Mládí

Hodně těžký film. Napoprvé mě to těžce minulo, teď (2017) tenhle filosofický Grandhotel díky několika nekompletních zhlédnutích na HBO docela respektuju. (06.12.2015)

Sorrentino pošilhává po velikánech, ale zajímá ho už jen rozměr veliké nádhery. Všechny řeči o komponování obrazu, práci se soundtrackem a dalšími filmovými prostředky jsou plané za předpokladu, že schází vkus. Film třísní kecy, které by snad příjemně překvapily na produkci Hallmarku, ale v seriózně zamýšlené nové klasice jsou k nesnesení. Caina a Keitela, pro něž může být každý film posledním, mi byla za a pro jejich herecké nasazení v téhle reklamě na mělký snobismus líto. Veškeré potenciálně zajímavé momenty úvah o stáří se rozplynuly v honbě za formou, která produkuje, nepracujete-li s nadsázkou, jediný výsledek. Kýč. (02.01.2016)

Příjemný film, ale jeho celkové vyznění ocením nejspíš, až budu ve věku starých pánů. Nejvíce se mi líbila scéna, kdy Fred dirigoval krávy na švýcarských pastvinách. (17.01.2016)

Obrazová, hudobná a výrazová metafora mladosti v starobe. (30.03.2016)

"Nikdo si nemyslí, že na to má, tak není důvod se bát." Přestože to není Velká nádhera, tak je to velká nádhera, či přímo audiovizuální nádhera a s její myšlenkou, že pro umělce je jejich nadání zároveň prokletí, mohu jen souhlasit. Zvláště pak pro hudebníky s absolutním hudebním sluchem třetího stupně, kteří skládají různé melodie třeba na louce s krávami, nebo v obchodě s kukačkami. (24.04.2016)

Velmi pěkné a právem patří do top. (15.01.2017)

vynikající výkony Caina a Keitela.Příběh který neoplývá akcemi.Vše se řeší tzv. v "sedě" rozhovory o pocitech a jejich virtuální podobenství.Záběr ,kdy na pařezu ,jinak kolem vzrostlý les který má před sebou mnoho let života,na tom pařezu sedí starý shrbený muž, který bilancuje,to mě fakt dostalo.Stáří je sviňa a jen ten, kdo má v sobě úctu ke stáří ví, co ten film sděluje (28.11.2017)

75% (01.02.2021)

Mohl to být skvělý film, kdyby nutně nemusel režisér zaplnit dvě hodiny a vměstnat do toho snad všechny své nápady. Nezbývá než konstatovat, že, stejně jako v Bibli, „je tam moc postav, já se v nich ztrácím. Jedno jméno: Ondřej Sekora!“. Mělo toto množství postav nějaký jednotící prvek? Buď ne, nebo jsem ho nenašel, a tím pádem asi ani spousta dalších diváků. S tím souvisí i přebytek dějových linek. Asi tak pět scén mohlo být závěrečných - místo toho jsme si zkazili dojem jak o Ballingerovi (nakonec svěsil uši a šel bavit královskou rodinu), tak o jeho legendárních Prostých písních, ze kterých se vyklubala příšerná popová volovina. Přitom jsme si do nich každý mohli projektovat to svoje. Škoda, film má podmanivou vizuální stránku, vesměs zajímavou hudbu (až na ty Prosté písně...), několik postav, které byly opravdu zajímavé a které by si třeba zasloužily větší rozpracování (třeba proč má obézní celebrita na zádech vytetovaného Marxe?) a v neposlední řadě spousta peprně vtipných dialogů. (15.10.2015)

Mládí - prchlivý okamžik, pouhá vzdálená vzpomínka na dobu, kdy všechno bylo blízko. Takový pocit skutečně tohle dílko nabízí. Tentokrát téměř bez děje. Paolo Sorrentino složil dohromady řadu krátkých zamyšlení o životě i o prostých věcech tak, že vznikla pestrobarevná mozaika výhledu švýcarských Alp. PS: musím si zjistit, jestli se příběh a odmítnuté herecké roli náhodou nezakládá na Sorrentinově reálné zkušenosti. (16.10.2015)

První půlku jsem se slušně ztrácel, nudil a ležérně pokukoval po hodinkách. Naštěstí to druhá polovina trochu vytahuje. Všechny předpoklady k tomu, aby z toho byl pětkovej snímek byly nalajnovaný vedle sebe. Ale je z toho nějaký podivný art, který asi moc nechápu. Líbivé audio a vizuál, naneštěstí ale nevyplňují tu zbylou prázdnotu. Abych spravedlivý, Caine a Keitel mě dost bavili. Stejně tak řemeslně zpracované je to opravdu na výši. Líbivé (ne všechny) záběry, ale to bohužel nestačí. (19.10.2015)

Za tu precizní estetiku obrazu hlavně. Ták pěkný. (28.10.2015)

Nuda, pozérství, svrasklá člověčí kůže a krásné kravičky ve švýcarských Alpách. Ach jaké štěstí, že Mick Boyle svůj nesmírně blbý film nedokončil. Ach, jak prozíravý manžel, který opustil hysterickou dceru Freda. To jsem zas jednou naletěla. (12.02.2016)

6/10 (01.05.2016)

Velká nádhera - pomalý, jemný, jednoduchý film, krystalický čistý jako voda v alpském jezeře. Vynikající herecké výkony a hudba, na čemž to celé stojí. Film jako meditace o životě, o využitých i promarněných šancích, o hloubce a povrchnosti, lásce a smrti. Film jako vysloveně léčivé pohlazení - cítím se, jako bych sama absolvovala všechny ty léčebné kůry, celý ten ten lázeňský pobyt, který jim (až to okouzlení opadne) budu prachsprostě závidět a říkat si, co jsem v životě udělala špatně, co jem promarnila nebo prošvihla, že si nikdy takový pobyt nebudu moci dovolit:)))) Ale víte co: nakonec nás všechny čeká co? Mládí :)) (03.06.2016)

Jednou za čas takovýhle bezdějový, ale zato formálně vycizelovaný kousek, neuškodí. (19.12.2016)

Krásný meditativní film. (16.06.2017)

"Takže jsem zestárl a vlastně ani nevím jak." Atmosféra švýcarských Alp a skvělá kamera vám už při prvních 10 minutách dá vědět, že tento film má neobyčejné kouzlo. Příjemné drama s neotřepaným suchým humorem, které ukazuje, jak křehké lidské dušičky pod tíhou těžkých rozhodnutí a zvláštních životních osudů praskají jako žárovky. Krásnému prostředí nahrává na centr i skvěle vybraná hudba a když k tomu přidám i super dialogy, tak je to krásný gól. Výborný je i perfektně vyvážený konec při kterém si můžete krásně zafilozofovat. S hlavní dvojkou i s Miss Universe mi bylo dobře. (28.03.2019)

[3,5*]     "Do you remember the other day, when you told me, you don't remember your parents anymore?" "No, I don't remember."     Ľudský, smutno-humorný príbeh o bezútešnej starobe. V centre deja, rozprávaného rozvláčnym tempom, je dvojica starých priateľov, ktorým ostávajú už len veľmi pragmatické životné túžby ("Let's hope we take a piss tomorrow."). Prvým z nich je zatrpknutý bývalý hudobný skladateľ Fred Ballinger (skvelý Michael Caine), ktorý, sklamaný životom, vôkol seba trúsi sarkastické poznámky ("You are victim of your own apathies, Daddy."). Druhým je potom filmový režisér Mick Boyle (výborný Harvey Keitel), ktorý je už len tieňom svojej zašlej slávy, ale napriek tomu sa ešte snaží vytvoriť akýsi svoj filmový testament, aby sa na neho nezabudlo. Okrem ústrednej dvojice je tu aj viacero ďalších zaujímavých postáv, navyše vo výbornom hereckom prevedení. Spomenúť určite musím skladateľovu dcéru Lenu (skvelá Rachel Weisz), ktorá čelí životnej kríze, hollywoodsku hviezdu Jimmyho (štýlový Paul Dano), ale trebárs aj nenápadnú, ale pôsobivú rolu mladej masérky (Luna Mijović), ktorá nerada rozpráva, ale namiesto toho sa vyjadruje dotykmi. Ako je u režiséra zvykom, obrazovo i zvukovo je film spracovaný veľkolepo (úchvatný kravský orchester), hoci by niekto mohol namietať, že gýčovo - scenériu tentokrát tvorí majestátna alpska príroda (výborná kamera Lucu Bigazziho). Snáď len ten záver ma príliš neuspokojil, pripadá mi trochu nezvládnutý. Film vo viacerých ohľadoch pripomína vrcholné Felliniho dielo 8 1/2 (1963). Mohlo by sa jednať o Sorrentinovu poctu Fellinimu, keďže je jeho veľkým obdivovateľom.     "Did you take a piss today?" "Twice. Four drops. And you?" "The same. More or less." "More, or less?" "Less." (01.10.2022)

Myslim si, že je kravina tohle nějak analyzovat. Buď se naladíte na stejnou vlnu a máte stoprocentní zážitek, nebo se nenaladíte a pak vám tam skřípou nejenom ty chlapečkovy housle. 100%. Dvakrát. (03.11.2015)