Velký flám

Louis de Funès hraje na piano v Pařížské Opeře. Ve skutečnosti, za druhé světové války a francouzské okupace, hrál Funès na piano po pařížských barech. (Kulmon)

Film vidělo ve Francii 17 milionů diváků, to je nejvíc do doby, než se do kin dostal Titanic v roce 1997. (Kulmon)

Scéna, v níž jsou oba hrdinové převlečeni do německých uniforem a Bourvil (Augustin Bouvet) nese na ramenou de Funèse (Stanislas Lefort), nebyla ve scénáři a je výsledkem improvizace obou komiků. (Mackin)

Natočení scény, ve které jsou Augustin Bouvet (Bourvil) a Stanislas Lefort (Louis de Funès) v posteli, zabralo 10 dní. (M.B)

Bourvil byl v době natáčení vážně nemocen. (M.B)

Colette Brosset (hostinská) byla rodinou přítelkyní Louis de Funèse. (M.B)

Bourvil a Louis de Funès obdrželi za film shodně velký honorář ve výši jednoho miliónu franků. Smlouva s produkcí jim navíc zajistila podíl na zisku z návštěvnosti v kinech ve výši 1,4%. (argenson)

Při scéně, kdy Augustin Bouvet (Bourvil) zachrání Leforta (Louis de Funès) tím, že jej strhne z jízdního kola, aby nespadl do spárů německé hlídky, nařídl režisér Funèsovi mimo scénář poděkovat Bourvilovi za záchranu života. Funes se zdráhal, protože nechtěl do své role vnášet vážné prvky. Nakonec však souhlasil. (Jizni Tlapa)

Scéna se zaměněnýmy pokoji v hotelu měla být původně natočena se dvěmi postelemi. Na nátlak Louise de Funese režisér nakonec svolil, aby byla použita vždy postel jedna, a to manželská. (Jizni Tlapa)

Ve scéně, kdy Leforta (Louis de Funès) vyleze Augustinu Bouvetovi (Bourvil) na ramena, měl původně v zápětí slézt. Štábu se však tento Funesův posez natolik zalíbil, že jej nechali na ramenou Bourvila ještě v dalších záběrech filmu. Jeden z nich byl poté použit také jako plakát k filmu. (Jizni Tlapa)

Louis de Funès se společně s Bourvilem sešli již rok před natočením filmu u snímku Smolař (1965). (Jizni Tlapa)

Terry Thomas si za svoji roli řekl neobvykle vysoký honorář. Byl však velkým oblíbencem režiséra Ouryho, a tak producent Robert Dorffman souhlasil s jeho obsazením. (Jizni Tlapa)

Nápad s poznávacím znamením v podobě anglické skladby"Tea For Two" vznikl při návštěvě restaurace v Nice, kam se štáb vydal na večeři. Při vcházení do restaurace ho zahrál tamnější pianista na barové piano. (Jizni Tlapa)

Režisér Oury přiznal, že když Louis de Funès během natáčení improvizoval mimo původní plán, musel smíchy odcházet po čtyřech mimo umístění kamery a dekorací, abych svým smíchem nenarušil vynikající pořízené záběry. (Jizni Tlapa)

Louis de Funès pro scénu s orchestrem nacvičoval dirigování celý měsíc. Při následné zkoušce s 80členým orchestrem sklidil za způsob dirigování potlesk od samotných hudebníků. (Jizni Tlapa)

Během filmování scény v opeře zakázal režisér všem účastníkům kouřit. Měl tak veliký respekt z místa natáčení, že nechal zabalit do koberců i všechny stativy reflektorů, aby nepoškodily místo, kde byly postavené. (Jizni Tlapa)

Scénář se vytvářel dnes již neexistující metodou v podobě vymýšlení příběhu bez knižní předlohy. Původně tak vznikla počáteční myšlenka všech potencionálních situací a scén přesně určených postav. Toto vše se pak předalo ke zpracování osobám odpovědným za dialogy, kterými byli bratři Tabetovi. Tato metoda se nazýva metoda Audiarda Jeansona. (Jizni Tlapa)

Na filmu spolupracoval také scenarista Marcel Julliany, který se podílel i na dalším Funèsovu snímku Smolař (1965). (Jizni Tlapa)

Scenáristka Danielle Thompson spolu s dalšími dvěma spolupracovníky odjela do vily na Azurovém pobřeží, kterou měla pronajatou od producenta filmu Roberta Dorffmana, kde psala scénář tři týdny naprosto izolovaná od vnějšího světa. (Jizni Tlapa)

Původní příběh obsahoval dějovou linii dvou žen, které měly převézt anglické letce za nepřátelskou linii. Režisér si však prosadil změnu na mužské role, do kterých poté mohl obsadit Louise de Funèse a Bourvila. (Jizni Tlapa)