On a retrouvé la 7e compagnie
The Seventh Company Has Been Found
Návrat siedmej roty
Režie:
Robert LamoureuxKamera:
Marcel GrignonHudba:
Henri BourtayreHrají:
Jean Lefebvre, Pierre Mondy, Henri Guybet, Pierre Tornade, Bernard Dhéran, Jacques Monod, Robert Dalban, Jean Rougerie, Erik Colin, Robert Lamoureux (více)Obsahy(1)
Chaudard, Pithivier a Tassin jsou sice vlastenci a nosí uniformu francouzské armády, ale rozhodně to nejsou žádní hrdinové a válku by nejraději prožili někde zcela v ústraní. Ovšem osud jim předurčil roli hrdinů i proti jejich vlastní vůli. A tak střídavě osvobozují sedmou rotu z německého zajetí, prchají v převlecích a když na to přijde, tak dokonce i bojují! (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (139)
Pokračování Sedmé roty bylo v době vydání tohoto snímku špičkou mezi komediemi z válečného prostředí. V dnešní době však může konkurovat jen opravdu málo. Vtípků zde je vcelku málo. Film jsem doslova hltal, když jsem byl ještě dítě, nyní už tak nadšený opravdu nejsem. I když..hlavní hrdinové a hlavně Jean Lefebvre jsou pro mě nezapomenutelní.. ()
Návrat sedmé roty se mne pokusil oblafnout, ale já se na něj proto nezlobím. Tak dlouho totiž v úvodních titulcích nahazoval ukázky z prvního dílu, až jsem uvěřil tomu, že ten skončil útěkem sedmé roty do lesa. Jenže ve skutečnosti končil až o čtyři roky později nechtěně hrdinským seskokem z letadla, ale zapomeňme na to. Návrat je totiž o hodně vtipnější, protože útěkoví specialisté jsou vždy do pěti minut lapeni, scéna s matracemi je naprosto vynikající a ten kretén připojující dráty k výbušninám by si zasloužil, aby se dostal do rukou svaté matce Crouzyové a ta by ho přibila na kříž tak rychle, že by zapomněl, jestli červený drát patří na zelený nebo na modrý knoflík. ()
„Červený drát na bílý knoflík, zelený drát na modrý knoflík“. Hrdinové z nejmenších se po dvou letech vrací přesně na to místo, kde jsme je a zbytek sedmé roty opustili v roce 73. Za mne možná nejlepší film z celé trilogie….“matracová scéna“ se mi vryla do paměti již z dob, kdy jsem byl školou povinný. Tohle je zlatý fond a to nejenom francouzské kinematografie. ()
Milá francouzská komedie, jejíž zhlédnutí je ideální v postalkoholické náladě. Trojice francouzských retardů, jejichž jména si netroufám opisovat se opět vydává zdrhat válce. A jde jim to skvěle. Humoru je zřejmě o trošičku méně než v prvním dílu. Jeden z retardů se vizuálně hodně změnil, ale stále se je na co koukat. Zejména musím zmínit geniálně promyšlený matracový útěk, který je zcela jistě tím nejlepším, co tento díl nabízí. Celkově vzato se jedná o příjemnou komedii, při které vám likéry a pivo v břiše neposkakují, nýbrž pohodlně odpočívají. Hodnotím stejně vysoko, jako první díl. ()
Změny Tassina jsem si ani nějak nevšiml. Zato mě sedmá rota opět skvěle pobavila! Podle mě je to jedna z nejlepších komedií s válečným tématem! Scény v zámku, s lokomotivou, s umělým dýcháním a mnoho dalších opravdu dokáže rozzářit úsměv! Ááááááááá, to to bolí. Á - ó- á - ó - dej to pryč - ááá - už to přestalo xD ()
Galerie (31)
Photo © Constantin Film
Zajímavosti (6)
- Režisér filmu Robert Lamoureux ztvárnil (stejně jako v prvním filmu) postavu plukovníka Blanchetta, který zde mimo jiné vyhodí do povětří most a Pithivier (Jean Lefebvre) o něm několikrát prohlásí: „Kdyby se mi ten chlap dostal do ruky.“ (aniiicka)
- Ačkoliv změna není na první pohled zřejmá, došlo v tomto pokračování ke změně obsazení jednoho z hlavních hrdinů. Zatímco v prvním filmu Kam se poděla sedmá rota? (1973) hrál Tassina ještě Aldo Maccione, v tomto a v posledním filmu série Sedmá rota za úplňku (1977) se této role již zhostil Henri Guybet. (GordonCZ)
- Použitá parní lokomotiva řady 140 C38 je skutečný válečný stroj. Byla vyrobena v roce 1919 ve Velké Británii pro francouzskou armádu. V roce 1941 byla zrekvírována a odeslána do Německa. Později se stala majetkem soukromého železničního spolku. (Foxhound#1)
Reklama