Líbánky

Po Kawasakiho růži a Nevinnosti dvojice Jarchovský a Hřebejk potřetí účtuje s minulostí na první pohled slušných hrdinů. A podruhé v řadě to zkazil závěr. Proč explicitně ukazovat, co se tenkrát stalo? Kdyby to autoři nechali na divácké fantazii, byl by konec silnější. Takhle prostě zase šla zbytečně jedna hvězdička dolů. (07.01.2015)

Kdejaký díl Nevinných lží nebo Soukromých pastí (jakkoliv k těm seriálům mám výhrady) by tenhle film strčil do kapsy, a to s televizní produkcí a poloviční stopáží. Neuvěřitelná sbírka vymyšlených a z prstu vycucaných postav (možná běhají někde mezi inťošema v Praze, ale kdo z vás ostatních se s podobnou sbírkou ichtylů v životě setkal?), které řeší z prstu vycucané problémy. Celé je to ale obrazově laděné do Hřebejkem jemu oblíbených režisérských vzorů, aby to vypadalo jako umění, opět jsou zde sáhodlouhé dialogy o ničem, hysterické Geislerové scény, všechny na jedno brdo ve všech jejích filmech, závěr, který nic nevyřeší, nic neřekne, nijak nevede k nějaké katarzi, a celé je to tak nějak divně ještě navíc teploušsky laděné, jako bych se díval na Troškovy obnažené chlapce v Kameňácích nebo Sluncích, senech. Kamera je slušná, až kýčovitá, sem tam ujde hudba, ale víc kladů na tom fakt nevidím. Mimochodem to vypadá, že si štáb a herci jen udělali pěknou dovolenou - na které svatbě se hraje fotbal či plave v rybníku? Jak jste v kvádru, chce to jinačí logistiku. Svatební noc ve srubu? Kluk jde bez problémů k cizímu chlapovi do bytu? Dialogy šustí inťošskou zaprděnou kavárnou pražských Dejvic a Břevnova, takhle normální lidé skutečně nemluví. A zas ty monology, ach ty vševysvětlující a sáhodlouhé - a hlavně nefilmové, spíše rozhlasové - monology! Logika má také díry, inu, a průjezd kolony aut krásami české země si nezavdá s kdejakou kýčovitou reklamou. (07.01.2015)

Osvědčená dvojice Jarchovský-Hřebejk je znovu na scéně a já si pochutnal. Žádné přeslazené svatební dortíčky ale nečekejte. Oba za sebou mají menší i větší životní karamboly, teď si řekli své ano a věří v lepší příští. A my doufáme, že Hřebejk i napříště zamíří do vod psychologického dramatu. Protože tam mi sedí nejvíc. Svatební pohodu totiž naruší podivínský homosexuální optik, který tvrdí, že je ženichův dávný přítel. Vetře se i na venkovský statek, kde jeho přiblbý výraz a hrátky s dětmi vystřídají filosofické rozpravy, podivné narážky i svatební dar. Na posvatební nepopsaný papír se tak začne nepěkně vyrývat dávná minulost. Škoda, že jsou tvůrci tolik popisní a doslovní. Že se inspirují u severské kinematografie, mi nevadí. Ostatně, který náš tvůrce se toliko dokáže přiblížit zručně uchopeným látkám evropského formátu? A vést herce tak umně, že neklesnou v křečovité pitvoření? Nebo předložit momenty, za které se divák v kině nemusí stydět? Z Hřebejka a jeho herců čiší přirozenost, drama o morálním selhání má hned několik vrcholů a dokazuje, že produktivní duo má k dnešní společnosti pořád co říct. Jejich obnažování rodinných tajemství v duchu skandinávské tradice mi dokonale sedlo. K hlavní dějové linii navíc drobnými detaily přibalují také motivy, které ilustrují život v už „zaběhlém“ manželství. O fotogenické kameře a citlivé hudbě se dlouze vyjadřovat nechci, pánové Štrba a Březina znovu odvedli pořádný kus práce. Velmi potěší i herci. Aňa Geislerová a Stanislav Majer jsou výborní, vetřelec Jiřího Černého plný květnatých obratů je citlivý, patetický i hysterický. Snadné to rozhodně neměl, nicméně jeho projev je až příliš divadelní. Ale to je jen nepatrná kaňka. 75% (10.03.2014)

Hluboce mě příběh nepřesvědčil, připadl mi uměle vykonstruovaný a nevěrohodný. Už jenom sama situace, že na svatbu přijde někdo neozvaný a nikdo se jej nedokáže zbavit, zvláště pak, když novomanžel ví, proč přišel. K tomu podivné a na několka místech doslova nelogické dialogy, absence napětí či nějaké hlubší sebereflexe. Hezké obrázky, využití kontrastu mezi okamžikem štěstí (svatbou) a temnou minulostí (šikanou) na slušný film jednoduše nestačí. (17.08.2014)

První část tvoří pečlivé připravování zvratu, který pro množství indicií, z něhož by se v pevnosti Boyard počurali štěstím, ani žádným twistem není. Prostě se dá dost dobře odhadnout, co se zhruba stalo. Navíc se jedná o báchorku povídkového ražení, jaká rozhodně neutáhne celovečerák. Omáčka je pak tvořena řadou rádoby filozofických promluv, které v lepším případě působí divadelně, v tom horším jsou vyloženě trapné. Kvalitní obsazení by to herecky utáhlo, kdyby mělo co. Hřebejka obvykle můžu, ovšem s tímhle šlápl opravdu hodně mimo. Ale co s tím, když máte k dispozici scénář, který si Jarchovský snad opravdu vytáhl z nosu, protože se mu nechtělo. Otřesná hudba na konci to nespraví. Někdy mám pocit, že čím horší je výsledný produkt, tím usilovněji se tvůrci na závěr snaží cpát zpomalené obrázky s příšernou hudbou. Zprudilo mě to u Výchozího bodu a tady mě to zprudilo taky. Pak si z filmové hudby pamatuju jenom samé hnusy. (08.01.2015)