Still Crazy - Pořád naplno

Já byla nadšená nejen z celé té rockerské stárnoucí party, ale celkově mně tenhle snímek sednul do mé dnešní nálady. Všichni herci byli skvěle obsazení, ale asi jsem byla nejvíc nadšená z Billyho Nighyho, kterému bych za jeho rockera dala snad Oskara jak se do té role položil A závěrečná finální čtvrthodinka navíc s kouzelným úsměvem Briana mě dostala, takže je to čtyřka jak vyšitá. (24.10.2013)

Nesmírně vtipný hudební film o návratu jedné hardrockové sedmdesátkové kapely po 20 letech. Všelijakými životními neúspěchy, fobiemi a vůbec psychickými problémy i alkoholismem stíhaní padesátníci se snaží seč mohou zapadnout do měnící se hudební scény. O geniálním Billy Nighym jako frontmanovi kapely ani nebudu psát - to se musí vidět! Ani trochu přepálený happyend s cajdákem mě neodradil od nejvyššího hodnocení. Jistě se k tomuto filmu rád vrátím. (14.02.2013)

Banda dědků, co se vydá po několikaleté pauze na svoje poslední životní turné. Až okatě to připomíná nový český film Revival. Nicméně musím uznat, že i s britskými herci si takový příběh dokážu skvěle užít. Ještě aby ne, když se kapela skládá z takových hereckých jmen jako jsou Rea, Connolly, Spall nebo Nighy. Do toho musím pochválit i samotnou hudbu, která sice nebyla taková, že bych si jí sám od sebe poslechl, ale do filmu se skvěle hodila. (15.03.2014)

Nebylo-li by té příjemné atmosféry a přítomnosti Billa N., bez kterého by celé to post-rockové snažení byl guláš na entou, šla bych s hodnocením možná i do větších hlubin. Takhle (alespoň) průměrem, což je vcelku i škoda, když vezmu v úvahu, že námět zněl zajímavě, ale především zaváněl možností dobré anglické (!) komedie. Některé scény opravdu vtipné jsou, ale je jich jak šafránu a nestačí je slepovat dohromady, aby to působilo celistvě. (11.02.2012)

Evropskou šňůru s "Divným ovocem" jsem si i podruhé užil, pokus stárnoucích rockerů o návrat na pódia a ke své bývalé slávě mě po většinu času bavil, ale překvapilo mě, jak falešné tóny vnesl do děje skvělý kytarista Brianova formátu. Tady začali tvůrci přehnaně tlačit na pilu a snažili se hrát spíše na city, než na hudební nástroje. Už tradičně mě převelice bavil Bill Nighy, ale za to si můžu sám, protože jsem si ho už dávno oblíbil. (20.02.2018)