Angelika

Tvůrci si nezaslouží, aby byli hozeni do Seiny, ačkoliv se jedná o ambiciozně pojatý přehmat ve francouzské kinematografii s cílem oprostit se od kýčovitosti původní Angeliky. Srovnávat či nesrovnávat novou verzi s klasikou? Srovnání se stejně film nevyhne. Rozhodně ne, pokud jde o nové herecké obsazení dvou stěžejních rolí. Nora Arnezeder & Gérard Lanvin jsou dost možná nejhorším milostným párem na filmovém plátně za poslední pětiletku. Jestli se vám vybaví původní herecká dvojice, tak si možná uvědomíte, že k sobě ladila ještě dříve, než se vzájemně sblížila a to měla na to víc pokusů, tedy filmů, než jen tenhle jeden, který žádného následovníka s velkou pravděpodobností mít nebude, ačkoliv regulerně končí jako první část. Angelika a Joffreye de Peyrac v nové verzi k sobě marně hledají cestu, a když ji k sobě zdánlivě najdou v podobě obejmutí či polibku, působí to jako nechtěná parodie. Chemie je mezi nimi mizivá. Erotická scéna jejich divného milostného splynutí má navodit pocit, že ti dva k sobě patří od nepaměti, ale tak lacině povrchně nelze pojmout vztah dvou proslulých postav stříbrného plátna. Z filmu vyvstane nejednou pocit, že ho natočili dva různí režiséři. Jeden není příliš technicky zdatný a akční scény vypadají nablble i průměrně a někdy až nepodařeně, a aby tak nevypadaly, tak se hodí do zpomaleného záběru a vypadá to ještě hůř. Ten druhý je chvílemi zdatným vypravěčem, který místy umí vytvořit pěkný kompoziční záběr pro široké plátno. Skutečnost je však taková, že klasiku dostal do rukou režijní veterán Ariel Zeitoun, který navíc není francouzského původu. To kdyby si někdo stěžoval a ohrazoval se, že tunisan przní pověstný francouzský film, který měl něco do sebe a ubírá mu na poetice. Tahle verze je skutečně zbavena veškerého poetického balastu. Přiznám se, že styl původní předlohy jsem tady nepostrádal. Kromě toho, je tady dán v rozumné míře prostor politikaření, a s ním spojené intriky na královském dvořem z nichž je obviněn, a nejen z nich, samotný hrabě Peyrac, který končí uvězněný v nechvalně známé Bastille. Zpět k hercům. Je to opravdový castingový přehmat vidět hrát Noru Arnezeder Angeliku a Gérarda Lanvina de Peyraca, ale k dobru jim nutno připočíst, že se nesnažili původní herce nijak napodobovat. Mnohem lepší jsou scény, ve kterých Arnezeder nemusí být za krásku, za kterou je svým okolím neustále považována. Ve scénách, kdy se ostříhá a přebarví vlasy na tmavo, získá její herecký projev na určité věrohodnosti. Opravdu nelze srovnávat její zvláštně agresivní sexappeal s půvabem Michele Mercier, která byla pro roli Angeliky stvořena. Lanvin působil v roli pajdavého a zjizveného hraběte až moc chlípně a chyběla mu Hosseinova důstojnost i nenapodobitelný nadhled. Nemyslím si, že by si mě ani jeden z nich přímo získal. Nabýt charisma původní dvojice, bylo takřka nemožné. Interiéry a exteriéry vypadají uspokojivě a nechybělo moc a vypadaly by jako z dražšího televizního filmu. To dělala ta nevyrovnaná režie, se kterou jste často nevěděli, na čem jste. Otřesně natočenou scénu s chabým konceptem vystřídala scéna dynamická, případně vkusně romanticky zabarvená a zase naopak. Tohle hektické i hekavé střídání probíhalo až do poslední třetiny, kterou považuji za nejvyrovnanější a nejlépe zvládnutou. Po ní se dalo i těšit na případné pokračování, na které závěr filmu odkazuje, ale kterého se už případní zájemci nedočkají. Ve filmu je v jedné scéně ke slyšení hudba z původní Angeliky, a to aby zřejmě nešel do ztracena záměr o remake. Když bych měl napsat vše, co je špatně na nové verzi, tak by to byl dlouhý sloupec. Nesmím zapomenout na Nicolase, který se asi tomu původnímu přišel po letech vysmát. Možná i moderní Angelika přišla s takovým záměrem. Nechutná jako kvalitní francouzské víno, a občas i trochu ztrpkne na jazyku, ale zvědavost je silnější než promarněné ambice, a ta divákům nedá spát, dokud Noru Arnezeder neuvidí na vlastní oči jako markýzu andělů. Tak věhlasnou se ale nestane. Kdo se bude nudit, může počítat vyskytující se české herce, ale pozor, jedná se o méně známé tváře s čestnou výjimkou, kterou tvoří Jirka Pomeje. Nadabovaná verze dělá film plně snesitelným. Mé hodnocení: 60% (29.08.2014) (méně) (více)