Akce Bororo

Trochu utahaný film se spoustou nedostatků, ale u mne to projev Božidary Turzonové vytáhl na čtyři hvězdy. Jinak chvílemi člověk kroutil hlavou nad rychlo přesuny mezi Prahou a Tatrami, rozpravami o bezmajetkové společnosti či nasazováním paruk (např. proč Orioně nasadí paruku po příjmu do nemocnice?). A nechtěně vtipná byla automobilová honička v závratné rychlosti 120 km/h zakončená až "americkým" výbuchem. A zase další skopčácká role pro Otto Ševčíka. (20.12.2018)

Sci-fi, to nemusí být jen bombastická futuristická podívaná plná nejrůznějších příšer. Tento žánr je v literatuře (a především té kvalitnější části) často komorním příběhem, který v atmosféře určité mysterióznosti otevírá nejrůznější otázky a úvahy. A tak ve Akci Bororo sledujeme mimozemšťanku potřebující lidský vynález, leč nikoliv od té civilizace vybavené laboratořemi, nýbrž od domorodého kmene, k němuž však vede stopa skrz záznamy zemřelého cestovatele. Z příběhu se asi dalo vykřesat více, film je trochu mdlý a veškerou divákovu pozornost tak na sebe poutá skvělá Božidara Turznonovová (nejen díky své vizáži, ale především díky výrazu, který dokázala své návštěvě z jiných civilizací vetknout). Hudba Petra Hapky nese jeho typický rukopis, rozhodně by se nehodila ke StarTreku, ale zde podtrhuje tu lehce mysteriózně - romantickou linii příběhu. (19.03.2021)

Když jsem si cirka v roce 1997 listoval Březinovým Lexikonem, zaujaly mě svým názvem především snímky Atomová katedrála a Akce Bororo (a Babičky dobíjejte přesně). Na oba první jsem si musel počkat pěkných pár let, protože tohle nejsou filmy, které by tehdy existující celoplošné televize hrály. Bororo bylo dokonce známé i mé sci-fi pozitivní mámě, to už je co říct. Asi takhle - na ranně normalizační produkci je to krása, Velice mě bavily nepřeložené dialogy v minimálně čtyřech různých jazycích (hlavně dva vedené napůl v němčine a napůl ve francouzštině byly skvělé), Hapka inspirující se v El condor pasa mě potěšil, hlavně jsem si ale celou dobu říkal, že takhle by mohla vypadat adaptace Součkovy Cesty slepých ptáků. (01.05.2021)

Kdyby tam nacpali politiku a ne ufo, mohlo to být dobré. Takhle po úvodním výborném startu, kdy jen čekáte, až se ultrapionýr Sváťa vydá se skvělou hudbou (opravdu poklona, hudbu má Bororo fenomenální a dlouho zapamatovatelnou) do brazilských dálek hledat tajemný kmen a strom, a v patách mu budou prohnilí imperialisté, bažící po témže. Jeho nepřátelé mluví francouzsky, německy, španělsky (portugalsky) a samozřejmě anglicky, ale on všechny přemůže, tajemnou látku získá a jen neovlivnitelná katastrofa zabrání socialistickému táboru, aby získal všelék a tím i navrch (třeba se s ním utrhne eskalátor a rozdrtí mu tašku, ruku nebo hlavu). Jenomže možná malý rozpočet, možná chybějící výjezdní doložky, nebo prostě blbej nápad z toho nakonec udělají ufárnu, zůstane se v tuzemsku a řeší se přistávání talíře a teoretizování s Bróďou, kolik milionů planet sluneční soustavy je obydlených společností převyšující tu socialistickou (ústřední myšlenka filmu potom je, že mimozemšťané s námi nemůžou navázat kontakt a spolupráci, protože kdo by se za lidstvo /= ty kurvy západní/ zaručil - nejsme přeci jednotní a omezuje nás majetek). A tak usnete jednou, podruhé, potřetí, až se z Borora stane oblíbený večerníček na dvoutýdenní usínání. Promarněná šance, škoda. (28.05.2016)

Ano, po těch letech to dnes působí velmi naivně a neuměle. Téměř čtyřicet let na stáří technického provedení jistě nechá svou stopu. Ale!, ... já to viděl již v sedmdesátých letech v TV a místo ohromení jsem prožíval trapné chvíle nad tou ubohostí. Byl jsem mladý a tedy spíše bych měl takové téma přijmout než cokoliv jiného z naší tehdejší výchovné soc. filmové tvorby. Nepřijal jsem. Divte se nebo ne, už v té době zaslepeného socializmu mi to připadalo neprofesionální a laciné. Natožpak dnes, kdy můžu srovnávat se zahraniční tvorbou. Prostě se mi to tenkrát nelíbilo a proto ani dnes " v letech" nebudu hledat vůli ke shlédnutí. (21.08.2007)