Padesát odstínů šedi

Pěkný film (filmařsky) a jako komedie alespoň v úvodu dobré a funkční (což je úplný opak toho, jak měl působit). V pozdější fázi průměrná dívčí pohádka bez hlubší psychologie (špatné drama) a nevyvážený poměr cukrování a bičování (špatná romantika)... Oh, ale koukám, že venku prší, tak se jdu rychle projít, abych taky trochu zvlhl. (28.02.2015)

Film, ktorý začne 5 minút pred záverečnými titulkami. Scénou, ktorá v ňom ako jediná vyvolá nejaké emócie. Zvyšok je príliš červenoknihovný a plytký na to, aby zaujal a umožnil s postavami čokoľvek precítiť, či vzbudiť záujem sledovať vývoj ich "vzťahu". Dakota Johnson hrá OK a je prirodzená. Jamie Dornan nie je prirodzený a hrá ako Affleck v Armageddone. A všetko s ním padá, pretože jeho komplikovaná a charakterovo zahalená postava má byť jadrom filmu, podobne ako bola jadrom Základného inštinktu postava Sharon Stone. Aspoň teda dúfam, že knižná predloha stojí na psychológii a nie na lietaní vrtulníkom a darovaných autách. Scéna jednania nad zmluvou je jedinou režijne kreatívnou vsuvkou v tejto šedo-šedej prázdnote. Ale pre film ako celok je nepodstatná. Najcharakteristickejšou scénou je tu hra na klavír po odpanení… Osobne ma potešila odpoveď ”Mňa” na otázku "A čo z toho budem mať ja?”. Pretože som na ňu, ja netrpezlivec, sám nikdy nevedel odpovedať, a radšej som obrátil list a hľadal inú, veci znalú adeptku. (17.02.2015)

Pretty Woman 2. Postupem času všichni mávnou rukou nad tím, že je to plytké a často předvídatelné, když to aktuální dobu vystihuje tak trefně, s nádechem neodolatelného glamouru. Ale teď je in strašně držkovat jak je erotika nezáživná a herecky je to fádní, přičemž jsou to spíše neopodstatněné nárážky ve stylu "dav říká sračka, tak to říkam taky". Uvidíme jaký odraz společnosti bude kromě tradičních bondovek v roce 2035, ale to už bude Fifty Shades of Grey určitě blízko červeným číslům, pokud bude ČSFD a internet jak ho známe dnes ještě vůbec existovat. (16.06.2015)

Samozřejmě, že je to tupé, hloupé a jasně to míří na svojí početnou cílovku. Je to ale přecijen i tak špatný film? Osobně jsem skoro nevydržel do konce, jelikož ten příběh nepříběh mě iritoval stále více a více, ale nakonec jsem to teda zvládl, asi natřikrát, ale challenge completed. Jisté známky řemeslné práce slečny režisérky z filmu cítit jsou, ovšem to většinu lidí zajímat nebude. Konzumenty tvůrčích filmů zkrátka musel odradit pach módního, ovšem už trošku únavného moderního bestselleru a s tím je třeba k filmu přistupovat...že už film nikdy nechci vidět? Ano, hádate správně a v životě bych se nepřipojil ke stádu o desítkách miliónů konzumentů, kteří se nedávno v houfech hrnuli do kina. Už ale nyní chápu oba tábory, ten hate, i ten hype - ačkoliv ten tedy stále nedokážu dost dobře definovat, ale co, někdo holt filmový vkus má a druhému stačí primitivní slátanina...30% (11.06.2015)

I don't make love. I fuck. Hard. Kdo by to byl řekl, že z bestselleru Padesát odstínů šedi, který již od pohledu není a nebude kandidátem na Nobelovku a je určený spíše dámskému publiku, nebude Oscarový trhák? Božínku, to je tak překvapivé, že se z toho šoku nemůžu vzpamatovat! A co teprve zdejší páni kritici, kteří kvokají blahem nad létajícími auty v rychlém a zběsilém tempu, nad filmem, v němž se cvičená opice dostat do systému Interpolu za dvě sekundy a závěrem, kde na hlavního hrdinu čeká za rohem vždycky kozatá modelka. Takový film je nicméně pro nás, tupé slepice, až příliš intelektuální a inteligentní. Ale teď ve vší vážnosti - kdo nezkritizuje Padesát odstínů, jakoby nebyl. Kdo to nepovažuje za debilní, je sám debil. Osobně si myslím, že inteligentní člověk si vyvodí již z prvních řádků na čsfd (nebo na databázi knih, chcete-li) v jakém duchu film proběhne. Jenomže to by nebyli pánové s mindrákem z malého pinďoura, kdyby se nemuseli povznést nade všechny a nade všechno. Ovcovitost a pozérství lidí mě pravděpodobně nikdy nepřestane překvapovat. Zkopírujte pár slovíček z online slovníku, okořeňte to pár kundami a davy z vás budou šílet. Hm. Upřímně, film není ničím jiným, než klasickým hollywoodským produktem, s několika poplácáními a prsama navíc. A s absencí šťastného konce. Knižní předlohu jsem nečetla, ani mě nijak zvlášť nelákala. A účast Jamieho Dornana byla trochu zklamáním, protože díky The Fall vím, že má na víc. Do filmu jsem tedy nešla s vysokým očekáváním, ale závěrem můžu říct, že to bylo celkem milé překvapení. Troufám si říct, že nebýt špatně napsané hlavní hrdinky, byl by film opravdu hodně příjemnou jednohubkou. My ženský víme to, co žádný hodný Honza prostě nikdy nepochopí - záhadní a chladní muži nás přitahují jako magnet, protože sníme o tom, že takové zničené mučedníky napravíme právě my. Jakkoli nemožné to je, doufáme, že my budeme tou jedinou, která v něm probudí dobráka od kosti. To ale hlavní hrdinku neopravňuje, aby se chovala jako dvanáctiletá zamilovaná husa. U těch adolescentů jsou kousání rtů, hihňání v nevhodných situacích a hloupé otázky možná roztomilé, ale od studentky literatury je to nepřípustné a otravné. Škoda, protože bez tohoto typického klišé charakteru "neviditelné tuctovky" s mozečkem o velikosti hrášku by to překvapivě fungovalo. Mimochodem, moc mě potěšil odkaz na The Fall! "Provaz ,páska, kabelové svorky, vy jste úplný sériový vrah!"- "Dnes ne." (07.03.2015)