Garbage, the City and Death
Režie:
Jan HřebejkHudba:
Ivan AcherHrají:
Gabriela Míčová, Jiří Černý, Martin Finger, Stanislav Majer, Martin Pechlát, Dana Poláková, Anna Polcarová, Štefan Chovanec, Tereza BebarováVOD (1)
Obsahy(1)
Filmový scénář (Der Müll, die Stadt und der Tod) Reinera Wernera Fassbindera, byl předlohou divadelní inscenace režiséra Dušana Pařízka. Z tohoto scénáře a divadelního zpracování vychází film Jana Hřebejka Odpad město smrt. Prostitutka Romi je ve svém povolání málo úspěšná: na své zákazníky je až příliš jemné povahy. Čím umanutěji ji však její pasák Franz posílá na ulici, tím více se Romi přibližuje úplnému zhroucení. Jednou ji osloví spekulant s realitami, který sám sebe nazývá „bohatým Židem“: nepožaduje po ní sexuální služby. Stačí, aby mu vyprávěla, a za to ji doslova královsky odměňuje. Její tak náhlé štěstí s ní však nikdo nesdílí. Kolegyně i její stávající klienti se od ní odvracejí, a stejně tak i Franz, jehož miluje, říká: kšeftování s Židem smrdí. Celý příběh se odehrává v prostředí rozpadajícího se města, při jehož sanování se politici nepokrytě dělí o zisky se spekulanty a lobbisty, to vše pod ochranou policie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (92)
"Odpad město smrt", je to ve správném pořadí? Je-li odpad na začátku a smrt na konci, pak město je pouhé médium, v němž se to uskutečňuje. Město (jako médium) se skládá z různých "zákoutí". Zde jsme probrali jedno: a nedopadlo to zle. Lidé jsou tu ještě živí. ()
Překvapivě působivá adaptace zřejmě dobré divadelní hry nebo německé filmové předlohy, kterou chci někde vidět. Výborné obsazení všech rolí (až je mi líto, že jsem nikdy nebyl na téhle partě v Divadle Komedie v Pařízkově éře) a výkony (opravdu dobrá uvěřitelná líbačka!), díky divadelnosti jsou dialogy dobře napsané. S dnešní dobou tvoří Pechlátův týpek s obavami z islámu a migrace pobavující kontext. Filmu dodává dobrou noční atmosféru zkaženého města kamera a práce se světlem. Kdyby radši vznikalo víc takových filmů. ()
Ako divadelná hra to muselo byť celkom obstojné, no ako film veru nie. Úvodné scény s prechádzajúcou sa Romi vyzerali naozaj sľubne, no ako náhle do príbehu vstupuje ten Žid s hubou plnou bezduchých kecov moje nadšenie opadlo. Napokon sa z toho vykľula podivná inscenácia plná absurdných zvratov v deji a nezmyselných rečí všetkých naokolo. Aj keď ústredná myšlienka pôsobila naozaj ako čistá irónia, no film ako celok ma v podstate nijako výrazne nenadchol. Očakával som určite lepšie, obzvlášť keď sa réžie ujal majster svojho remesla Jan Hřebejk. No takto to dopadne, keď sa silou mocou snažia divadelnú hru premietnuť na filmové plátno... ()
Po "nadherach" typu Nestyda konecne pozeratelny Hrebejk. Ale hranice priemeru film v ziadnom pripade neprekroci. 55 % ()
Nebudu hodnotit, protože jsem viděl pouze 15 minut, ale i tak mi to přišlo neskutečně... zvrhlé. EDIT PO ZHLÉDNUTÍ CELÉHO FILMU: Částečně budu muset se svým o 6 mladším já souhlasit - trochu zvrhlé to skutečně je. Ale to téma k tomu dost vybízí, takže bych to nehodnotil nijak záporně. Problém mám hlavně s hromadou jiných věcí. Ačkoli mi Hřebejk nikdy moc nesedl, věřil jsem tomu, že film, ke kterému mu scénář nepsal Jarchovský, mi sedne víc než ty ostatní - ale celkem jsem se spletl. Prvních 10 minut mi překvapivě sedlo celkem dost. Míčová v roli prostitutky chodí po Václaváku a říká různé úvahy o svojí práci a životě a práci a životě jiných, přičemž ten její herecký projev jsem jí vůbec uvěřit nedokázal, ale ty úvahy dávaly docela smysl a hlavní postavu dobře představily. Těšil jsem se tedy na něco myšlenkově hlubšího, ale pak se tam objeví duo Židů (to velké ž není chyba) a transvestita Pechlát a snaha o přesah šla do háje. Sice to není typická hřebjekovina, spíš naopak, jeho jiným dílům se to dost vyhýbá, ale stejně mu z toho zase vypadlo ubohé drama s hodně nerealistickými postavami, které mezi sebou řeší nedůvěryhodné situace. Spíš to působí jako intelektuální představa o bordelech, do kterých podle tvůrců chodí spousta intelektuálně založených lidí s vhodnou vybranou mluvou a prostitutky v nich jsou inteligenčně na výši. Nevím sice, nakolik se liší ten Fassbinderův originální scénář liší, jeho tvorbu nastudovanou skutečně nemám (ačkoli se na ni někdy v budoucnu určitě chci vrhnout), ale tak jako tak jsem těm postavám nevěřil nic a jejich povahy jsou jak vycucané z prstu. Navíc i kdybych pominul tenhle zásadní problém, s nikým se tu vlastně nijak nepracuje, jenom trochu s postavou Míčové a pak s mladším Židem (v tom smyslu, že zjistí, že je gay), ale i s těmi je to celkem málo a na ten zbytek se kašle. Transvestita je rasista a nesnáší gaye, víc se o něm nedozvíme. Kdyby to byla komedie, asi si nestěžuji, ale tohle předpokládám bylo myšlené úplně vážně. Navíc mě to ani nebavilo sledovat, všechny postavy mi byly více či méně nesympatické a jako v hromadě jiných českých filmů se tady vlastně ani nic nedělo. Snad jediné, co hodnotím kladně, bylo pár zajímavých a povedených kameramanských nápadů a určitý potenciál skrytý v tom příběhu, ale jinak to fakt nefunguje. Lepší 1* ()
Viděno na festivalu Finále 2013. Musím říci, že nesleduji novinky a nezajímám se předem o tvůrcích filmů. Většinou jen tak nějak vlezu do sálu a pozoruji. Nutno podotknout, že mě přepadla mírná nervozita a panika, když jsem v předfilmové delegaci viděl Hřebejka. Zůstal jsem, nechtěl jsem se v danou chvíli a čas připojit k popíjejícím filozofům a jejich výkladům o axiomech. A dostal jsem to, co od filmových děl očekávám. Zážitek a prožitek. V míře vrchovaté a formě velmi blízké mému srdci. Samozřejmě se může spekulovat o tom, kdo tomuto sympatickému projektu pomohl ve svém vynikajícím provedení. Jestli dílu vtiskl výraznější tvář scénář mého oblíbeného německého režiséra Rainera Wernera Fassbindera, či divadelní adaptace Dušana Davida Pařízka, nebo herci divadla Komedie, kteří tyto role měli prožité už tolikrát. Ale nic z toho nemění na faktu, že jde o velmi výrazný umělecký počin. Kulisa paláce Lucerna byla zvolena velmi vhodně a dokonale zapadá do atmosféry filmu. Monology a dialogy vynikají svou inteligentní přesností. Slova létají, nebo jen tak proplouvají. Trefují se, i míjejí svůj cíl. Buší, zurčí, navazují na sebe se samozřejmou lehkostí, bzučí, štěkají, bodají, stékají, jsou ozvěnou nevyřčených vět i skutečností lidského společenství. Jejich síla odhaluje lidská nitra, psychiku jednotlivců, zakořeněný strach, tápání, bezvýchodnost, prodejnost, úplatnost, životní i společenskou vykořeněnost. Marná je snaha o hledání štěstí, vlastní identity, normálnosti. Při neznalosti cesty, či směru se do bahna marnosti, zkaženosti a dekadence zapadá hlouběji a hlouběji. Herci excelují: nešťastná prostitutka Romi (Gabriela Míčová), bohatý Žid (Martin Finger), pasák Franz (Stanislav Majer), transvestita Müler (Martin Pechát), paní Mülerová upoutaná na invalidní vozík (Dana Poláková). A Židův poskok Oskar (Jiří Černý), pro mě nejlepší herecký výkon ve filmu. Slova, marné hledání, dekadence, strach. Strach z okolí, ze skutečností, z představ, ze sebe samotného. A můj osobní chtíč po prožitku byl ukojen. Alespoň na malou chvilku. Alespoň na okamžik. ()
Pred zhlednutim jsem mel z filmu obavy, ale zbytecne. Zajimave postavy a herecke vykony, kterym jasne dominuje Gabriela Micova. Zajimave pojaty i po rezijni strance. ()
Hodně upřímný film, hodně syrově podaný, to mě bavilo. Předlohu ani divadelní inscenaci neznám, nejspíš to bude výhoda. Míčová mě celkem bavila, hlavně její scény z nočního Václaváku. Odpad město smrt je jeden z těch filmů, o kterém brzy nebudu vědět, že jsem ho viděla, ale zároveň mě nezklamal - je to pade na pade. ()
Existenciální prázdnota už mě naštěstí minula... ()
Burza mizérie, ultimátum "zbytečného" úspěchu v nálepce kosmopolitní frustrace lidství. Společnost vyumělkovaná v kolbišti úzkoprsé idey velkoměsta. Dražba lidskosti. Inventura "uzavřených kapitol" bez mrknutí oka. Svrženi ze šachovnice plebejské morálky. Škádlivé i bizarní mayday rozčarovaných postaviček v metropolisu moderní sešlapanosti. Zotročeni potyčkami, hladem protokolu pikanterie. To se stává i v lepších rodinách, vladařům, pěšákům i náhodným kolemjdoucím. Metropole v neonových kulisách jako soustavný kabaret, časovaná bomba, ultimativní smetiště lidských existencí. Klienetela společenství visícího šejdrem. Ceremonie pánů i přisluhovačů, kteří tak jako tak, pijí špatnou vodu. Každý škemrá, plazí se a podbízí, aby si mohl uříznout svého dílu z civilizovaného koláče. Odtažitost, neadekvátnost, nedostatek, nespokojenost lidských choutek pospolitosti. Omluvy od společnosti, která bere na hůl kohokoliv, která klove do anonymní imunity, se nepřijímají. Odmlč se ze společnosti tak malé, tak ponižující, tak slepě hanebné. ()
Neznalost Pařízkovy inscenace je v případě sledování Hřebejkova filmu spíše výhodou. Divák pak není zatížen představou o tom, jak by mohla (či měla!) filmová adaptace vypadat. Zhola nesmyslným argumentem je pak výtka směrem k přílišné divadelnosti výsledného tvaru, jenž se při zachování textu a sehraného hereckého týmu mohl v Hřebejkově pojetí od divadelních prvků zcela odklonit jen stěží. Spojení vysoce stylizované práce s mizanscénou filmového prostoru a zasazení do reálií současné Prahy, spojených výraznou prací kamery, tvoří vzájemně komunikující a promyšlený celek. Osa Fassbinder (scénář) – Pařízek (divadlo) – Hřebejk (film) pak funguje dle mého názoru velmi dobře. Největší hrůzou není obsah filmu, ale představa, že v naší současné české společnosti už nestačí pojmenovat pravý stav věcí – kradu, podvádím a umožňují mi to tady tito vysoce postavení lidé – ale to, že k této vyřčené pravdě pak již nikdo nezaujme aktivní postoj. ()
Scénář je převzán z Německa a přesazen do Prahy (pravděpodobně asi jen změnou názvu města). Vyznění filmu německé ale zústalo, takže tuto změnu nechápu. Podle odkazu na film z roku 1976 je i výrazně zkrácen... Když už teda Hřebejk dělal německou adaptaci, tak ji měl nechat podle původního scénáře Fassbinera. Takhle vznikl typický americký remakový brak. Těch 9 nominací na Českého lva lze chápat nízkou úrovní našich filmů posledních let. A Hřebejkova tvorba jde poslední dobou taky od devíti k pěti, což je škoda, protože Pelíšky byly vynikající a pro mě lepší český film od té doby nevznikl... ()
Divadelná hra prevedená na filmové plátno. O dnešnom svete, Židoch, peniazoch a kapitalizme. Jedine cigáni tam chýbali, ale to by ubralo na umeleckej a myšlienkovej hodnote. 2 z 5 ()
Z divadla do filmu. Některá pozitiva snímek má, ale výsledek působí asi stejně jako divadelní nastudování Terminátora. ()
Na divadle bych se k tomu stavěl jinak. Ale v reáliích soudobé Prahy to vyznívá tak hloupě, až to bolí. Šlapka jde po Václaváku a filozofuje. Pasák ždímá prachy a filozofuje. Alkoholik si dá dvě deci vodky a filozofuje... Já, když si dám kořalku, tak taky žvaním, ale vypadá to úplně jinak. ()
Fassbinder si vyřizoval osobní účty. Hřebejk natočil lehce netradiční, ale poněkud nemístný film. ()
Standa Majer hodně dobře (Martin Pechlát taky super - jeho famózní projev na téma multikulturalismu) Divadlo ve filmu, ale dobře snoubené. Dekadence je přitažlivá aneb kdo je větší děvka? Lidé se navzájem rádi vykořisťují a trhají se na kusy. Náročné, hluboké, hodně komplexní se spoustou odkazů na dnešní nemocnou společnost. 72%. ()
Hřebejk nie je Fellini, a to je dobre. A tak z tejto dekadentnej záležitosti neurobil vysoké umenie plné neuchopiteľných scén, ale vcelku pozerateľný film. Len si treba pripraviť trochu tolerancie k dialógom a monológom najrôznejšieho druhu nevhodným pre deti a mládež, a tiež k ich divadelnej forme. Už to obsadenie prostitútka, jej pasák, bohatý Žid, jeho poskok a ešte pár divných ľudí je svojím spôsobom zaujímavé. Rozohrávajú hru na nízke pudy, (verbálny) sex a dopracúvajú sa až k veľkým politickým témam. Posledná tretina je už príliš filozofická a tak sa aj tá neveľká dĺžka zdá príliš. Pre mňa vzhľadom na povesť režiséra nečakané prekvapenie. –––– Ale prosím vás, co by byla pravda bez lži. Byla by z ní zase jenom lež. –––– A do naši vlasti přijmeme jenom toho, kdo nás v naší vlastní vlasti nebude kopat do koulí. –––– Staví domy, staré bourá. Bohatne z toho, proto je tak arogantní. –––– Utíkejte! Hopinky! –––– Globalismus rozpouští a pohlcuje evropské národy. My musíme pozvednout prapor! ()
Pane Hrebejku, dejte si, prosim vas, tvurci pauzu. A pokud mozno co nejdelsi! ()
finále Plzeň 2013 ()