Kam se poděla sedmá rota?

Spíše by mne zajímalo, kam se poděla tvůrčí invence, výrazní charismatičtí herci a hlavně humor pro soudobé francouzské komedie typický... V návaznosti na svůj předchozí koment (Naděje a sláva, 1987) mohu pokračovat, že nejen válka očima dítěte, ale i druhá světová jako tematické pozadí pro situační komedii bývá pro tvůrce oblíbeným námětem daleko víc, než se na první pohled zdá. Hodně jsem se bavil u Velkého flámu, který ve svižném tempu po všech stránkách skvěle frčí od začátku do konce, případně i u černobílého Nikdo nic neví či komornějšího Napříč Paříží. Ale Sedmou rotu vnímám jako velice slabý odvar, který u mne příliš nezafungoval, připadal po většinu času jen málo zábavný a neměl v sobě ani trochu napětí. Hlavní hrdinové se hodinu a půl courají lesem od ničeho k ničemu, aby mne chvíli alespoň trochu potěšili u projížďky s postarším vesničanem na dřevěném vozíku, opravdu pobavili ve vtipné scéně s koupaním v jezírku, jindy zase naštvali svými nestoudnými hody na hřbitově. Největším přínosem pro mne zůstalo seznámení se s dalším režisérem a scenáristou v jedné osobě... ač byl-li Robert Lamoureux skutečně takovým průkopníkem francouzského kabaretu a komedie na jevišti v oblasti herecké i režijní, jak se píše v jeho zdejší biografii, o to víc mi k němu nesedí tenhle dost mizerný filmový produkt, kterému navíc ještě v hlavní roli vévodí úplně nemožný Jean Lefebvre (pro mne snesitelný většinou tak v epizodních rolích). 40% (14.07.2020)

Víte, jaký je ve Francii nejužívanější válečný pokřik? Oh-la lá, ils sont dejá lá! Pro úplnost v originále a ve filmu ho nehledejte - stejně je to zvláštní, že si Francouzi dovedou ze sebe udělat srandu zrovna v oblasti, která je pro ně dost citlivá. A chvála bohu způsobem, který udrží tempo po celou trilogii, a to už se dneska nevidí. (22.06.2013)

Áno, pobavil som sa, ale zas nie tak ako som čakal. Skutočne vtipných scén je minimum, skôr sú tu sympatické a výrazné postavy s vtipným vystupovaním. Celý čas som mal dojem, že sa film nevie rozhodnúť či chce byť vojnovým filmom alebo komédiou a tak nie je ani jedným. Citeľne mi chýbala tiež gradácia a určité smerovanie filmu - je to len súbor úsmevných príhod, ktorý po pol druhej hodine náhle skončí. 6+/10 (21.08.2011)

Vracíme se do zlaté éry Francouzských komedií, konkurencí v té době byli pochopitelně u nás stále megapopulární Funesovky, ale Sedmá rota jde svým pojetím spíš k třeba k seriálu Haló Haló. Uznávám, že zub času už se přecijen podepsal, a dneska už je to spíš takové nostalgické pousmání, než velká řachanda, taky ale kolikrát už to člověk viděl, že :)? Ale ta kvalita tu prostě je, a ústřední trojice si troufám řící, je dnes už legendární. (17.12.2021)

Pokouším si představit, jak by se odvíjel příběh skupinky vojáků obklíčených kdesi na východní frontě. Byl by nejspíš plný patosu, héroismu, štěkání střelných zbraní a chroptění zabíjených nepřátel. Ironie a parodické prvky se do světa nasáklého ideologií a šokujícím násilím příliš nehodí. Ve Francii je to jinak. Trojice vojáků, která jen o chloupek unikla zajetí, chvílemi vypadá, jako by místo ve válce byla na dovolené. I na pěknou koupačku dojde. Pokud se pokouší spojit se svou armádou, nehledejte za tím touhu pokračovat ve válce do roztrhání těla, spíš pragmatický kalkul a snahu vyhnout se zajateckému táboru v cizině. První díl příběhu sedmé roty nepředstavuje ztřeštěnou komedii se záplavou gagů, spíš lehce úsměvné vyprávění v pohodovém duchu podepřené přítomností sympatických herců. Jednu hvězdičku sice odnesl čas, ale se třemi nemám nejmenší problém. Celkový dojem: 65 %. (04.09.2018)