spíš, že se tu sešli vynikající režisér, scénárista i kameraman s neméně výbornými herci. Čekal jsem obvyklý poněkud suchopárný životopisný snímek a místo toho jsem sledoval plnokrevné filmové drama. Film se v době svého vzniku pochopitelně nemohl úplně vyhnout jistému patosu a romantizující naivitě v některých scénách, ale bylo to v docela snesitelné míře - naopak snímku nescházel ani občasný humorný nadhled a co je snad nejdůležitější, úplně se vyhnul poplatnosti tehdy panující ideologii, pokud pominu některé sociální aspekty, které ale plně korespondují s dobou, v níž prof. Janský žil a pracoval. I tehdejší celkovou dobovou atmosféru myslím tvůrci vystihli téměř dokonale. Zda všechno ve skutečnosti proběhlo stejně jako ve filmu, nad tím asi není nutné úplně špekulovat - nejde o dokument, ale o historické filmové drama, kde mají tvůrci plné právo na tzv. autorskou licenci, pokud tím zásadně účelově nezkreslí pravdivost podstaty sdělení. A to se zcela jistě nestalo. ()
Jen málo filmů se v té době dokázalo vyhnout ideologické masáži, a tohle je jeden z nich. Nevím, zda jsem Ráže viděl někde hrát podstatně lépe, snad srovnatelně ve Sňatcích z rozumu, tohle mu prostě sedlo. ()
Hrubě nedoceněný film, který patří do zlatého fondu naší kinematografie. ()
Doktorská kapacita. ()
Působivý a dramaticky vypjatý film o osudech doktora Jánského. Jistá režijní ruka M. Friče, který měl k dispozici výborný scénář. A Vladimír Ráž je vynikající v hlavní roli ()
Další životopis tento týden a také jej zařadím do toho lepšího průměru. Ovšem jen díky panu Štěpánkovi. Jinak by šlo jen o průměr. A to asi i slabší. ()
Tajemství krve vypráví také o Janském, jistě, zejména však ukazuje typickou českou malost, zatuchlost, závist, a to není příjemný pohled. Opravdových velikánů u nás není mnoho, a dočkají se uznání většinou až po smrti, proto také zde ani nepřekvapí zakončení jako v tragédii. Já bych chtěl ocenit režiséra Friče, který se dokázal velmi dobře adaptovat i v temných 50.letech, a o skvělých výkonech neskutečně kvalitního hereckého ansámblu hvězd snad ani netřeba hovořit. ()
Poprvé jsem to viděl jako kluk , ale do dnes nezapomenu jak může být fascinující lékařská věda a výzkum!!Skvěle zpracovaný film na toto téma!!! ()
České životopisné filmy staršiho data jsou vetšinou pomalé, zdlouhavé, i když s kralsnou kamerou či výjevy. Takový příklad je film o Mikoláši Aleši či Bedřichu Smetanovi ze stejné doby. To však neplatí o tomto filmu. Frič nejednou dokázal, že umí historické a to i z té blízké. Tento životopisný snímek je zároveň dramatem i historickým filmem. Ač vznikl v době budovatelské, tak tady to nepocítíte, i když vidíte barvy a herce oné doby. ()
Je to pěkný film, i když historicky nejspíš nepříliš přesný neboť o Janského životě se toho ví málo. Také význam jeho objevu nebyl kdovíjaký, protože sám Janský se mu příliš nevěnoval. Krevní skupiny objevili nezávisle na Janském také další vědci (Karl Ladnsteiner za to dostal Nobelovu cenu). Janský byl sice první, nicméně na systém krevních skupin by se přišlo i bez něj. Ten výzkum prostě už ve světě probíhal. Film lze tedy spíše než za film životopisný považovat za alegorii o tom, jak to má nadaný člověk těžké v prostředí, které ovládáno průměrnými lidmi. Je to takový předskokan Formanova Amadea, který rovněž nepodává pravdivé svědectví o Mozartovi a Salierim (Salieri je zde prezentován bezohledným a cynickým kariéristou Regentem). Některé scény filmu balancují na hranici dramatičnosti a kýče (zastřelení Kozdery, zatčení Papíka, když shání lék apod.). Nicméně výsledný dojem z filmu je velmi dobrý. ()
Zase jeden český klenot, který upadl neprávem v zapomnění, o čemž svědčí mrzce nízký počet komentářů na čsfd.( proč to nedávají na každé Vánoce, místo všech těch Princezen odkudkoli?)....humanita, statečné badatelství a hlavně jeden český vědec objevitel Janský, na kterého bychom neměli zapomenout a jemuž film složil hold. Ráž ho zahrál skvěle, charismaticky. 50. léta se zde projevila spíše kladně - v přiměřeném patosu (scénář - Werich). Nicméně pár hlušších míst (rodina) tam je. ()
Vynikající životopisný film o českém vědci světového formátu. K vidění plejáda budoucích hvězd tuzemského filmu v malých rolích. ()