Les Mariés de l'an II
Gli sposi dell'anno secondo
Mirii anului II
Manželia z roku II
The Scoundrel
Režie:
Jean-Paul RappeneauScénář:
Jean-Paul RappeneauKamera:
Claude RenoirHudba:
Michel LegrandHrají:
Jean-Paul Belmondo, Marlène Jobert, Laura Antonelli, Michel Auclair, Julien Guiomar, Mario David, Charles Denner, Georges Beller, Paul Crauchet (více)Obsahy(1)
Jediné, co chtěl od francouzské revoluce, byl rozvod! Jean-Paul Belmondo uprostřed šlechetných ideálů a zhrzených milenců... Nicolas Philibert byl nalezenec. Vyrostl v rodině obchodníka s vínem v Nantes Gosselina. Když dospěl, oženil se s jeho dcerou Charlottou. To vše se stalo 16. února 1786. Ctižádostivé a domýšlivé dívce však prostý Nicolas nestačil a zakoukala se do bohatého barona. Žárlivý Nicolas barona zabil a nezbylo mu, než si zachránit život útěkem do Ameriky. Přeplul oceán jako černý pasažér s prázdnou kapsou, ale za chvíli si vedl k oltáři dceru největšího boháče v kraji. Jenže těsně před osudným ano vyšlo najevo, že Nicolas má už jednu ženu ve Francii. V té době tam však zuřila, nebo vítězila, revoluce. A jednou z vymožeností tohoto dějinného kotrmelce byl zákon o rozvodu. A tak Nicolas znovu nasedá na loď, aniž by tušil, že v rodné Francii ho čeká nejedno překvapení. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (139)
Francouzskou zálibu v adoraci jejich slavné revoluce z duše nenávidím, stejně jako francouzské zalíbení v socialismu. Francouzská situační komika let sedmdesátých je paskvil připomínající spojení socialistické komedie z bodrého venkova a nejstarší Chaplinovy grotesky; lehkost v ní už nenacházím. Francouzští křupani jsou prostě za každou cenu přátelští, děj se co děj. A to, zda přitom padají na zadek, prdí či střílejí, je vlastně jedno. V tomto případě to naštěstí lze brát jako pouhý kompars k výbornému herectví Jean Paula, jehož výkon není normalizační a spíše se blíží tomu Chaplinovu. Především díky němu dávám **. ()
Jeden z nejlepších "belmondů" vůbec. Tak jako Francouzi úspěšně zatáhli legraci do období druhé světové války, tak si dovedli udělat srandu i ze své Velké revoluce. Film má výborně vystavěný scénář, není to extra řehtačka, scény jsou ale výborně vypointované, humor je spíše jemný, vše do sebe krásně zapadá a navíc to vypadá, že to bylo hercům šito na tělo. Je radost se na to dívat. ()
Mám slabost pro staré filmy i pro Belmonda, a pro Jobertku jasně, že taky. Když jsem to viděl kdysi dávno, což mi bylo asi deset, byl jsem nadšenej. Bohužel s odstupem několika desetiletí je tohle typickej příklad bijáku, co v souboji s časem absolutně neobstojí. Hrozná slátanina! Na rozdíl od všech dodnes nepřekonaných Wilderových, Pollackových nebo třeba Allenových komedií z podobného období, jsou ty tehdejší francouzské a italské "šlágry" v dnešním světle povětšinou vyčpělou nudou a nechápu, čemu jsme se to tenkrát smáli. Ač to tedy říkám hróóózně nerad:( ()
Nejsi krásnej, vona je krásná. Nemáš ani vindru, vona má všecko. Ty jsi idiot, vona taky. Je ti souzena – ne, to je vlastně z jiného filmu. :) Ale sem by to sedělo přesně. Ženich na útěku a nevěsta na útěku jsou si osudově – nebo spíš osudem – souzeni: kontinentům, historickým zvratům, novým partnerům i logice navzdory. A pro ty, kterým by snad nestačil mladý a neklidný Jean-Paul Belmondo a temperamentní zrzka Marlène Jobert, je tu svůdná Laura Antonelli a její pěkný bratr Sami Frey, snad jediný chlap, který kdy v Belmondových filmech Belmondovi co do charismatu konkuroval…. Nebo si to už zase pletu s něčím jiným? :) ()
Francouzská revoluce v plné parádě! Na jejím pozadí se odehrává příběh Nicolase, který se z Ameriky vrací do Francie, aby se mohl rozvést se svou ženou kterou opustil, když ze žárlivosti zapíchl barona, který jí nadbíhal. Historické události oné doby jsou věrohodně ztvárněny jakožto i první rozvody a Belmondo do nich přináší humorné vsuvky. Je to Belmondův druhý historický film, prvním byl Cartouche, kterému bohužel stejných kvalit nedosahuje ani náhodou. Škoda, chybí mu lepší tempo a pospolitost, celkově vyznívá jaksi zbrkle. A opět nechápu, proč musel vzniknout druhý dabing, kde osmatřicetiletého Belmonda dabuje jednašedesátiletý Krampol, to je fakt hrůza! V původním dabingu z roku 1972 ho namluvil Václav Postránecký a ten mu seděl perfektně. Krampol "Bébelovi" hlasově ladil, když ho daboval v osmdesátých letech a ne jako starej dědek. To samé například u Muže z Ria. Když máme takové klenoty ve starých dabinzích, je škoda a nesmysl je nahrazovat. ()
Galerie (52)
Zajímavosti (14)
- Ačkoli není ve filmu jmenován, představitel lidu v podání Juliena Guiomara evokuje historickou postavu politika Jean-Baptiste Carriera, který skončil jako mnoho dalších strůjců revoluce na gilotině. (sator)
- Jean-Paul Rappeneau uvažoval o obsazení do role Charlotte o britské herečce Julii Christie, s níž se seznámil na jedné večeři a zjistil, že mluví bezvadně francouzsky. Schůzka byla domluvena o čtrnáct dní později, ale Julie Christie se dostavila v přítomnosti svého tehdejšího přítele, americké hvězdy Warrena Beattyho, který viděl scénář a snažil se projekt převzít, aby mohl natočit americký film, který by sám produkoval. Rappeneau uvedl: „Řekl mi: ‚Je to vynikající scénář. Zapomeň na Gaumont, natoč to v angličtině a já ti to pomůžu sestříhat v Hollywoodu.‘ V prosté angličtině to znamenalo: ‚Jestli chceš Julii Christie, musíš vzít i mě‘“. Z loajality k Belmondovi, na kterého od počátku myslel, a k Poirému Rappeneau tuto lákavou nabídku, která mohla znamenat zásadní průlom v jeho kariéře v americké kinematografii, odmítl. Alain Poiré nakonec navrhl svěřit roli Marlène Jobert. (classic)
- Režisér Jean-Paul Rappeneau pracoval na scénáři již od roku 1966, celkem jej psal dva roky. Od začátku měl jasno, že chce točit příběh z francouzské revoluce, ale teprve když se mu dostala do ruky kniha se zmínkou o hromadných rozvodech po jejich umožnění zákonem na počátku revoluce, dostal nápad k napsání konkrétní zápletky. (argenson)
Reklama