Lancelot du Lac
Lancillotto e Ginevra
Lancelot of the Lake
Obsahy(1)
Rytíři kulatého stolu se vracejí z neúspěšného hledání svatého grálu. Mezi nimi i Lancelot, oblíbenec krále Artuše a tajný milenec jeho choti Guenievery, se kterou však chce tento zakázaný vztah i přes vzájemnou lásku ukončit. Jeho slabého místa se snaží využít lstivý zrádce Mordred, který mu závidí prominentní pozici u panovníka a začne proti němu spřádat plány. Smyčka kolem Lancelotova krku se začíná pomalu utahovat a o jeho osudu může rozhodnout i blížící se rytířský turnaj. (Sarkastic)
(více)Recenze (17)
Moje první setkání s Bressonem skončilo zklamáním. Já nevím, jestli jsem už natolik ztratil iluzi o době, ve které se příběh odehrává, nebo viděl moc dalších (a lepších) tématem podobných filmů, ale první věc, která mě při pokusu vystihnout tento snímek napadla, byla obyčejnost. Několik pohledů na mrtvoly v lese (přičemž první useknutí hlavy mě svojí trikovou nedokonalostí skoro až rozesmálo, stejně tak později gumový šíp v koni), jinak skoro ani trochu toho (jak píše Pohrobek „zprofanovaného brutálního zabíjení“ plného) špinavého středověku (když už, tak se kamera úmyslně dívá jinam), jen zidealizovaná podoba (ctnost, čest a spousta planých řečí). Netoužím se dívat na to, jak 5 rytířů totožně nasedá na koně (stejné opakování/variace při vlajkách, rozjezdech koní atd.) a třeba při turnaji marně čekat na záběr přímého střetu v souboji (a místo toho dostat až ležícího chlapa v brnění, který vypadá, že si zde dal šlofíka už před řádnou dobou). Takže ve výsledku Lancelot od jezera nabízí pouze nadprůměrný začátek a konec (ten má svoji sílu), vše mezi tím je nasáklé všedností (a ne, možná mám malou citlivost k tomuto filmu, ale žádné přesahy, o kterých se zmiňují jiní spolukomentující, jsem zde nenašel). ()
Francouzský rytířský historický film vyprávějící příběh kolem rytířů kulatého stolu, svatého grálu a samotného Lancelota. Bresson se drží svého klasického střídmého a odtažitého osobitého stylu, kterým redukuje mystifikaci celého příběhu, proto je jeho vlastní adaptace natolik střízlivá. Záměrně se drží faktu, že obraz a zvuk by se měly navzájem doplňovat, proto je patrný větší důraz na diverzifikace těchto aspektů; divák ne vždy vidí vše co slyší a naopak. Středověký epos, který je svým důrazem na minimalismus a přísnou kompozici obrazu pouhým experimentem, který jenom potvrzuje absolutní chladnost celé Bressonovy tvorby. ()
Poněkud náročnější, ale prvotřídní variace na téma legend o rytířích od kulatého stolu, tentokrát nezvykle vážně s mnohými tématickými přesahy. Hledání svatého grálu - snad symbolizující pátrání po Bohu - dopadlo neslavně, především pro svou násilnou formu a sebevědomí těch, kteří se tohoto, tak nesnadného, úkolu pokoušeli zhostit. Pro vyčerpaného Lancelota po návratu v blízkosti Artušovy královny začíná těžké dilema a trápení. Láska, kterou možná ukradl, kterou možná zradil, kterou možná použil pro zradu, mu přinese snad vykoupení nebo také zatracení. Myšlenkově neuvěřitelně bohatý snímek, s neopakovatelnou hloubkou prožitku. Režijně hodně spolehlivé, Bresson mimojiné dokázal, že oplývá obrovskou imaginací a trochu zprofanované středověké brutální zabíjení umí podat svěžím způsobem, při němž však zároveň tuhne krev v žilách. ()
Film o zániku rytířství, symbolizovaný zkázou jedněch z jeho největších legend: Artuše, Lancelota, rytířů kulatého stolu. Už v úvodní pasáži se nám bez okolků ukáže pravý obsah hrdinských skutků oněch středověkých hrdinů - jejich souboje jsou jen marné prolévání krve, jejich vznešené cíle (svatý grál) jsou jen falešným (protože neexistujícím) alibi pro tato zvěrstva. Film o zániku rytířsky chápaného smyslu pro šlechetnost a povinnost, vždyť život pravého rytíře by měl být velkorysou službou pánu a povinnostem. Lancelot v každém okamžiku plní povinnost vůči svému pánu, avšak problém tkví v tom, že má více pánů - svého krále, svou ctnostnou paní, svého boha. Lancelot jako pravý rytíř se v každém okamžiku snaží dostát povinnosti vůči svému pánu, ale vůči kterému z nich to zrovna bude, to nechává na svém rozhodnutí, tedy na svém cítění. Namísto vznešené služby povinnosti se tak dostaví tragická rozpolcenost mezi vlastními vášněmi a smyslem pro čest závazku. Vše směřuje k sebezničení rytířského stavu, jak to nejlépe dokazuje smrt Lancelotova nejlepšího přítele Gauvaina. Symbolicky je závěrečná bojová scénamístem triumfu pěchoty a lučištníků... ()
Historická výpravnost, myslím, Bressonovi nesvědčí. Z filmu mám poněkud rozporuplný pocit. Na jedné straně (což nacházím u Bressona vždy) silný příběh, hluboký obsah, přesah atd., na straně druhé filmařská stránka, která tady nefunguje bez rezerv (s čímž jsem se u Brassona ještě nestkal). Jindy tak skvělé a rafinované elipsy, hyperboly, paraboly a jánevímcovšechno zde najednou působí neorganicky, strojeně. Ale možná jsem na tento film jenom neměl tu pravou náladu. 70% ()
Reklama