Dvojník

Dvě věci. První je komentář uživatele Wacoslava, kterej je pěkně ubohej a pochybuji, že já psychopatem jsem. Ten sekundární bodík ... přestávám hodnotit filmy. Čeká mne další podobný film Oddělen s Brodym a počítám, že můj mozek dostane zabrat. Mám za sebou Enemy s Gyllenhaalem a doteď nevím co k tomu říct. Nyní mnou otřásl Dvojník a hodnotit takové filmy zřejmě nemá cenu. Obávám se, že se mi nepodařilo pochopit myšlenku filmu. MOŽNÉ SPOILERY: Mám dvě verze. Buď to nějak souvisí s prací, kde hlavní hrdina Simon makal - pač fráze typu "člověk je byznys, byznys je člověk" jsou teda odvážné a nějakou roli to určitě hraje v té pointě. Ta druhá věc - máme uzavřeného kluka, je přehlížený a v představách si vykresluje opak sebe samého. Zatímco ho lidi rádi nemají, ve své hlavě je všemi milován. Podaří se mu Dvojníka přetavit do reality a není schopen udržet potřebnou rovnováhu myšlenek a je vyplašený tou skutečností, proto to končí tak jak to končí. Je to jen teorie, ale jinak si to nedokážu vysvětlit. Jinak hudba, vizuální stránka, slušné herecké výkony, povedl se aj humor - poslední půlhodinka pěkný nervák, všecko ideální. (25.07.2015)

Podivná psycho jednohubka zasazená do tak trochu orwellovského antiutopického světa. Atmosféricky a zejména hudebně parádní, vizuálně prazvláštní. Industriální prostředí mi připomnělo animovaný kraťas More. Jesse Eisenberg pro mě není zrovna synonymem charakterního herce, jeho výraz se po celý film moc nemění a i přesto mě dokázal přesvědčit - s jeho postavou jsem se dokázal naprosto ztotožnit. Po dějové stránce si nebudu nalhávat, že jsem film zcela pochopil, to si nechám pro případné druhé zhlédnutí - pokud tedy někdy nějaké bude, film je to přeci jen trochu hůře stravitelný. (26.06.2014)

Podprahově složitější, příjemně dospělejší a formálně umírněnější (kdy už nekrademe tak okatě od nový vlny/od Andersona) než Ponorka, nebo spíš formálně přizpůsobenější daný látce, protože ta Kafko/Brazil/Cokoliv atmosféra z toho díky mixu zvuku a hudby leze každou minutou. (03.05.2014)

Nemám vôbec nič proti artovým snímkom a mnoho z nich som si perfektne užil, ale taktiež nepovažujem za art čokoľvek, čo len trochu vybočuje zo zabehnutých filmových štandardov alebo len pôsobí „divne“. Artový film sa automaticky nerovná kvalita a The Double je toho žiarivým príkladom (aj keď v tomto prípade sa jedná len o akýsi pokus o niečo „artovejšie“). The Double si síce berie inšpiráciu všade možne, ale neprináša absolútne nič vlastné. Z poslednej doby najvýraznejšie evokuje surrealistický film Enemy s Jake Gylenhallom od režiséra Denis Villeneuve (Prisoners, Polytechnique). Ale zatiaľ čo Enemy skvelo pracuje s nejasnými symbolmi (pavúk) a dokáže rezonovať ešte aj dlho po dopozeraní, The Double je len pseudo-intelektuálny počin bez akýchkoľvek výraznejších symbolov. Spočiatku sa síce javí ako pomerne originálny a nápaditý snímok, ale veľmi rýchlo vyplynie na povrch, že sa až príliš okato inšpiruje u iných, či už spisovateľoch (Kafka, Murakami) alebo doslovne režisérskych kolegov (Burton, Gilliam). Na samotnej inšpirácii by nebolo nič zlé, keby ju režisér dokázal efektne skĺbiť s vlastnou víziou. The Double je však len nasilu pozérsky a neefektne preštylizovaný film. Darí sa mu síce vybudovať zaujímavý, bližšie (časovo, ani dobovo) neurčený industriálny svet, aj príjemnú schizofrenickú, až neurotickú atmosféru (doslovne pripomenie Brazil od Terryho Gilliama), ktorú doprevádza zaujímavo volený, znepokojivý mix orientálno-industriálnej hudby budujúci podivnú náladu celého snímku, ale čo z toho, keď filmu chýba akákoľvek výrazná emócia alebo sympatia ku ktorejkoľvek postave (alebo aspoň aj tá „nesympatia“, ale takto nevzbudzuje absolútne žiadne pocity). Herci síce odvádzajú precíznu prácu – po dlhom čase ma Jesse Eisenberg neotravoval a presvedčil, že dokáže odohrať aj inú postavu ako len tisíc-a-jednu variáciu na ukecaného Zuckerberga zo Social Network; Mia Wasikowska je zárukou kvality už sama o sebe – ale žiadnej z postáv nie je plne rozumieť, pochopiť čo by len jej základnú motiváciu. Napriek tejto kritike som bol odhodlaný udeliť filmu, síce veľmi slabé, ale tie tri hviezdy. Bohužiaľ, na tón filmu som sa chytal asi tak hodinu, doslovne mind-fuckový záver, resp. celá záverečná pol hodinka mi už vôbec nesadla a skôr otravovala. CELKOVO: 2,5* (5/10) Zaujímavá surrealistická forma s pochmúrnym vizuálom a prapodivnou atmosférou, ale nulovým obsahom, berie inšpiráciu u tých najlepších, ale vykráda viac ako by bolo žiaduce bez akéhokoľvek vlastného vkladu. (07.05.2014)

Vlhký sen introvertích intelektoidních existencí, který se možná sám (a ke svému dobru) dehonestuje poslední replikou, jenže možná taky ne. Možná je to vážně jen banální hovadinka vystavěná podle návodu s razítkem "klišé" a zfetovaná skoro uměleckou kontrastní hrou světel a velkolepostí jména autora předlohy. Eisenberg perfektní, MIa rozkošná, ale k čemu to, když všechno ostatní stojí za starej belec. (24.07.2014)

O zápletce moc mluvit nebudeme, protože byla předvídatelná a hrála druhé housle. Hlavní je vizuální a zvuková stránka. Ve které době se děj odehrával? Občas to vypadá na válečná léta, jindy na šedesátá, osmdesátá nebo současnost. Stín, světla žárovek a psychedelická stísněná atmosféra doprovázena skvostným hudebním doprovodem. Herci výborní, režie taky. Děj zaostává, ale je to jedno. Jeden z nejdepresivnějších a nejpůsobivějších filmů poslední doby. (20.05.2014)

Mindfuckoidní lehce depresivní neurčitost. 1) Absolvent Cambridge, nadaný 36letý scénárista a režisér Richard Ayoade (otec Nigériec, matka Norka), představitel Mosse z Ajťáků, zkoukl Brazil a 1984, přečetl Kafkův Zámek a asi i Dvojníka z roku 1846 (Dostojevskij ho napsal ve věku 24 let) a pustil se do díla._____ 2) Mezi 30letým Jesse Eisenbergem (neprůbojný Simon) a 30letým Jesse Eisenbergem (suverénní James) to vpravdě jiskřilo. Chemie, jak to rádi nazývají někteří komentátoři, tu fakt funguje._____ 3) Přidejme výbornou hudbu jako hravý kontrapunkt k tísnivé atmosféře snímku i pěkný šedesátkový vzhled._____ 4) A protože je módní dnes mluvit i o homosexualitě, nevyhnou se tomu tématu ani oba hlavní hrdinové: James: You can't be doing anything gay. No ice-cream cones. Simon: I like ice cream. James: Of course. It's delicious. Ice cream is fine in a cup, but in a cone is gay unless you're with a woman at the time. Simon: Anything else? James: No riding on a motorcycle with another man. Exceptions are drive-by shootings, bomb throwings and purse snatchings. Anything else is gay. Simon: You seem to know a lot about this. James: Defense wins championships. (05.03.2015)

Snímek zřejmě vzbudí dost protichůdné reakce a tak to má v tomto případě asi být. Ono totiž adaptovat klasickou (a navíc ruskou) literaturu je v dnešní době hodně nevděčné. Myslím, že Ayoade to pojal hodně svérázně a z mého pohledu nejlépe, jak mohl. Atmosféra je správně hutná a depresivní a vůbec nevadí, že připomíná Kafku, Orwella, případně Gilliama, protože Ayoade si z nich bere to nejlepší a funkčně to skládá dohromady. Zpočátku rozehrává hodně zajímavou hru, která se Dostojevského novelou inspiruje jen volně, což v tomto případě překvapivě nevadí. Je zajímavé sledovat, jak skvěle Ayoade pracuje s motivem zrcadla, který je klíčový i pro předlohu. Sázka na Eisenberga se mu vyplatila, protože oba charaktery odlišil naprosto bravurně a bez zaváhání a nemá problém přejít okamžitě z jednoho do druhého. Ostatní, ač vynikající, jsou tu víceméně do počtu, ale dotvářejí celkovou atmosféru. Je pravda, že s přibývajícimi minutami se Ayoade začíná uchylovat k přílišné doslovnosti a jako by nevěděl, jak to celé zakončit. Nakonec to udělá uspokojivě, i když ne úplně jistě a možná mohl v tomto případě zůstat věrný předloze. Nicméně myslím, že Dvojník je zdařilým převedením nadčasového tématu do současnosti a svým přístupem se snaží zachovat kouzlo i atmosféru Dostojevského novely, což se po většinu času daří. 70% (09.04.2014)

Kdyby se Simon po prvním hrabání v popelnici zabil, udělal by líp (aspoň mě by se udělalo líp). Závěr dal filmu jednu hvězdičku, ale i tak předchozí cca hodina byla k nepřečkání. Atmosféra industriálního města, holobytů a bezútěšnosti byla precizní, taková kafkovská, za to dávám druhou hvězdičku. (11.04.2014)

Chutná cinefilná jednohubka, to sa musí nechať. Je to taký mix medzi snímkami Dead Ringers, Enemy (2013) a Beyond the Black Rainbow. Obraz nie je až tak extrémne surrealistický,samozrejme pre bežných, priemerných, divákov je to nepozeratelné ale videl som už viac "neuchopiteľnejšie" snímky, zato v príbehu je plno symbolických narážok na sociálne nažívanie, interpersonálnu komunikáciu a rôznorodosť ľudských charakterov. Má to zaujímavá 80´s look. Nie je to totálny mindfuck ako Beyond the Black Rainbow ale aj tento kúsok má nesmierne zaujímavé "future" vybavenia osemdesiatych rokov. Samozrejme nesmiem zabudnúť dodať, že ide o negatívny pohľad na post-industrializáciu. 4,5* (05.01.2015)

Začátek jsem rozdýchával hodně těžce a už jsem myslel, že jsem narazil na další z občasných filmových omylů. S postupujícím časem a příchodem druhého Simona mě ale film vcucnul a nakonec mi bylo trochu líto, že už je konec. Ve výsledku z toho mám smíšené dojmy a pocit nevyužitého potenciálu. Nebudu se holedbat, že jsem to pochopil, vidím v tom ale velké rezervy. Nápad originální, herecké obsazení parádní (Mia Wasikowska úžasná, Jesse Eissenberg velmi přesný), má to atmosféru, je tam i romantika, jenže na čtyři mi to všechno nestačí. Divné. Asi tak jako samotný film. (31.08.2014)

"ztracený, sám, neviditelný.. jako bys skrze mě mohl prostrčit ruce", říká dvojník Simonovi. Zde by asi bylo vhodné odhlédnout do Dostojevského a věnovat se jen scénáristům. Simon je plachý, zajíkává se, reakce jiných i samého prostředí jsou pociťovány nepřátelsky (a možná i takové jsou). Přitom to má v hlavě nejen v pořádku, ale je neobyčejně inteligentní. No, a zde se musí přirozeně objevit dvojník, který pomůže. Pokud ovšem nepřekročí svoje pravomoce. Dvojník (nechejme ho beze jména) Simona nezdvojuje, ale půlí (štěpí mu mysl - schizo-fren). Opětovné spojení až po katastrofě, která je zároveň katarzí... Kafka s Orwellem si tu často podávají ruce. (15.07.2015)

Když se vezme trocha Davida Lynche a Franze Kafky, to celé zabalit do George Orwella, máme velmi lákavé ingredience. Jenže to je asi tak všechno. Výsledkem je zde hodně řídký pudink s pachutí čehosi promarněného. Ale co to bylo? Bůh suď. (30.01.2016)

Vrchnímu slizounovi to pod Mossovou taktovkou evidentně velmi svědčí, a v industriálních kulisách Eraserheadu rozehrál monofonní duet lidského stereotypu, beznadějně odcizeného okolnímu světu, s romanticko-Poeovským Williamem Wilsonem. Stylová, napínavá a oku i uchu lahodící schizofrenní podívaná, která není pro každého, a proto je ještě lepší. 4 a půl * za příjemně nepříjemný, ale především nevšední zážitek. (11.07.2014)

„Takových jako ty moc není, že Simone?“ „Řekl bych, že jsem vcelku jedinečný.“ A tak by se dal vlastně charakterizovat celý tento film. Atmosférou mi sice Dvojník připomněl některá starší díla Terryho Gilliama respektive Jean-Pierre Jeuneta a zlehka se otřel (tentokrát už však ne z hlediska atmosféry) i o Hitchcockovu čumendu Okno do dvora, ale navzdory tomu dokázal zůstat osobitý a svůj. Z Ayoadeova předchozího celovečerního režijního počinu si toho sice už moc nevybavuju, ale vím, že to byla hodně zvláštní podívaná. Nejinak je tomu i u Dvojníka, ale i když ho slova jako divný nebo bizarní poměrně dobře vystihují, tentokrát je to v tom nejlepším možném slova smyslu. Hrají tu divní herci (a hrají dobře - herecké dřevo Eisenberg si opět střihl jednu ze svých roztržitých postav, které mu tak jdou a jsou v jeho podání uvěřitelné), svět, ve kterém se to odehrává je nejednou prazvláštně prázdný a jakoby bez života a většina scén má tajuplné zbarvení a osvětlení. Těžko se to popisuje, protože jsem přesvědčený, že nejdůležitější u tohoto snímku bude naladit se na jeho atmosféru. Pokud se vám to podaří, pak si troufám tvrdit, že máte z poloviny vyhráno a budete schopni si Dvojníka více či méně užít bez ohledu na to, jak na vás zapůsobí jeho obsah. (03.05.2014)

Tak to bolo niečo! Poriadne silná a pochmúrna atmosféra sa niesla v podstate celým príbehom a toto bola psychodráma ako sa patrí. Svojim spôsobom dosť podobné ako iný film o dvojníkoch Enemy, avšak The Double bol určite lepší a najmä zmyselnejší ako tá pavúčia absurdita. Občas som sa trochu strácal, ale vždy som sa dokázal napokon zorientovať. Film mal ohromný spád a to vizuálne stvárnenie bolo fascinujúce. Ústredná myšlienka o túžbe byť obdivuhodný a neutíchajúci pocit krivdy boli vystihnuté takmer dokonalo. Jesse Eisenberg pomaly ale isto čoraz viac dozrieva. Niekoľko absurdných a nelogických vecí mi síce prekážalo, ale v podstate aj tie krásne reflektovalo ten pocit neviditeľnosti a menejcennosti. (12.06.2014)

Atmosférou a prostředím mi film lehce připomněl Mechanika, šedý filtr přes kameru, chladná a svým způsobem děsivá atmosféra...tam ale veškerá podobnost končí. Filmy nechci nijak srovnávat protože nejen že mají rozdílné příběhy a motivy ( i když i tam by se jistá podobnost dala najít, kdyby se člověk snažil nad vším filozofovat), ale taky celkově jsou alespoň podle mě někde úplně jinde. Dvojníkovi se rozhodně nedá odepřít, že nechá diváka v napětí- co se bude dít dál a ono se pořád něco děje, to ne že ne, ale i tak mi nepřišlo, že by se snímek nějak posouval. Nechápejte mě špatně, netvrdím, že je děj zanedbatelný, ani ho nikterak jinak nezpochybňuji, jen to celé působilo velmi monotónně. Možná to bylo kvůli té atmosféře, mlze, hry se světlem a tmou které už jsem měla ke konci celkem dost. Ale možné je, že to byl částečně i záměr protože jakkoli byla atmosféra nepříjemná, tak se jí nedá odepřít jistá dokonalost. Herci byli dobří- myslím, že se jim až s obdivem podařilo vše vystihnout doslova v tichosti. Ano a kamera byla taktéž povedená, jen těch efektů mohlo být o něco méně- vše by bylo trochu uvolněnější a méně křečovité. (18.08.2014)

nejbizarnější kousek,který jsem viděl za poslední 2 roky.Smutný,depresivní,odosobněný,studený,absurdní,ale přesto s určitým nadhledem a vtipem (hodně surealistickým) natočený snímek,od kterého jsem čekal úplně něco jiného,ale i přesto mě vtáhnul a nepustil.Ayoade zjevně nebude točit normální filmy...70% (19.08.2014)

Vlastne Dzes Ajzenberga neznasam, ale film to bol dobry. Namet ma hodne do seba aj z reality, herecke vykony najma Mii wasikowskej /Zeme bez zakona/ a Noaha Taylora /Zeme bez zakona/ boli na urovni. Dost je problem sa na film napojit a uzit si ho, ale aj tak pre mna nadpriemer : 70 % (08.09.2015)

Existenciální mindfuck, o bludném kruhu nároku současného světa, který člověka tlačí k neustálému zlepšování svých výkonů, extrovertnosti a stejnosti s ostatními. Jinakost a individualita je přežitek, pokud někdo takový je, v korporátních společnostech (a nejen tam) už z principu působí jako exot a společenská "mrtvola". Už se ani nedivím, že za něčím takovým stojí právě Ayoade. Sice by se něco takového od Mosse z Ajťáků, který běžně dabuje v animácích a hraje v reklamách, na první pohled čekat nedalo, ale už Submarine bylo dostatečně jiné, takže mě tady ta jinakost stylu i příběhu nezaskočila. Naopak, forma se mi hodně líbila, jak svým neurčitým světem a firmou s totalitním řízením, tak i černo-žlutou stylizací a v podstatě neexistencí denního světla. Zpočátku to pro mě mělo dost silnou atmosféru, jenže jak se to už od úvodní scény tvářilo dost tajemně a postupem času z toho byl jen prostý příběh o boji s dvojníkem, který nahrazuje život hlavní postavy Simona (a na rozdíl od něj je takový, jakého si ho společnost žádá), docela mě to přestávalo bavit a ten konec je skutečně takový, jaký si ho člověk představí, ale zároveň doufá v něco víc. Je to budované chytře, ale jaksi bez nápadů, které tam zoufale chybí k tomu, aby z toho bylo něco skutečně silného. Díky tomu to nevidím na vyšší hodnocení, ale určitě uznávám, že to má něco do sebe. Silné 3* (22.07.2023)