Jo
The Gazebo
Jo
Režie:
Jean GiraultKamera:
Henri DecaëHudba:
Raymond LefevreHrají:
Louis de Funès, Yvonne Clech, Claude Gensac, Michel Galabru, Bernard Blier, Ferdy Mayne, Micheline Luccioni, Paul Préboist, Jacques Marin, Florence Blot (více)Obsahy(3)
Ztřeštěná komedie, ve které se všechno točí kolem altánu, který chce nechat postavit manželka Antoinovi, spisovateli detektivních příběhů k narozeninám. Antoina napadne, že v základech stavby by se dala dobře schovat mrtvola nepříjemného vyděrače pana Jo. Ten totiž po úspěšném autorovi požaduje neslušnou sumu peněz, jinak odhalí skandální minulost jeho milé ženy. Jedna věc je plánovat vraždu a druhá její realizace. Nešťastnou náhodou je ale mrtvola nakonec skutečností a Antoinovi nezbývá, než ji dobře schovat. Jenže kdo je vlastně ten mrtvý? Pan Jo se zdá být naživu, ale ztratil se jakýsi instalatér. A ke všemu po domě slídí neodbytný policejní komisař Ducros, základy altánu mají povážlivé praskliny a Antoin ve zmatku zapomíná snad i vlastní jméno. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (114)
American psycho až na to že to Funes neudělal schválně a že nikdy neměl podobné choutky, ovšem co by se dalo brát jako Louis de Bateman tak že je stejná sigma male ()
Skvělá bláznivá komedie s Luis de Funesem, kde sice příběh moc velkou roli nehraje, ale humorem jen přetéká. ()
Skvelá uletená komédia, verzia s dabingom Filipovského je super. ()
Jeden z mých posledních "znovuobjevených" filmů s Louisem, u kterého jsem se výtečně bavil, i dabing Jiřího Císlera mi docela seděl, určitě lépe než Jiří Krampol v ostatních kouscích.Povedená zápletka, děj má šťávu a známé tváře. Škoda až na ten konec, držel jsem palce Brisbardovi aby tu mrtvolu u něj nenašli.... Pro zajímavost - Angličan který se svojí manželkou chce koupit dům (a připlatit za zbourání altánu :-)) je Ferdy Mayne, který se objevil i v Jakubiskově seriálu Teta. Mimochodem, vypadá to, že verze s dabingem F.Filipovského se neztratila.... http://www.youtube.com/watch?v=1EpEHXtaX2A ()
Jiří Císler je u mě po Františkovi Filipovském nejlepším dabérem Louis de Funése. Zdařilá komedie. ()
Film patří do kategorie zfilmované divadelní hry. Děj se odehrává v jednom velkém domě, kde se různě potkávají a míjejí návštěvníci, policisté a domácí s mrtvolou. Samotný děj nic, moc, postavy působí spíš jako obecné karikatury (hlavně policisté), závěr jako by se autoři náhle rozhodli, že právo prostě musí zvítězit. I tak se podařilo vykouzlit překvapivě dost dobrých zábavných scének. (Zhlédnuto s dabingem F. Filipovského.) ()
Jeden z těch slabších filmů, ale s výborným Louisem deFunesem. Není to tradiční hitovka, ale za shlédnutí to rozhodně stojí. Jinak bez F.Filipovského to opravdu nejde. ()
Takže přátelé, tuto komedii jsem si pustil jenom proto, abych se dokázal vyjádřit k tomu faktu, že LdF nenamluvil vždy bravůrní Františe Filipovský, ale Jiří Císler. Po shlédnutí musím napsat jen toto: vy, co lamentujete nad tím, že Císler to zkazil a bůh ví, co ještě: není to pravda, a je až zarážející, co dokáže někdo napsat jen proto, že to není to, na co je zvyklý!!!!?? Opravdu se musím zastat pana Císlera, který mj. skvěle namluvil i Gargamela ve Šmoulech. Nechápu to!! Jako komedie, obstojná- na 4* ale ta 5*. je pro pranýřovaného Jiřího Císlera!! ()
Dobrý námět, ale nějak se to celé táhlo. Nepříjemná a protivná služka, ze které mi stály vlasy na hlavě, bohužel i pro mě ne příliš oblíbené, i když ve francouzských komediích velmi časté afektované scény, neskutečně hloupý policista (detektiv), který cíleně hledá mrtvolu, kterou má doslova pod nosem, prohlíží celý dům, ale nenapadne ho prohlédnout tu sochu Funesovy babičky. Slabší komedie. ()
viděl jsem to teprve nedávno a naštěstí s Filipovským, takže s klidem za 4 ()
Tenhle film se Fuňézovi moc nepovedl. ()
Jedna z najlepsich funesoviek, strestene situacie porovnatelne s o nieco lepsim "Oscarom". A s konecne "znovuobjavenym" dabingom Filipovskeho - hallejuja! Scenar podla divadelnej hry Aleca Coppela a teda zaroven priblizny remake filmu "Altanek - orig. Gazebo" z.r. 1959. Povodne sfilmovanie s Debbie Reynoldsovou a Glenn Fordom je o triedu slabsie, nez Funesovo. Videne aj v nemeckom dabingu, ktory je kvalitou porovnatelny s dabingom Filipovskeho. ()
Po pár dekádách jsem se na tuto komedii díval a divil jsem se, že není skoro vůbec vtipná, a navíc mne zarazil dabing, kde nebyl Filipovský ale Cízler i mnoho jiných dabérů než co jsem si matně pamatoval. Teď jsem po letech zase naštěstí narazil na verzi s Filipovským a musím říct, že je to úplně jiná liga. Nejen on ale všichni ostatní v této původní dabované verzi pozdvihli plno vtipů i atmosféru na úplně jinou úroveň, a říkal jsem si "toto je přesně to čemu jsem se jako dítě tak moc smál". Zvedám tomu teda taky výrazně hodnocení a kdykoliv rád zase shlédnu znovu. Ano, této komedii by jistě víc slušelo divadlo než film, ale přesto jsem se u toho vesměs výborně bavil, a to rozhodně víc než třeba u Oskara, který vyloženě patří na prkna co znamenají svět. ()
Francouzské komedie z dvacátého století podle mne patří k tomu nejlepšímu, co tento žánr v historii filmu mohl nabídnout. Mám je už od malinka velmi rád a dá se říci, že jsem na nich vyrůstal, přičemž jednou z jejich nejvýraznějších postav tehdy byl Louis de Funès. Malý muž, ale velký herec mne nejvíce pobavil s kultovní četnické sérii, ovšem nikdy nepatřil mezi mé nejoblíbenější herce, na rozdíl od Pierra Richarda či Gérarda Depardieu. Menší množství sympatií mi ovšem nezabránilo v tom, abych shlédnul mnoho jeho filmů, mezi něž patřila ztřeštěná komedie Jo, natočená roku 1971. Právě tehdy jsem se narodil, ovšem to určitě nebyl důvod toho, že jsem tento film nikdy neviděl. Jsem si jistý, že jsem Jo neviděl v kině a dokonce jsem jej nezaznamenal ani v televizi. Kladl jsem si otázku, jak se to mohlo stát, ale odpověď jsem nenašel. jednoho roku jsem se rozhodl, že se budu postupně dívat na slavné i méně známé francouzské komedie, což znamenalo, že jsem objevil tento film a tak jsem si Jo pustil. Na začátku jsem se seznámil se spisovatelem detektivních příběhů Antoinem (Louis de Funus), který bydlel v pěkné vile na okraji jakési větší vesnice a zrovna trénoval se svým advokátem Adrienem Colasem (Guy Tréjan) příchod vyděrače do domu. Nedělo se tak náhodou, protože spisovatele zrovna vydíral jistý pan Jo a chtěl po něm peníze, kterých však pisálek moc neměl. Zvažoval proto prodej domu, který měla zprostředkovat paní Cramuselová (Florence Blot) a dokonce našla kupce, jimiž byli angličtí manželé Grunderovi (Ferdy Mayne a Yvonne Clech). Zvažoval však také možnost odstranění vyděrače poté, co by si přišel pro výkupné k němu domů a to se stalo příčinou všech nedorozumění a zápletek ve filmu. Problém byl totiž s odstraněním mrtvoly, ale když Antoinovi manželka Sylvie (Claude Gensac) darovala k narozeninám zahradní altán, dostal nápad, že v základech stavby by se mrtvé tělo dalo dobře schovat. Dal tedy pokyn, aby majitel zednické firmy Tonelotti (Michel Galabru) altán postavil na velmi pevných základech a zavolal vyděrači, aby si večer přišel pro peníze. Kdy muž do setmělého domu přišel, už to vypadalo, že spisovatel nedokáže vystřelit ze svého revolveru, ale nakonec se nešťastnou náhodou mrtvola stala skutečností a Antoinovi ji pohřbil do díry pod altánem. Druhý den proběhlo slavnostní odhalení nového altánu, ale na slavnosti se objevil nezvaný host, jímž byl policejní komisař Ducros (Bernard Blier). Holohlavý chlapík pokládal spisovateli nepříjemné otázky, ale k překvapení jeho i mého vyšlo najevo, že pan Jo byl sice zabit, ale jeho tělo leželo ve svém bytě a nikoliv ve vile Antoina a jeho manželky. Takže kdo byl vlastně ten mrtvý? Spisovatel začal obtelefonovat své známé v obavě, že zabil někoho z nich a litoval, že si mrtvolu pořádně neprohlédl předtím, než ji uložil pod altán. Ten během oslavy začal mít povážlivé trhliny a v noci se dokonce sesunul z podezdívky při bouři. Znovu se objevila mrtvola a pak také komisař, jemuž se něco na spisovateli nezdálo. Byl jsem tedy zvědavý, jak to celé dopadne a paradoxně jsem fandil vrahovi, aby policie na nic nepřišla. Antoine se svěřil manželce, aby mu v odklizení mrtvoly pomohla, ale to přineslo nové zmatky. Klidu nepřidávala ani policie v domě, ani zedník Tonelotti, ani angličtí zájemci o koupi domu, ani bláznivá hospodyně Mathilda (Christiane Mullerová), kteří se zrovna jako na potvoru pohybovali po domě. Jak to celé dopadlo, to si už tradičně nechám pro sebe, ale mohu prozradit, že vcelku dobře. Film mne vcelku pobavil, i když mne trochu překvapilo, že až na dva záběry se vše odehrávalo pouze ve vile. Trochu mi to připomínalo nějakou divadelní hru s kriminální zápletkou a přestože postava tajemného Jo se objevila v názvu filmu, během celého děje se ani jednou neobjevil. Zaujalo mne, že stejně jako postava Antoine Brisebarda byl v roce 1968 Louis de Funès skutečně obětí vydírání, ale i tohle dopadlo dobře. Co se týče filmu, byl jsem vcelku spokojen, i když nikoliv nadšen, čemuž odpovídalo i mé hodnocení. Suma sumárum, komedie Jo ode mne získala tři vyděračské hvězdy ***. () (méně) (více)