Režie:
Jakub ŠmídScénář:
Lucie BokšteflováKamera:
Vidu GunaratnaHudba:
Pavel KopeckýHrají:
Tereza Ramba, Igor Orozovič, Petr Stach, Luboš Veselý, Pavel Gajdoš, Jakub Gottwald, Alena Hladká, Denisa Barešová, Oldřich Hajlich, Marika Šoposká (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Co s životem na ostrově, kterému hrozí záchrana? Johanka (Tereza Voříšková) je majitelkou kavárny s názvem Laputa, která - jako stejnojmenný létající ostrov z knihy Gulliverovy cesty - je jejím ostrovem. Bude jí stačit k pocitu úplnosti a štěstí? Johanka zkoumá, co si počít v bezbřehém prostoru dospělého života, na jehož začátku se ocitla. Rodina jí příliš nepomáhá, kavárenští hosté přicházejí každý s nějakou svou potřebou a nějakým svým sobectvím - jejich postavy mají být obrazem generace. (Česká televize)
(více)Recenze (121)
Nudný a celkem zbytečný film. ()
Ty kravo, tak to jsem si zase jednou nabehl! Nesnesitelny dialogy kavarenskych povalecu o nicem, kteri maji fixni ideu, ze jsou jako umelci. Sledovat Voriskovou, jak "cepuje" pivo, je ciry masochismus. Ocistec, po pul hodine jsem to samotryzneni ukoncil. Smida poslat k lopate! ()
Keď sa nad tým tak zamyslím, premýšľam prečo sa mi to vlastne páčilo? Aké fluidum a energia z filmu sálala, že to bavilo a s postavmi som sa stotožňoval? .... Odpoveď je , ale prekvapujúco jednoduchá. LAPUTA je film o hľadaní sám seba, priateľoch, životnom poslaní a ceste. Ukazuje filmové postavičky ako partiu nýmyndov a nulákov, ktorý sa točia v začarovanom kruhu. Áno, je to dnešný obraz reality, ale prítomný film to ako realitu berie, je prirodzený a nehraje sa na vysokointeligenčnú artovku. ()
La putana (stupida)...aneb sonda do života sociopatů mdlého rozumu, jehož zbytky rozpouštějí v alkoholu. Já myslím, že supr... ()
Když psala L. Bokšteflová tenhle scénář, musela být v neskutečné depresi a pravděpodobně řešila i nějaký problémy / mindráky. Protože tenhle film je jedna velká depka. Všechny postavy jsou nasraný, všichni řeší nějaký problémy, zároveň spí každej s každým a pak jsou na sebe zase nasraní, anebo se s tím druhým nevyspí, a to je vlastně taky sere. Mám pocit, že se do té kavárny (baru?) nechodí pobavit, ale vyblít tam svý trable. Ve výsledku vlastně nikdo nikomu neodpovídá, nehledá řešení, radu, pomoc, prostě každej jenom ventiluje svoje problémy. Navíc si všimněte nebarevnosti interiéru (všechno šedý, ponurý), stejně jako oblečení postav... Nepochopil jsem, pro koho ten film vlastně je. T. Ramba není špatná herečka, ale tady se chytila do pasti. A protože film nemá příběh, je to spíš sled různých událostí a scének z prostředí kavárny, těch 90 minut bylo nekonečných. Už v půlce jsem měl pocit, že to trvá věčnost... P.S.: Snaha o občasný filozofování je fakt špatná, tam se někdo pustil na hodně tenkej led! ()
Mlácení prázdné slámy. Špatně napsaná rozhlasová hra přece nemůže jít do kin? Ale ano, v Česku je to zvykem. Tereza Voříšková se snaží, ale její postava je tak prázdná, že mnohdy nemá o čem hrát. To je pro herečku tak těžký úkol, že by toho lva fakt měla dostat. Místy je tam dobrá hudba a slušná kamera. Režírovat vlastně nebylo co, a o dialozích ani nemluvě. Dalších osm milionů v prachu. Jsem rád, že nepatřím do této pseudointelektuální společnosti, která furt jen žvaní a shodl jsem se s většinou, že tento film opravdu nemá české obecenstvo potřebu vidět. Pro podporu své generace dávám alespoň jednu hvězdu. Kdyby tam nebyl Stach a Veselý, možná bych to ani nedokoukal. Ale nejsem srab. A taky se divím, proč tenhle film zacláněl v kinech a nešel rovnou do televize? Tam by se jistě takovému pranýřování lépe ubránil. Je mi to líto, ale doufám, že se tvůrci posunou někam do normálu a s nimi i jejich postavy. Přeji štěstí. Tento film bohužel vypovídá jen o tom, že většina mladých debutantů nemá o čem vyprávět. ()
Končí to tam kde to začíná. NIKDE. Pro mě tak trochu zbytečný film. ()
Je mi 22, ale život jako je tenhle, nebo životy všech lidí co do Laputy chodí nasávat nikdy nepochopím, vyhaslí už od 15, diví se, že když spí s každým na potkání, že nemají pravou lásku a utápí se v depresi postelových vztahů. Nejvíc asi zase naštve starší generaci, která má o mladých přesně takové smýšlení: ,,Nikdo nic nedělá, všichni chtějí dobít svět, všechno je sere a celý den nedělají nic jiného, než čekají až se večer otevře jejich oblíbený podnik, kde celý večer pijí a pak zaplatí z peněz, které jako by se jim samy objevovaly v kapse. Holky letí na kluky, kteří jsou tak zajímavý svou zajímavostí, že vlastně ani nejsou zajímavý a nejraději mají ty, kteří mají každý večer nějakou jinou, protože to je přeci super! Po Těhle stvořeních vyžadují lásku a věrnost, která nepřichází......a jim světe div se, jim to přijde divné? Naše generace není zkažená, ale určitá substance lidí chce od života jen brát......nad vší prací, která není cool opovrhovat a žít nezávisle život plný sexu, prohýřených nocí a dialogů na filosofické téma o smyslu bytí a to je přesně případ ,,štamgastů" z Laputy a jejich depresivního přežívání života kdy den končí dopitou sklenicí a začíná slovem "kde to jsem". ()
Komorní snímek o mladé bezradné generaci, která neví co chce a která zakouší sexuální dobrodružství stylem pokus omyl? No nevím, Voříšková jako barmanka, která má jen ten svůj studenstký bar, v jehož koutku má i svou postýlku. Nenáročný film, který se mi celkem líbil. Pro běžného diváka asi příliš jednoduché ve složitosti vztahů a pocitů hlavních hrdinů, ale zaujalo mne to, že jsem to chtěl dokoukat. Všechno, co má na hony daleko od Babovřesek si v českém filmu současnosti zaslouží tři hvězdy a tady jedna navíc za Terezu, ikdyž se tentokrát moc nesvlékla. ()
Na to, až půjdu na Laputu do kina, jsem se těšila celý rok. Laputa se totiž natáčela ve městě, kde jsem skoro jako doma a navíc ve filmu účinkovalo pár mých zámých (coby komparz). A to, že je Lysá nad Labem epicentrem umělců (především hudebníků), můžu směle potvrdit. Trailer k filmu mě celkem navnadil – to je ale asi tak vše. Čím déle jsem sledovala Laputu, nemohla jsem se zbavit dojmu, že se dívám na něco jako třítisícípadesátý díl seriálu Ulice (nebo něčeho podobného). Tenhle můj dojem se týkal především banální dialogů. Zatímco ve filmu Šeptej byla řada absurdních dialogů psána záměrně, v Laputě se zdá, že jsou myšleny vážně. Za další - vůbec jsem nemohla éterické Tereze Voříškové uvěřit, že by se kdy vyspala s některým z těch pitomců a že by se svou duší dokázala takhle destruktivně zacházet. Její milenci na mě navíc působili naprosto asexuálně a jejich vnitřní zralost bych odhadla tak na 17 let. Proto jsem ani nepochopila, že většina holek ve filmu byla vyřízená z nějakého zastydlého emaře, co se řeže nožem do ruky a bouchá hlavou o dveře. Vylíčení vnitřního prožívání vedlejíších postav (tedy všech mimo Johanky) na mě působilo skicovitě a zmateně - na plátně se míhaly bez ladu a skladu, občas některá z nich prohodila nějakou větu (kterou „opravdu“ stálo za to zfilmovat). Celé to na mě působilo neuvěřitelně rozplizle, bez gradace, bez jakéhokoli rytmu – jako kdyby byl do sebe slepen sestřih miniscén bez velkých návazností. Celkovému dojmu nepřidalo ani to, že na mě film působil díky natačení především v interiéru kavárny dojmem TV inscenace (byť to byl prý umělecký záměr). Ve finále se mi na Laputě líbila nejvíc muzika (hned po traileru :-D). Celkem propastný rozdíl jsem vnímala v porovnání hereckého výkonu Terezy Voříškové, Kláry Melíškové, Luboše Veselého a Johanny Tesařové s ostatními herci. Ano, dovedu pochopit, že spousta žen prožívá vnitřní nejistotu a dost často hledá sebepotvrzení právě v mužích. Zároveň si ale dovedu představit, že se na tohle téma dá natočit velice kvalitní drama. Zkrátka – odcházela jsem z kina (zase) s otázkou, proč se u nás vůbec takovéhle filmy točí ... ()
Když jsem se přenes přes všechny ty debily co se objevují v kavárně, tak jsem neměl problém Laputu v poklidu dokoukat. Samozřejmě film stojí na velmi dobrém herectví Terezy Voříškové. Za její herecký výkon je ta třetí hvězdička. ()
Již jsem asi starej na tyto mikrokosmy, dá se to prožít, ale ne se na to dívat. Ještě, že se to dalo poslouchat, ne dialogy, ale muzika. Uskupení okolo skupiny Bouchací šrouby odvedlo slušnou práci. Ještě tak trochu ten interiér. ()
Nedokázal jsem se naladit na nikoho v tomhle filmu. A těm lidem jsem vůbec nerozumněl. A taky je mi záhadou kdo by si šel posedět na drink do takovýhle ''kavárny''? Možná hygiena až by přišla na kontrolu. Já bych třeba vůbec neměl čas vysedávat v takový díře a tlachat o blbostech, tak jako ti mladí kteří nic nedělají a stěžují si na život. Na to mám já až moc práce a povinností. Všechny hvězdy jen za Terku. ()
taky takovou jednu znam. laputu... celkove to bylo vtipne ! ()
Další zbytečný film o generaci chcípáků, kteří neví, co od života a tak nedělají nic. Akorát Terezka je fajn. ()
Zachytit atmosféru zapadlého výčepu není nic snadného. Především potřebujete sympatické losery, aby jim mohl divák držet palce. Člověk ještě jakžtakž může soucítit s hlavní hrdinkou, která se hledá, ale co ten zbytek? Litující se trosky, otravný žárlivec a jeden Don Chuan, co se rád řeže do rukou. Takové postavy diváka akorát naštvou, což je z komentářů uživatelů zřejmé. Autorka scénáře možná záměrně nevolila zábavnější postavy proto, že chtěla "tvořit umění"-vážné drama o mladé generaci. To se jí ale bohužel nepodařilo. Na tento film jsem nešel do kina kvůli špatným recenzím. A dobře jsem udělal, byl bych dost naštvanej, kdybych za něj dal 150kč. ()
Název filmu mne velice lákal, tož jsem si na něj udělal čas. ...Poté co jsem vyňal sirky spod víček a obrečel ztrátu 93 minut života, jal jsem se hledat klady díla. Každopádně jsem si nemohl neuvědomit, že žiji velmi spořádaným a bohatým životem a mí známí (natož rodinní příslušníci) jsou skvostné osobnosti. Všichni nadávají, kterak stát podnikatelům hází klacky pod nohy a eljle, stačí mít bordel v hlavě a podnikatel neřeší EET, DPH, daně, nájem prostor, odpady, dodavatele o hygieně ani nemluvě – jak snadné řešení! Rozhodne-li se podnikatel totálně překopat předmět podnikání – žádný problém! Akorát na to masážování je sakriš nutné něco znát – překvápko! Když si maminka Johanky počišťuje pivištětem potřísněný ohoz, počítal jsem se striptýzem, jak tomu bývalo v mnoha filmech, kde Ivana Chýlková hrála. Pravda, i když vnady nikdy nebyly zcela top (při té výšce to snad ani není možné), vždy bylo na co čubrnět. Zajímalo by mne, zda jí scénář striptýzek předepisoval a velmi rozumně si ho odpustila... Na můj vkus a zvyklosti nynějších CZ filmů (i historických, ba dokonce i životopisných) mi chyběl alespoň jeden brutální sex či trochu toho násilíčka. Partneři se, při sebemenším nesouladu, jen posílali do háje a rozcházeli. Že by to mělo být návodné chování formující divactvo, natož jeho cílovou skupinu? Za mne děkuji, nechci. No nic, leč nemohu se zbavit přesvědčení, že proinvestovanému oběživu by bylo daleko lépe třeba v domově důchodců či podobném zařízení. ()
Snímek bez děje a smyslu. Jde čistě jen o obraz trávení života mladých umělců a myslitelů, studentů a mládeže obecně. Nejvíc musím ocenit filmové kulisy a celkově věrnost způsobu života. Nicméně když už tvoříte film bez děje a o ničem, tak by aspoň dialogy měly být přirozenější a harmoničtější, což mi tu často těžce chybělo. A přestože Voříšková hraje skvěle, její postava nedávala tolik smyslu, jak se tvářila. ()
Co si z toho vlastně mám odnést? Všechno se to točilo v jednom baru a s partou normálně nenormálních lidí, takže to mělo jedinou naději a to nějak hlouběji zapůsobit. Přeci jen světlý závěr, kdy naprosto bezcílné životy všech zúčastněných nakonec nabraly směr a ačkoliv vlastně zůstaly stejné, všechno najednou začalo dávat nějaký smysl. To se mi vlastně na tom všem dost líbilo. Laputa, jako pajzl nejhorší kategorie, kam každý chodí s depresí a pro depresi, se nakonec ukáže jako místo naplnění ambicí všech zúčastněných a stánek pro ztracené umělce. Jen ten hořící absinth na stole tomu možná chyběl. Je zajímavé, že ačkoliv bych se bál film znovu sledovat, protože bych mohl padnout znovu do deprese, která většinu filmu provází, závěr, dávající určitou naději a východisko z nulového žití, mě vlastně docela pozitivně naladil. Bylo zajímavé vidět ten rozdíl, když jedna a ta samá věc má a nemá smysl. Voříšková krásná jako vždy a herecky také pěkné pokoukání, ale kolena se mi z toho nepodlomila. Češi umí točit akorát deprese, tak chvála bohu, že někdy to dokonce dopadne slušně a že si tu depku nemusím tentokrát nosit z kina domů. ()
Generační příběh o hledání svého místa v životě. Výborná Tereza Voříšková v roli Johanky, která se ocitla na prahu dospělosti a seč se snaží jak může, má problém své příležitosti a výzvy správně uchopit. Vlastní kavárnu v undergroundovém stylu, kde tráví většinu dne. A do té kavárny chodí určitá společnost. Vznikla komunita vypadající na první pohled přátelsky, ale když se podíváme do nitra jedince, uvidíme, že to u každého v osobním životě nějak skřípe. Každý má svůj osud, své možnosti, své cíle. A každý se snažit své překážky překonat jak nejlépe umí. A v takové společnosti Johanka bloudí a hledá sama sebe. Dramatizace sice poukazuje na aspekty vážnosti, ale nikterak netlačí na pilu. A tak vše podstatné osudově tak nějak vyplyne. A na konci zůstává otázka. Dokáže být někdo ve svém životě skutečně šťastný? Námět sice není nijak originální, ale myšlenkově určité nové věci přináší. Možná se tu některý z diváků i najde. Snímek mladých tvůrců ze svého pohledu a jako režijní a scénáristický debut nedopadl zase až tak špatně, jak naopak z pohledu dospělých vypadá. ()