Návrat sedmé roty

„Červený drát na bílý knoflík, zelený drát na modrý knoflík“. Hrdinové z nejmenších se po dvou letech vrací přesně na to místo, kde jsme je a zbytek sedmé roty opustili v roce 73. Za mne možná nejlepší film z celé trilogie….“matracová scéna“ se mi vryla do paměti již z dob, kdy jsem byl školou povinný. Tohle je zlatý fond a to nejenom francouzské kinematografie. (20.12.2021)

Změny Tassina jsem si ani nějak nevšiml. Zato mě sedmá rota opět skvěle pobavila! Podle mě je to jedna z nejlepších komedií s válečným tématem! Scény v zámku, s lokomotivou, s umělým dýcháním a mnoho dalších opravdu dokáže rozzářit úsměv! Ááááááááá, to to bolí. Á - ó- á - ó - dej to pryč - ááá - už to přestalo xD (28.07.2010)

Návrat sedmé roty se mne pokusil oblafnout, ale já se na něj proto nezlobím. Tak dlouho totiž v úvodních titulcích nahazoval ukázky z prvního dílu, až jsem uvěřil tomu, že ten skončil útěkem sedmé roty do lesa. Jenže ve skutečnosti končil až o čtyři roky později nechtěně hrdinským seskokem z letadla, ale zapomeňme na to. Návrat je totiž o hodně vtipnější, protože útěkoví specialisté jsou vždy do pěti minut lapeni, scéna s matracemi je naprosto vynikající a ten kretén připojující dráty k výbušninám by si zasloužil, aby se dostal do rukou svaté matce Crouzyové a ta by ho přibila na kříž tak rychle, že by zapomněl, jestli červený drát patří na zelený nebo na modrý knoflík. (10.12.2013)

"Sedmá rota" se sice poctivě snaží pokračovat v duchu prvního filmu, ale viditelně jí ubývají síly. Její písnička je už trochu obehraná - z větší části zmizela bezprostřední roztomilost, se kterou spolehlivě okouzlovala ... a dokonce i pointa jakoby byla poněkud unavená životem. Nezbytná naivita zůstala, ale nutně se musela cítit osamělá. Neměla po ruce nic, oč by se mohla opřít, takže 3* jsou tak akorát. P.S.: Značně mě rozladilo přeobsazení role Tassina, Aldo Maccione mně byl DALEKO sympatičtější. (29.08.2011)

Choudard, Pithivier a Tassin se vracejí se svými komickými eskapády z doby druhé světové války. Za předešlým snímkem nijak nezaostávají a v divákovi opět budí smích. Dokonce jsou i daleko zábavnější, což z tak hrůzné doby uměli jen Francouzi. Nic nespadá do trapnosti, ani naivitě. Nestárnoucí komedie je dalším skvostem francouzské kinematografie. (15.08.2014)