Osm hrozných

Obvykle když jde člověk do kina na film, tak kvůli hercům či námětu, na Tarantinové filmy se však chodí kvůli režiséra a tím je Tarantino právě výjimečný. Byť jsem měl z počátku obavy, společně s Inglorious Bastards je pro mne Hateful Eight jeho druhým nejlepším počinem. Je to sice pomalejší, ale přesto znepokojivé a díky kvalitním hereckým výkonům se je neustále na co koukat. Jackson zde nepochybně kraluje a jeho historka o kouření černého péra se stává už kultovní. Zdatně sekunduje výborná Jennifer Jason Leigh, která je vyloženě ďábelská a správně intrikářská ( Většinou jsou herečky chváleny pouze za vzhled a sex appeal, málokterá však dokáže podat skvělý výkon jako právě Jennifer Leigh). Potěšil i Kurt Russel, Walton Goggins a Tim Roth, ale přece jen si říkám, že mi tu chyběl Waltz, který zrovna v konverzační linii dominuje a převyšuje všechny herce, nevadil by mi ani Hopkins s Hannibal módem, který by také mohl dodat grády. Za chválu samozřejmě stojí i vynikající detailní gore efekty, které jsou správně šťavnaté. Chválím i zasněženou krajinu, vypjatou atmosféru a především logicky dávkované zvraty, které v závěru zapadnou jako Puzzle. Překvapivě jsem se vůbec nenudil, dávám plný a chci to vidět znova! 95% (14.01.2016)

Nechápu, proč jsou všichni z Tarantina tak připosraní. Chlapík, který kdysi spojil výrazy dětinský a chytrý a dnes jeho práce spojují výrazy dospělý a chytrý, má určitě talent od Boha, ale občas mi přijde, až příliš spoléhá na to, že diváci na jeho snímky čekají jak na flákotu masa po měsíčním půstu. Normální smrtelník to vidí lidověji – Tarantino je skvělý tvůrce, ale krapet přeceňovaný. Svědčí o tom i fakt, že na téhle databázi je podle uživatelů považovaný za (proboha) 12. nejlepšího kameramana, přitom za ní stál jen v případě Auta zabiják. Až za ním se krčí borci jako Conrad C. Hall, Sven Nykvist nebo třeba John Seale. Tentokrát Tarantino vyplýtval hodně papíru, fanoušek osobité tarantinovské nadsázky si nepřijde až tak na své, neladí to tak, jak by mělo. Válet bradou vzhůru na podlaze se nakonec bude hodně chlápků, beru, že to do sebe nakonec i docela fajn zapadne, ale nedokážu se zbavit dojmu, že mnohé neúměrně nastavované scény a nevybroušené kecy musely nudit i nejzarytější fandy. A jestli si mám ucvrknout z jednoho otráveného kafe, tak fakt ne. Platí to, co u Djanga: mnozí prostě plácnou pět hvězd (je to přeci Tarantino!), jenže svou volbu ani moc nedokáží obstojně vysvětlit. (01.01.2016)

Rozhodně by to šlo zkrátit, o tom žádná. Ale i když jsem se chvílemi nudil, vždy mě to dokázalo znova zaujmout a po skončení jsem z kina odcházel spokojenej. Samuel L. Jackson je zase skvělej (chvíli sympaťák, chvíli fakt hrozivej člověk) ale nejvtipnější byl Walton Goggins s jeho jižanskym přízvukem a hláškama typu "well cut my legs off and call me shorty." (09.01.2016)

Na tuhle variantu jsem (kupodivu) před několika lety vůbec nemyslel, ale můj vztah k Tarantinovi se nejspíš začíná vracet na začátek. Tvůrcův typický film, kde je všechno, co čekáme, a zároveň nic, co by mě ještě ohromilo. Pátrání po pachatelích otravy a masakru ve stylu Agathy Christie je pouze statováním, dialogy o americké občanské válce působí jako přednáška profesorů, jako vodítko k tomu, co chce Tarantino říct, stačil dlouhý záběr na Boží muka či ten zmačkaný Lincolnův dopis. Od Djanga další sešup dolů. Nezklamal pouze Maestro Morricone. (19.01.2016)

Ennio Morricone má za sebou minimálně tucet lepších hudebních partů, než je tento a přijde mi, že byl před pár dny odměněn zlatou soškou spíše za zásluhy (i když některé hudební sekvence zde mají něco do sebe, to zase ano), než za soundtrack k tomuto snímku. A naopak - pokud měl v posledních letech dostat Quentin Tarantino Oscara za scénář, mělo to být za Osm hrozných a ne za Djanga, který je oproti tomuto filmu o třídu níž. Té krve a rozstřílených hlav bylo sice zbytečně moc, ale nelituji těch tří hodin, které jsem si na tento brutal western udělal, protože jsem se zatraceně bavil. (01.03.2016)