Nebezpečné známosti

Ani vynikající duo Moreau - Philipe nedokáže tuto adaptaci dostat z vod kýče. Laclos byl cynický a nemilosrdný pozorovatel, zatímco Vadim je rutinní kýčař, který točí peprnou historku ze života vyšší společnosti. Proto je u něj Marriane jen další barbínou beze stopy oduševnělosti v tváři a Vadim ji snímá stejně fetišisticky jako milovanou BB v jiných filmech. Modernizace je povrchní, protože se Vadim bál sáhnout na Laclosův text, a tak se postavy vyjadřují nepřirozeně knižně - Nebezpečné známosti jsou román v dopisech, takže vkládat stylizované věty do úst hercům je nesmysl! Ovšem Moreau je v roli Julliete de Merteuil božská! (11.03.2011)

Tahle díla nejsou pro mne. Problémy, především sexuální, vyšších vrstev jsou mi zválené, a tak vidím jen přehlídku zlých charakterů a výměny mileneckých dvojic ve stylu nekonečných seriálů na Nově. Nejspíše se ta smetánka nudí, když vymýšlí podobné blbiny, ostatně, když á člověk prachy, mám pocit, že ho přestanou věci obecně bavit a hledá ptákoviny, aby se rozptýlil, i kdyby to mělo někomu ublížit. Prostě ten děj, postavy a jejich problémy jsou pro mne zcela nezajímavé, povrchní a jako z jiného světa. Nemám tady ani jednu postavu, které bych fandil, což nejen porušuje Vonnegutovo pravidlo, ale samotného mne to nebaví. Jinak kamera, herci, výprava, všechno fajn, ale pocitově ten film nabízí jen výplach Augiášových chlívů. (08.10.2022)

Děj prvního filmového zpracování slavného románu Choderlose de Laclos Nebezpečné známosti je překvapivě zasazen do poloviny 20. století. Jaksi automaticky se nabízí srovnání se známějšími adaptacemi - z roku 1988 s Johnem Malkovichem nebo Formanovým Valmontem s Colinem Firthem, ale toto srovnání není na místě, protože tohle je trošku něco jiného. Roger Vadim byl spíše předlohou hodně inspirován. Drží se sice základního děje, ale pár věcí dotváří podle svého. Co je na Vadimově verzi obdivuhodné, jsou především vynikající dialogy a skvělá dvojka Gérard Phillipe a Jeanne Moreau v hlavních rolích, vynikající atmosféra a plynulé střídání vtipných situací (vyplývajících z duchaplných konverzací) s tragickými okamžiky mezilidských vztahů. K tomu všemu hraje výborný jazzík... Gérard Philipe v roli Valmonta (mimochodem předposlední roli před svou předčasnou smrtí) je prostě vynikající! A závěrečná scéna se znetvořenou Julette de Merteuil (J.Moreau) a replikou: "Ve tváři má otisk své duše..." je úchvatná! Všiml jsem si, že většina lidí zde dává 4 hvězdičky. Já bych se té páté rozhodně nebál.... (30.05.2006)

Tahle multilevelová manipulace se nikdy neokouká. Jeanne Moreau je úžasná herečka mnoha tváří, s tím, že všechny jsou různým způsobem sexy a podmanivé. Gérard Philipe je sympaťák a proto k litování. Symbolismus ve hře barev a stínů je bonus navíc, protože síla a věrohodnost veškerého přesvědčování je pochopitelně v konverzacích. A námět k zamyšlení nakonec - Valmont je sice zkušený manipulátor a napáchal mnoho škody, ale je vedený určitou klučičí hravostí a zároveň je rovněž manipulován, de Merteuil je šelma na vrcholu pyramidy, skutečná loutkařka, ale zároveň zcela černá, pure evil a nešťastná, prázdná a zklamaná svoji citovou plochostí. Kdo jste víc vy a kým chcete být (včetně vedlejších postav)? (03.08.2014)

Román je samozřejmě ideální předlohou a Jeanne Moreau a Gérard Philipe bezmála ideální představitelé. Jenže z celého filmu na hony čiší počátek šedesátých let, a to zejména to horší z nich. Muzikou, střihem, nepřemoženou cudností tam, kde cudnost není na místě, už se mi dnes nechtělo se na to znovu ani dodívat do konce. (17.05.2011)