Princess and the Scribe
Princezná a pisár
Režie:
Karel JanákScénář:
Rudolf MerknerKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Ondřej Gregor BrzobohatýHrají:
Matouš Ruml, Monika Timková, Maroš Kramár, Jiří Bartoška, Petr Nárožný, Jiří Hána, Radim Kalvoda, Norbert Lichý, Barbora Srncová, Jiří Dvořák (více)Obsahy(1)
Královský písař Janek (Matouš Ruml) a princezna Amálka (Monika Timková) myslí hlavně na různé legrácky a vylomeniny. Na hradě se chystá slavnost a vše se zdá zalité sluncem. Právě v tu chvíli se ale objeví temný mrak v podobě tří bohatých návštěvníků v čele s urozeným panem Dietrichem (M. Kramár). Podivná krádež jejich truhlice plné drahých kamenů, ze které je obviněn Janek, uvede události do pohybu. Janek, aby si zachránil život, musí zmizet. Amálka, jejíž ruku si nárokuje Dietrich jako náhradu za ukradený poklad, ho brzy následuje. Společně musí najít pravého viníka loupeže, jejíž kořeny sahají hluboko do minulosti, odhalit záhadu tajemného znamení na Dietrichově paži a napravit jednu dávnou křivdu. Přitom oba zjišťují, že jsou si čím dál tím bližší a láska na sebe nenechá dlouho čekat. Jenomže pronásledovatelé jsou jim v patách… (Česká televize)
(více)Recenze (356)
Zkrátka a dobře (co dobře, vlastně špatně): vcelku originální zápletku zabíjí veskrze ubohý scénář. Nemůžu si pomoct, ale moderní jazyk a akce v tomhle rozsahu prostě do pohádky nepatří. Nesváteční guláš hoden pouštění snad jen v neděli na vytrávení (otrávení?) po svátečním poledním... guláši. 40% ()
Kdyby to víc šláplo do pedálů a zapracovalo se víc na příběhu a na odstranění některých nelogičností, šel bych rád s hodnocením výš. Parkur se mi líbil, hlášky byly vynikající, atmosféra vymazlená a pohodová, dobrá kamera i lokace. Problém nastává u některých herců, přece jen Bartoška to nějak neuhrál a nedokázal ve správné chvíli říct svou větu tak, aby "zazněla", a ani herecky se příliš neprojevil. Princezna je vyšší než Ruml, přitom její - s prominutím - poněkud kobylí obličej mi sem nějak nesedí - to už ta druhá komorná vypadala víc k světu. Na druhou stranu Ruml nebo Hána hrají velmi přesvědčivě a lehce. Dvořák má žel jen takové nijaké cameo a Nárožný hraje žel svou škatulku včetně kocoura. V pohádce je několik citací z jiných pohádek (Pyšná princezna, Princ z Persie, Honza málem králem, preceptor ze Tří oříšků a jiné), ale moc se mi to nelíbilo. SPOILERY A tedy mi taky vadilo, že není vysvětleno, proč dvacet let žije tatínek v nedalekém lese a nejde domů za ženou a synem, kde se dvacet let toulali vrazi královny, proč to s králem a princeznou víc nehnulo, když objevili vraha, proč si král myslí, že zvládne dva chlapy, a samozřejmě mi vadilo deux ex machina v podobě záchrany z močálu. Fakt škoda, protože stačilo jen trošku na scénáři a některých scénách zapracovat, a mohlo to být vážně dost dobré. Takhle je to jen dobré. ()
Zda si dovolím zásadně změnit názor. Když jsem to viděl poprvé, tuto pohádku jsem rychle odsoudil, ale když to trochu porovnám se současnou pohádkovou tvorbou, tak tohle vlastně není vůbec tak špatné. Konečně se trochu pracuje s hudbou, kamerou, herci jsou skvěle vybraní a vlastně k Vánoční atmosféře se tahle televizní pohádka docela hodí. Takže se omlouvám za moje první odsouzení a dovolím si 1 hvězdu přihodit. 65% ()
Pohádkové kostky jsou vrženy ostříleným Karlem Janákem. Byl to hod jednoduchý a přímočarý. Probíhal dynamicky, akčně a ve výpravném stylu. Trojice, sestávající z režiséra pro mládež Janáka, scenáristy pro mládež Merknera a sitcomové ikony mladých diváků herce Matouše Rumla, se společně sešla premiérově u televizní pohádky. Její devízou nejsou statické dialogy a scény, ale dynamicky ubíhající příběh s dobrodružným nádechem i zápletkou a s rozmáchlou výpravností, okázalými kostýmy a kvalitním kamerovým snímáním. Máme zde sympatickou dvojku, písaře Džanka (Matouš Ruml) a tmavovlasou princeznu Análku (Monika Timková), kteří jsou spolu na útěku. Džanek neuhlídal jemu svěřenou truhlici plnou drahého kamení, skončil za to v žaláři, princezna má být provdána za panovačného ničemu (Maroš Kramár), který na zámek přišel s inkriminovanou truhlicí v doprovodu dvou svých kompliců, s nimiž strojí na veselé království proradnou boudu. Jednoduchou a přehledně natočenou storku táhne Maroš Kramár, a to i za cenu osvěžujícího přehrávání. Jeho ničema je v jádru zlý až do morku kostí. Proti němu stojí v království velmi oblíbený Džanek, který to umí mistrně s mečem více než s pérem (to není dvojsmysl). Po honičce (to rovněž není dvojsmysl) v království a v lesích se ti dva utkají v závěrečném zúčtování na kordy. Vítěz bere princeznin anál (to je dvojsmysl). V televizní produkci v podstatě ještě nevznikla (nebo já si to nepamatuji) pohádka založená na přímočaré akční story. Ojedinělá záležitost baví hlavně v počáteční a střední fázi, postupně už děj upadl do stereotypu nepříliš rozvíjeného vedení lineární story. V závěru se nepřihodí žádné překvapení, příběh spěje ke svému očekávanému a poměrně fádnímu vyústění. Janák i tak dokázal, že k ohranému žánru pohádek lze aplikovat novátorský přístup. Někdo může vyčíst Rumlovi jeho slabší charisma na dobrodružného hrdinu s "mušketýrskou" image, písaře ani trochu nepřipomínal, podal však mnohem lepší herecký výkon než v podivně hybridní komedii "10 pravidel jak sbalit holku", na níž rovněž spolupracoval s Janákem, ale nepodezřívám je z lásky k mužům. Jiní se můžou ohradit proti málo známé Monice Timkové, která byla na princeznu málo "princeznovsky" něžná. Větší zájem vzbudí její dvorní dámy - Eliška Jansová (známá z letní reklamy, kdy se spustila na laně ze skály a neodolatelně pronesla slovo "Limča") a Marie Doležalová, která tentokrát podala sympaticky střídmý výkon. V neposlední řadě může panovat názor, že Janák se na pohádky nehodí, ostatně tohle ani pohádkově nevyhlíží. Žádná kouzla, nadpřirozené síly, nebýt zmínky o království, králi a princezně, dívali bychom se na regulérní historickou frašku. Možná, že pohádkám, jak jsme je dříve znali, zvoní zvonec. Jejich modernizace si žádá své. 60% ()
Galerie (77)
Photo © Česká televize / Dagmar Vyhnálková
Zajímavosti (10)
- K záběrům hradu při scénách v okolí posloužil německý hrad Marksburg u města Braubach v Porýní. Královský hrad byl uměle dotvořen v grafickém studiu České televize. (Jozka7)
- Interiéry se točily v Martinickém paláci v Praze, exteriéry pak například v Průrvě Ploučnice. Filmovalo se také na hradě Velhartice. Natáčení probíhalo v dubnu roku 2014. [Zdroj: Týdeník Televize] (M.B)
Na filmech Karla Janáka jeden musí ocenit aspoň to, že tenhle člověk aspoň ví, co by v (dobrodružném, pohádkovém, to je konečně jedno) příběhu být mělo. Mnoha (tedy podstatné většině) současných českých tvůrců (nejen) pohádek chybí i tenhle základní předpoklad. Že to ví, ovšem neznamená, že je schopen to tam úspěšně vložit. Realizace drhne, přičemž problémy s dějem zásadně řeší stylem "když nevím, půjčím si odjinud" (i když zde to nedosahuje úrovně předloňských cyklů - pardon, měsíčků). Zadání muselo znít zhruba takhle: "bude to akční, bude se tam šermovat, prchat před pronásledovateli cestou necestou, skákat po zdech, padat do děr a topit se v močálech a celý to bude doprovázený špičkováním mezi ústředním párem. Prostě jako první Piráti chápeš? A teď neváhej a toč." Povedlo se? No, tak napůl (někde kolem, dle nálady o něco víc nebo o něco míň). V čem je problém. Za prvé, důležité zápletky působí naivně i v pohádce, kdy celý ten padoušský plán by snad neoklamal ani ostrahu muničáku ve Vrběticích. A co třeba důvod mnohaleté absence hrdinova otce? Co těch 20 nebo kolik let dělal, zatímco "nepolapitelný" padouch si žije na vysoké noze? Rimmerovými slovy, tomu by neuvěřilo ani pětileté děcko (takhle chabě vysvětlená absence jednoho z rodičů mi silně připomněla druhé Jak vycvičit draka). Děj tu je zkrátka z větší části jen proto, aby k tomu adrenalinovému parkůru byl nějaký důvod a ne od toho, aby se o něm přemýšlelo. Grrr. Za druhé. Prchání po střechách a stokách není sice udělané špatně, ale zabírá v ději příliš velké místo a chvílemi je příliš samoúčelné. Za třetí. Shledání v bažinách je z kategorie Cimrmanova "Hodina pravdy". No a za čtvrté. Chybí tomu trocha pohádkové poetiky. A to nemyslím písničky. Při všech těch skákáních sice možná může být mladší či naivnější divák chvílemi napjatý, jak dopadne konkrétní scéna, ovšem celý příběh sám o sobě tohle vyvolat nemůže, protože je vlastně dost chudý (i když se tu něco děje skoro pořád). Co třeba něco víc vědět o postavách (stačí v náznacích, třeba právě běžící klasika Tři oříšky toho v pár vteřinách o princových rodičích stihnou říct spoustu). A postavy samotné by měly předvádět trochu větší škálu emocí, aby působily jako lidé a ne šachové figurky, které scénárista přesouvá z místa A do místa B, s jednoduchou charakteristikou (hláškař, záporákův poskok a podobně). Občas by z nich měl scénář dostat třeba o čem sní, co chtějí, po čem touží (i kdyby to bylo jen po sklenici vody). A taky dát prostor k tomu, aby se vyjadřovali vedle slov i jinak. Obyčejný úsměv, oči, gesta. Interakce není jen slovní a mnohé vodopády slov vlastně nic kloudného neřeknou (to jsem se dostal ovšem ke stavu české kinematografie obecně). No, to bychom měli nedostatky, plochost, málo emocí, sázka na adrenalin. Teď nějaké klady, protože musím přiznat, že katastrofa to nebyla. I přes zmíněné nedostatky děje a naivitu to aspoň drží pohromadě a to se počítá. Řemeslně je to natočené rozhodně slušně, lokace působí opravdově, kostýmy a výprava působí bohatě a přitom nepřeplácaně (a trochu to dohání to co chybí na obsahu). Ústřední pár sice mohl být charismatičtější, ale bývalo i hůř. Mnohem hůř. Šerm tu na pohádkové poměry vypadá dobře (až na ty samoúčelný salta). A pak Maroš Kramár, který má naopak chrisma na rozdávání a záporáka si užívá dosytosti (a s lepším scénářem by to v jeho podání byla super postava). Jo, a je to podstatně lepší než Jacksonův Hobit (i když to má skoro tytéž chyby, jen v menším). Tak tři, ale jen že jsem v mimořádně dobré náladě. () (méně) (více)