Ubožáci

Vzít monumentální bichli rozměrů Bídníků a převést ji na filmové plátno tak, že se podaří vystihnout jejího ducha, to je umění. Uměním, ač jiného druhu, je také vykuchat z ní veškeré důležité dějové body a přitom se k ní nepřiblížit ani na píď. Síla knihy netkví v dějové linii ani v nějaké té kritice nespravedlivého společenského řádu, její skutečná síla leží v odbočkách od děje, v zdánlivě nepodstatných líčení alá popis bitvy u Waterloo, v mnoha vedlejších postavách, jejichž vliv na hlavní příběh je minimální, v makabrózních pasážích, které s uličnictvím brakové literatury pomrkávají na čtenáře a připomínají mu, že čtení je taky (nebo hlavně?) o zábavě. Nic z toho se zde nenachází, místo toho se Hossein puntičkářsky soustředil na to, aby vynechal co nejméně zastávek Valjeana na cestě z galejí až k závěrečnému konci a to stylem, že většina filmu spíš připomíná ilustraci k vydání určenému pro žáčky prvního stupně základní školy. Většinu doby to navíc šustí papírem takovým způsobem, že jakoukoli scénu, která k vyprávění používá vyloženě filmových prostředků (třeba stylově neoriginální bitva na barikádách), jsem hltal s nenasytností alkoholika, co si dává své první ranní pivo. Jest vtipné, že to, co se tak Hosseinovi podařilo vystihnout nejlépe, byla unylost Cosetty (zlatá Eponina, ta je v kontrastu s ní čistou esencí pořádné ženské a dal bych ji před C. přednost tisíckrát), otravnost Maria a vůbec unylost celé jejich milostné linie, což je ovšem nejspíš nějaké dobové klišé, jelikož při nedávném čtení Hraběte Monte Crista jsem na podobnou uvzdychanou lásku narazil taktéž. To je ovšem na podobně ambiciózní dílo poněkud málo a jako takové vidím jeho účel pouze v tom, že nějaká uvědomělá a líná paní učitelka tím může zabít pár vyučovacích hodin, kdy to pustí žákům místo toho, aby jim musela o Bídnících vykládat s vědomím, že většina z nich se ke knize nepřiblíží ani omylem. (10.07.2014)

Těžko hledat větší klasiku v literatuře nebo v následném filmovém zpracování. Navíc, když je do hlavní role obsazený Lino Ventura, který se pro roli hlavního hrdiny výjimečně hodí, lze očekávat kousek vskutku mistrovský. Režisér Hossein perfektně vystihl celkově ponurou atmosféru za současného zachování výpravné linie, výrazně se hlásící ke klasickému pojetí, než nějakým alternativním kreativám (viz seriál z roku 2000). To považuji v případě takového díla rozhodně za pozitivní, proto mu právem náleží nejvyšší počet hvězdiček. (16.03.2008)

Lino VENTURA - můj filmový idol. Drsný chlap pro drsné role, ale ! A tady je to ale... možná kdyby před ním tutéž roli nehrál Gabin, tak bych byla nadšena. Jenže Ventura ho nezastínil (ač se snažil) a já měla stále před očima jinou mimiku, jinou chůzi,jiný výraz zloby ve tváři. To se nedá naučit, to musí v tom herci být od Boha - a to měl právě Jean Gabin. (01.11.2007)

Asi nejlepší zpracování Ygova románu, kterému hodně pomáhá výborný Ventura v hlavní roli, a který naopak trochu sráží televizní produkce, hlavně u davových scén. Lepší mi přišla první část, kdy se Valžán teprve dostává do normálního života. Je tam víc zajímavých postav, jako je třeba matka Kozety (Fantýna), a emotivních momentů. Pařížská část mě až tolik nebavila, ale to není úplně chyba tohohle filmu, protože část se studenty a revoluci mne nebaví v žádné variantě zpracování. Nejvíc mne ale potěšilo to, že jsem konečně zjistil, proč ten Žavér tak po Valžánovi jde. Protože krátce po té události s knězem okradl kominíka. Nebo si to přinejmenším ten kominik myslel. Tohle mi buď ve všech ostatních zpracováních uniklo, nebo to vynechali, nebo nevím. (17.11.2020)

Nevím, v čem je tohle jiné, než Bídníci 1982, ale pravděpodobně je to jen jinak rozdělené (místo dvou 1,5 hodinovek jsou čtyři 45ti minutovky), takže jen zkopíruji komentář, který jsem už psal v druhém profilu Hosseinovy verze s vynikajícím Linem Venturou v hlavní roli. Mistrovské, depresivní, takhle to na mě působí. Je to dokonalé naprosto ve všem. Lino Ventura je naprosto fantastický, opravdu mistrovský výkon, Jean Valjean je jistě vděčná role. Michel Bouquet (Javert) je správně démonický a sympatický a Jean Carmet...je prostě Jean Carmet. Fantastickou práci odvedla i hudba (hlavně ta) a kamera, působí to na správných místech a úžasnou atmosféru filmu ještě umocňují. Přiznávám, že knihu jsem nečetl, ale tenhle film mi to bohatě vynahradil, Peyrac je překvapivě zručný režisér, což dokázal hlavně téměř bezeslovný epilog, který byl jednou z nejlepších částí filmu. První díl je jako téměř vždy u půlených filmů lepší, druhá trochu ztrácí tempo, ale to nijak nevadí. Dokonalý film, miluju tyhle historická dramata a tohle zpracování Bídníků je naprosto bezchybné. Skvělé převedení na plátno, mistrovská hudba, režie, kamera a geniální herci, naprosto všichni. No jo, je vidět že to pochází ze zlaté francouzské éry, tenkrát se prostě umělo. Atmosféra vás omámí. 100%. Uvidíme, jak dopadne verze s Gabinem, ale myslím, že nemá šanci, protože tohle je vážně nezapomenutelné. +EDIT 17.9.: Gabinova verze je lepší, ale jen tak tak. (17.09.2014)