Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Manchester 1976. Na jednom z prvních vystoupení punkové skupiny Sex Pistols se sice schází jen skromné publikum, účinky nového hudebního stylu jsou však ohromující. Nepopsatelný zážitek ovlivní na zbytek života většinu přítomných fanoušků a odstartuje novou kapitolu v dějinách hudby. V čele manchesterské scény se ocitá televizní moderátor Tony Wilson, jenž okamžitě zakládá legendární Factory Records. Vlastní krví sepisuje smlouvu se skupinou Joy Division, která prorazí debutovým albem Unknown Pleasures a hitem Love Will Tear Us Apart. V roce 1980 zpěvák kapely Ian Curtis spáchá sebevraždu, zbytek Joy Divison ovšem pokračuje dál pod názvem New Order. O tři roky později vydávají nahrávku Blue Monday, jejíž obal je tak drahý, že na každé prodané kopii vydavatelství prodělá pět pencí. Přesto se singl stane nejúspěšnějším "dvanáctipalcem" všech dob. Začátkem osmdesátých let otevírá Tony Wilson také jeden z nejslavnějších tanečních klubů Hacienda, dějiště další hudební revoluce, která z pódií smete kapely a nahradí je DJ. Ještě předtím však světu stihne představit Happy Mondays, díky nimž se taneční hudba uvede do světa hitparád. Tuto černou komedii o více než dvaceti letech v zajetí hudby, drog a sexu režisér Michael Winterbottom záměrně vystavěl jako fiktivní celovečerní dokument, v němž hereckou akci kombinuje s archivními záběry. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (94)

Joe321 

všechny recenze uživatele

Jaké to úžasné vcelku zapomenuté období. Hlavně u nás. Pokud někomu oznámím, že mám rád krom tohohle a tamtoho ještě new wave, tak nedostanu reakci ani po vyjmenování kapel. Factory je na mém žebříčku 'chtěl bych zažít' za Cavern Clubem a Wembley. Cooganova pohlednice z výletu do historie je bohužel (bohudík) asi jen pro lidi, kteří mají aspoň základní povědomí o tomto období. -"Factory Records are not actually a company. We are an experiment in human nature." ()

lennyd 

všechny recenze uživatele

Televizní moderátor Tony Wilson (Steve Coogan) jako první ucítí novou hudební vlnu, která na dlouhá léta pozvedne Manchester do výšin hudebního nebe. Zakládá studio Factory Records, a díky netradiční smlouvě s kapelami se okamžitě stává jedním z předních producentů. Mimo aktivity v nahrávací branži také Wilson provozuje známý klub Hacienda, ve kterém mají kapely možnost prezentovat svoji tvorbu... Na tento film musím nahlížet ze dvou rovin - první je ta hudební, a ta mne bohužel až tolik nezaujala, protože většina z prezentovaných kapel jde úplně mimo moji oblast zájmu (snad až ke konci jsem se trochu začínal chytat), ale jinak je mi osud většiny z těchto kapel i jejich hudba úplně ukradená (čímž jim ale nechci ubírat přínos k hudebnímu žánru). Po filmové stránce se mi naopak film líbil moc, rozhodně se divák leccos zajímavého dozví ze zákulisí nahrávacích studií (dokud to nebyly multimiliardové nadnárodní korporace), a navíc je zde brilantní herecký výkon Steve Coogana (a stejně tak některých dalších). Takže když to sečtu, tak mi vychází jen o chlup lepší průměr, pokud jste ale fanda do této muziky, můžete si přidat libovolný počet hvězdiček... ()

Reklama

kaylin 

všechny recenze uživatele

Zajímavý film, o kterém vlastně nevím, jestli si myslet, že je geniální, anebo prostě jen tak pitomý, že jako geniální vypadá. Steve Coogan je v roli Tonyho Wilsona naprosto podmanivý, což je ještě podtrženo dobou a formou, jak jsou informace o rozpuku Manchesteru a jeho hudební scény druhé poloviny 70. let podány. ()

Oskar 

všechny recenze uživatele

Tak tohle je vážně film pro zasvěcené znalce brtské hudební scény. Já k nim nepatřím, takže můžu ocenit leda Stevea Coogana. Ale ten vážně stojí za to! Skvěle vyhmátl rétoriku tehdejších moderátorů BBC: nijak se netvářit a mluvit jako s plnými ústy mokrého toaletního papíru. Tohle uměli skvěle vystihnout Pythoni a možná není náhoda, že mi Nonstop párty nutkavě připomíná film Erica Idlea Rutles. 60% ()

kapibara 

všechny recenze uživatele

Úžasný Steve Coogan si mě získal jako Tristram Shandy. V 24 Hour Party People zase sqěle zahrál Tonyho Wilsona. Celá poetika a občas absurdní a dokonale britsky chladný humor hodně připomíná Monty Pythons. To,že jsem některá jména kapel a hudeníků neznala, vůbec nevadilo. Každopádně Joy Division, New Order nebo Happy Mondays zná snad každý,kdo se o hudbu alespoň trošku zajímá. Atmosféru Manchesteru a jeho kultovní klubové scény film vystihl dokonale. ()

Galerie (63)

Zajímavosti (4)

  • Zpěvák Morrissey odmítl použití hudby své kapely The Smiths ve filmu, protože měl spory s vydavatelstvím Factory Records Tonyho Wilsona. (Dolores Haze)
  • Film se od skutečnosti v některých detailech liší. Například naznačuje, že se Ian Curtis oběsil v dětském pokoji při sledování televize. Ve skutečnosti se tak však stalo v kuchyni. První epileptický záchvat pak Curtis nedostal na pódiu, jak je tomu ve filmu, ale v autě na cestě domů z koncertu Joy Division. Ve filmu se také Tony Wilson (Steve Coogan) objevil na pohřbu Iana Curtise (Sean Harris), v reálném životě se však pohřbu nemohl zúčastnit, protože dostal za úkol postarat se o Ianovu milenku z Belgie Annik Honoré, aby zajistil, že nepůjde na pohřeb a nezpůsobí rozruch. (Petra46)
  • Slavný manchesterský klub Hacienda, kde se film částečně odehrává, byl zbořen v roce 2000. Dnes byste na jeho místě našli luxusní byty. (Dolores Haze)

Reklama

Reklama