Pride

Pride je mi tematicky natolik vzdálený film (existenční problémy horníků v Anglii v 80. letech minulého století, hnutí za práva gayů a lesbiček, protesty obou těchto skupin), že mě nechal velice chladným. Není to špatně natočené, několik momentů se povedlo, ale jako celek mě to nijak neoslnilo. Ani ten humor mi úplně nesedl. (24.02.2015)

Okrem výbornej nálady mi tento film dal ešte aj nádej. Nádej, že aj to naše nezmyselné referendum zostane len akýmsi výkrikom do prázdna a že tak, ako u ľudí v Británii pred 30 rokmi zvíťazil zdravý rozum, tomu tak bude aj u nás. Síce je to o niečom inom, ale základ je rovnaký. Teda odložiť to zabehané a pohodlné čierno-biele videnie a skúsiť sa na chvíľu na svet a ľudí okolo seba dívať ružovými či v tomto prípade dúhovými okuliarmi. Napriek tomu, že si uvedomujem, že Pride nie je úplne dokonalý film a dalo by sa mu, kdečo vyčítať, v zmysle myšlienky že "každá žena je v srdci lesba" a preto, že bol pre mňa neskutočne dobre padnúcim balzamom, túto kritiku prenechám "povolanejším znalcom" filmu a histórie, ktorých je na tejto stránke neúrekom a udeľujem bez mihnutia oka 5*. (20.01.2015)

Chtěl jsem si trochu oddechnout od horrorů...no, tohle byl chvílemi větší nervák, než kdejaký krvák. Pořád jsem čekal, kdy se všechno zvrtne a vypukne nekontrolovatelné násilí. Chvílemi velmi vtipné, pak zase smutné, střídavě jako na horské dráze. Skvělé herecké výkony, odpovídající osmdesátková hudba (Culture Club, Dead or Alive, Smith, Bronski Beat - jejich koncert byl udělaný fikaně, King aj.) a skutečný příběh, o kterém jsem neměl tušení. Ona Síla je ve vzájemné pomoci si bez ohledu na to, kdo je kdo. A mile mne překvapila Imelda Stauntonová ( hnusná Dolores Umbridgeová v H.Potterovi). Po zhlédnutí člověk ještě více chápe, proč bylo úmrtí M.Thatcherové spojeno s písní Ding-Dong! The Witch Is Dead. Fuck you, Maggie, ty odporná čarodějnice! (12.02.2015)

„ GAYOVÉ A LESBIČKY PODPORUJÍ HORNÍKY A JEJICH RODINY!…“ /// Režisér Matthew Warchus, je stejně jako scénárista Stephen Beresford, známej hlavně divadelnímu publiku a jejich (logický) spojení vedlo k převedení zdánlivě neuvěřitelného skutečného příběhu ve film, u kterého se všichni náramně bavěj. Od začátku se věnujeme vzniku uskupení velšských aktivistů LGBT, podporujících horníky neboli Lesbians and Gays Support the Miners (LGSM). Příběh je vyprávěnej převážně z jejich pohledu. A vyprávění je to pohodový, svižný a hlavně vtipný. Scénář kombinuje vtip, politiku a historii, ale nezlehčuje témata, o kterých vypráví. Víc než o politiku jde o navazování přátelství a za srdce chytající projevy. Že stávka skončila neúspěchem, není tajemstvím. Film staví na tom, co všichni dosáhli. Na solidaritě, na spojení malých proti zvůli moci. V centru dění je nejmíň tucet postav. Celá komunita, pestře a dobře poskládaná. Téměř každej tady má nějakej problém, kterej se ovšem zbytečně nepitvá, ale svižně vyřeší. Většinou optimisticky. Možná jde vo to nejlepší anglicky suchý vyprávění, jaký jsem zažil, protože těm postavám naprosto věřím. Jsou to lidé, kteří tvoří historii. Tu historii, která dokázala rok po stávce díky hlasování Národního odborového svazu horníků, do stranického manifestu Labouristické strany včlenit práva gayů a leseb. Připomíná vítězství lidských vztahů nejen nad politickou ideologií a zdůrazňuje sílu takovejch obyčejnejch věcí, jako je solidarita. Navíc dokazuje, že jsme za 30 let udělali v právech homosexuálů velikej pokrok. Proto škodolibě očekávám reakce na fakt, že se filmová práva prodali i do homofobního Ruska. Ale třeba i tam zjistěj, že bejt stejně teplej, může bej dobrá prdel! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Nejsem rozhodnutej…(jestli bejt horník?... aha…). 3.) Thx za titule „perlovk“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (27.08.2015)

Ostrovy mají spoustu ohromně sympatických tváří a já mám hodně rád tyhle "potkávačky", kdy se větší množství těch nejsympatičtějších nahustí do jednoho příběhu (Boat that rocked, Calvary). Pride má eso v podobě Andrewa Scotta a nostalgické pomrknutí po tom největším a nejfrajerštějším zmetkovi z Misfits. Jenže asi to na nějakou trvalku a hlubší dojem není dost. Stejně jako třeba u americké The Help je to film o odvaze bez vlastní odvahy. Příliš obroušené hrany značí nikterak hluboce zakouslý výsledek...s tím rozdílem, že u Pride mě to mrzí dvojnásob tolik. Post scriptum ještě přisypu pár plusových bodů filmu a sobě popel - o těhle událostech jsem do včerejška neměl ani ponětí. Shame on me. (13.09.2015)