Padesát odstínů šedi

Z deníku Marie K., extrémně obézní osmačtyřicetileté vyučené jeřábnice, toho času nezaměstnané, obývající skromný domek po rodičích ve Svrbění nad Laločnou okres Stará Páka spolu s osmadvaceti pouličními kočkami neidentifikovatelných směsných plemen. Marie miluje kvalitní literaturu, nenáročné zahradní práce vleže, ráda luští sudoku a je vášnivou čtenářkou ženské přílohy Blesku: Sobota, 14. února 2015. Můj milý deníčku, právě jsem se vrátila z Olomouce, kde jsem se byla konečně pokochat filmem podle té neluxusnější knížky úpa nejúžasnější spisovatelky světa, se kterou jsem si užila tolik vzrušení. Ne s Erikou, ale s knihou, samozřejmě, hihihi. Bože, to bylo tak skvělý! Nyní, když mé knižní představy byly tak famózně vizualizovány, opravdu se nemůžu dočkat, až se hned zítra pomiluju s Robertem. /Poznámka mimo téma: Krávo, nezapomeň ráno v sámošce na ty baterky jako posledně! Čtyry tužkový dvouáčka!!! Víš, že byl včera Robert už dost chcíplej!/ Kde jsem to… Ahá. Takže, deníčku, musím ti říct, že takhle jsem se necítila už léta. Ani s Robertem ne! A můžu odpřisáhnout, že dokonce ani s Azorem, když ještě chudáček žil a tak pohotově vždycky reagoval, jakmile jsem si ji potřela vepřovým sádlem. Je mi po něm dost smutno a dodnes si vyčítám, že jsem se v tom opojení trochu nekontrolovala a tiskla kýty k sobě tak vášnivě, až to křuplo. Ale zpět k tomu nejúžasnějšímu zážitku evr! Sice mě trošku zklamalo, že si tvůrci asi blbě vyložili ty Eričiny úpa opravdické zážitky a obsadili do hlavní role takovou chcíplou vychrtlinu. Všechny přece víme, že chlapi chtějí pořádné ženské krev a mlíko, a ne ty hnusně kostmi chrastící žoužele! Tsssssss. No, už od začátku, hned v té Kristiánově kanceláři, jsem začala cítit ono kýžené erotické dusno, až jsem se celá zpotila, chvílemi jsem úplně zapomínala chrochtat a samým vzrušením se mi roztřepalo všech pět pneumatik a roztřáslo vole. Už jen to jméno, Kristián, ve mně vyvolalo děsný dežavy z toho, jak jsem si zamlada hrála s kořenovou zeleninou u filmů s Oldřichem Novým. Naštěstí mi Alena z kravína dala včera úplně čupr radu, ať si v tom Cinestáru koupím celej lávsít. Opravdu nad zlato! Naprosto bez problémů jsem se do něj vešla, netlačilo mě mezi půlky žádný zasraný opěradlo jako posledně u Bridžit Džonsnový a vedle sedící divák to tentokrát přežil bez fraktur. Dokonce mi ještě i zbyl kousek místa na malý snek, tři megapopkorny, a dvě litrový fanty jsem měla celou dobu na dosah rukou. Lávsít je skvělej. Jakmile jsem začla cítit to napětí, mohla jsem se dost pohodlně rozvalit a dokonce i trošičku roztáhnout nohy. Sice mi chvíli vadily ty mrtvý mouchy padající ze stropu a ten chlápek vedle mě celou dobu, co pak uzavírali tu SEKSUÁLNÍ smlouvu o dílo, divně chrčel a hrozně sebou škubal, asi si ho honil, prasák, ale nakonec ztichnul a dal až do konce pokoj a já se mohla plně vpíjet do toho fešáka! Ježyš, to byl ale FRAJER!!! Já věděla, a Erika mi to teď potvrdila, že se vyplatilo podržet si věneček pro toho pravého! Je to jasný, holka jako lusk, ještě mi ani padesát nebylo, a nejsem ani trochu na pochybách, že záhy taky potkám mladého, nechutně bohatého a prudkého elegána, kolem něhož, jak by tak květnatě napsala Erika, se vznáší aura jemně perverzních příslibů nepoznaných rozkoší, které přivedou do extáze každý klín. Elegána natolik volnomyšlenkářského, že když mu v baru večer poblijete boty, jen vás něžně odtáhne téměř v kómatu do luxusního hotelu, aniž by se o cokoliv pokusil, nechá vše pěkně uzrát a hned s prvním kuropěním se na vás rozkošnicky vrhne a neváhá vám z úst vylízat zbytky natrávených česnekových jednohubek, nutely, tataráku a škvarků. Tomu já říkám vášnivý milovník. Takovému by dozajista ani nevadilo, že po bůčku vždycky strašně prdím! Jen z tý jakože bondáže jsem byla dost rozpačitá. Ta Kristiánova mučírna mně přišla kapku fórová. Pokud ty pouta na ruce nebyly ukotveny ke stropu minimálně chemickou kotvou HK-40, fakt nevím, nevím… Pro takovou anorektickou mršinu jako tu špatně vykreslenou Anastázii jakože dobrý, ale pro pořádný kus ženský? Realita je přece úplně jiná, to všechny už dávno víme nejen z Eriky, ale taky z Rosamunde a Danielle. A to jsou jó ostřílené nabíječky. Ono i až mě Kristián přicvakne klepetama k takhle mrcasní pelesti, budu mít docela strach, abych ho s ní ve víru vášně neumlátila. A ten bitchík! Jestli si chlapec myslí, že mě s takovým karnevalovým ometačem bude lechtat mezi záhyby, tak to je hoch dost na omylu. Tohle by mi ani neprokrvilo opruzené strie. Ne, ne. Bondáž je pro mě jako fakt novinka, jednou jsem se sice nechala při SEKSU s Robertem pleskat po podbradku, ale holky říkaly, že to se prej nepočítá. Cítím, že můj princ je blízko, jsem celá orosená a chci být na něj dokonale připravena. Domluvila jsem se proto s Karlem z prasečáku, i když je to dost odporný a nechutný tlusťoch, že mě za basu lahváčů příští týden po šichtě přikurtuje k porážecímu rámu, citlivě depiluje letlampou i na zádech a hrudníku, abych byla pro Christiána jakože moderně atraktivní, pak mě nějakou tu hodinku či dvě zpracuje lešeňovou trubkou a až sem mu otevřu, pokusí se do mě přes všechny ty SEKSY měkoučké faldíky a záhyby dostat jateční pistolí. Takhle mě pak už Kristián ani trochu nepřekvapí. /Poznámka mimo téma: Krávo, nezapomeň se dostat do léta zpět na těch svižných sto osmdesát. Pamatuješ přece, jak se tě na poslední dovolené v Chorvatsku pokusila ta banda pošahanejch Grínpisáků vtáhnou z pláže zpět do moře!!!/ Milý deníčku, tak to je pro dnešek asi vše, záhy ti sem napíšu, jak to dopadlo s tím Karlem. ****** Už u Heryho Potrata tolik osvědčený genitální marpetting zase vyhajpoval do popředí snad tu nejbrakovější sračku z nejsmrdutějších zákoutí všech Červených knihovnen, k níž záhy vznikl ještě horší film, ve kterém mladší a mnohem buzerantštější klon Kolina Firta šuká stejně odpornou, akorát o třicet kilo lehčí René Zelvégr způsobem, z něhož by každý bondér zoufalstvím spolykal kouli do huby a klipsny na bradavky, načež by se se šíleným smíchem umlátil jezdeckým bitchíkem. Naštěstí to má ten slibovaný hustý erkový rejting a sem tam zahlédneme nejen celé kozy, ale jednou dokonce i rozechvělý a úplně nahý pupík a vše je doplněno kvanty opravdu necenzurovaných záběrů na depilovanou bukvičí prdel. Úplně jsem se rděl a uhýbal studem očima! Pauzy mezi tím brutálním skoropornem jsou vyplněny natolik eroticky sofistikovanou literární patvorbou, že brzy na základkách začnou dozajista více smrdět dívčí hajzly a závratně stoupne prodej XXXL absorbčních intimek pro zabržděné panny v přechodu. Hrozně se už těším na dvojku, Padesát odstínů žluti, kde prý tu krávu v detailním záběru romanticky pochčije pissingově vyšinutý CEO firmy Matsuchita Electronics. (15.02.2015) (méně) (více)

Na začátku všeho byla neukojená kunda kypré domácí puťky, která si naposledy zašukala někdy v devadesátým, kdy ji na koleji krátce obhospodařil neznámý matfyzák po cisterně vodky. Říkali jí Erika. Erika von DePiča. A protože Erika vážila zhruba tolik co dvě Haliny a mrtvola hrocha, a nikdo ji nechtěl píchat ani loveckým nožem, rozhodla se svoje vysněné mrdačky převést na papír, leč naprosto opominula jakékoliv racionální řešení, třeba sebevraždu. A tak vznikl světový bestseller Padesát odstínů šedi, který fanatické členky kultu červené knihovny braly útokem a při jehož čtení se knihou rovnou prstily. Mě osobně kniha naštěstí minula, ovšem dle ohlasů trestanců odsouzených na smrt, kteří ji museli číst, byla stejně zajímavá asi jako informace pod víčkem zlevněného kečupu z Lidlu. Jakožto masochistický experimentátor jsem tedy neváhal ani orgasmus a na film jsem musel prostě jít. Ať tento komentář však není dlouhý jak Greyův čurák, přejděme rovnou k věci. Film nám představuje dvě naprosto odlišné postavy; jeho a ji. On je svalnatý multimiliardář s obsesivní oblibou v řádném gruntování nezkušených klínů, top sexuální perpetuum mobile a geroj s pérem tak velkým, že při erekci slyší jemné šumění vln v důsledku hromadného odlivu krve z mozku. Ona je samozřejmě chudá studentka, pro kterou je sex sprosté slovo a která si felaci musí hledat ve slovníku, prostě ve všech ohledech tak trochu blbá piča, která se ovšem bezprostředně po setkání s nesympatickým milovníkem mění v sexuální mašinu. Z nezkušené lolitky se tak rázem stává submisivní mistryně v BDMS praktikách a patologická nymfa, která by ošukala klidně i Brněnský orloj. A pokud zrovna neblijeme z klišoidní patetické vaty, tak sledujeme, jak dva idioti prcají. Sexuální dominátor samozřejmě nezná žádné překážky - z použitého tamponu si bez problému vyluhuje čaj a namísto toho, aby slečně nedepilovaná intimní místa vybombardoval napalmem, tak se nějakých filcek vůbec neštítí. A všechny ty permanentně nadržené a nešukané prodavačky z Kauflandu se s hlavní hrdinkou samozřejmě dokonale sžívají, poněvadž přesně tak to cítí i ony a moc dobře vědí, že pod skořápkou toho krutého análního dobrodruha se ve skutečnosti skrývá něžná, sněhobílá a empatická dušička, která hledá pravou lásku a porozumění, neasi. A tak každou další penetraci úzkostlivě prožívají, při slabomyslných dialozích si samou nervozitou resuscitují hrudník a nakonec se prosebně modlí, aby jí borec svoji megakládou při deep throatu omylem nevyoperoval apendix. Prostě dějová linka předvídatelná asi jak pedofil na dětském hřišti a u porno vsuvky se mohl červenat maximálně někdo s kožním ekzémem, neboť film z hlediska erotiky nemůže překvapit nikoho, jehož sexuální zkušenosti nekončí se zhlédnutím privátní sex tape jeho rodičů. Ovšem jak se tak koukám kolem, tak dle početného fanklubu soudím, že se v tom najde nejedna slepice. Věřte, že podobných sraček se točí celá prdel, ovšem žádná nemá marketing tak silný, aby se mi doma válely dvě propisky s motivem filmu a já ani netušil, kde se tam vzaly. Takže pokud by tu nějaká nevyjebaná dvanáctka chtěla freneticky prskat, proč jsem se na to teda jako díval, když stejně vím, že mám malý péro, tak toto je odpověď. Z Fifty Shades hrníčku přece nebudu pít jen tak. Závěrem bych rád podotkl, že ačkoliv jsme národem debilů, kteří neváhají českou kinematografii zprznit morbidním zvěrstvem typu Kundopysky, stále pevně věřím, že jakoukoliv dementní obdobou bychom toto soft porno s přehledem trumfli, namátkou zmiňme; Padesát odstínů hnědi - psychologická sonda do života pražských proktologů; Padesát odstínů mědi - dokument České televize o organizovaném zločinu Chánovského sídliště; Padesát odstínů náledí - Pepa Klíma po stopách českých silničářů; Padesát odstínů nevadí - dokumentární cyklus o obětech domácího násilí smířených s týráním; Padesát odstínů dětí - multikulturní sonda do tajů smíšených rodin a Padesát odstínů svědí - otevřená zpověď pacientů s kožní vyrážkou. (12.02.2015) (méně) (více)